V úterý 28. února ve věku nedožitých sedmdesáti sedmi let zemřel respektovaný francouzsko-americký klavírní virtuos srbského původu Eugen Indjic. Svým mentorem, rádcem a přítelem Arthurem Rubinsteinem byl Indjic označen za umělce světové třídy, vzácné umělecké dokonalosti. S Českou republikou jej pojilo silné pouto a mnohokrát zde vystupoval.

Eugen Indjic se narodil v roce 1947 v Bělehradě do rusko-srbské rodiny vojenského generála. Když mu byly čtyři roky, rodina emigrovala do Spojených států a Indjic získal americké občanství. Poprvé veřejně vystoupil ve svých devíti letech s mládežnickým orchestrem ze Springfieldu v Mozartově Klavírním koncertu d moll. Po dvou letech výuky seznámila Indjice jeho profesorka Liubov Stephani s Alexandrem Borovským, významným ruským klavíristou, žákem Anny Jesipovové a spolužákem Sergeje Prokofjeva, u kterého mezi lety 1959 a 1964 studoval na Bostonské univerzitě. Již v jedenácti letech hrál v televizi NBC Lisztovu Campanellu a Uherskou rapsodii č. 13 a ve dvanácti letech pořídil svou první nahrávku pro společnost RCA Victor na klavír Sergeje Rachmaninova, když zahrál Beethovenovy Diabelliho variace. Ve třinácti letech provedl Lisztův Klavírní koncert Es dur a o rok později Brahmsův Klavírní koncert č. 2 s washingtonským Národním symfonickým orchestrem. V letech 1961 až 1969 Indjic na pozvání Arthura Fiedlera vystupoval každou sezónu mnohokrát s Boston Pops Orchestra.

Jeho první koncertní turné se uskutečnilo společně s Alexandrem Borovským v roce 1963 v Dánsku. Na Harvardově univerzitě studoval Indjic hudební vědu a skladbu u Laurence D. Bermana a Leona Kirchnera. Během studií také navštěvoval soukromé lekce na Juilliard School u Mieczysława Munze a Lee Thompsona. V roce 1968 se seznámil s Arthurem Rubinsteinem, který zůstal jeho přítelem a mentorem až do své smrti. Indjic studoval i skladbu, a to u Nadii Boulangerové v Paříži, ve Francii se v roce 1972 definitivně usadil a oženil s Odile Rabaudovou, vnučkou francouzského skladatele Henriho Rabauda.

Indjic je laureátem tří mezinárodních soutěží, ve Varšavě (1970), Leedsu (1972) a Rubinsteinově Tel Avivu (1974), a vystupoval s předními orchestry Spojených států, Evropy a Asie, mimo jiné pod vedením dirigentů jako Leonard Bernstein, Valerij Gergijev, Eugen Jochum, Rafael Kubelík, Edo de Waart a David Zinman. Sólově koncertoval na velkých světových pódiích po celém světě. Jeho diskografie zahrnuje díla Chopina, Debussyho, Schumanna, Prokofjeva, ale i Beethovena. Byl přizván k účasti na televizní koprodukci kompletního Chopinova díla a nahrával pro Polskie Nagrania / Muza, Columbia Records, RCA Victor, Claves a Calliope.

Kromě koncertování Indjic vedl mistrovské kurzy v Evropě, Japonsku a Spojených státech a byl častým členem porot mezinárodních soutěží, včetně Chopinovy, Lisztovy vratislavské, Rubinsteinovy v Tel Avivu,festivalu Pražské jaro a lisabonské Vianna Da Motta. Eugen Indjic byl čestným doktorem Bělehradské univerzity. Do České republiky se vracel často, v roce 2010 byl jmenován i rezidenčním umělcem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

Eugen Indjic se narodil 11. března 1947 v srbském Bělehradě a zemřel 28. února 2024 ve Francii.

Foto: FMA a archiv umělce