„Vycpálkova základní koncepce, ale i nejedna pracovní zásada a metoda, včetně členění fondu, platí dodnes.“

„V kompozici byl soukromým žákem Vítězslava Nováka.“

„V roce 1967 byl jmenován národním umělcem.“

Hudební oddělení Národní knihovny si v roce 2023 připomnělo sto let od založení. Za iniciativou a aktem stál tehdy Ladislav Vycpálek. Skladatel a knihovník hudebnímu oddělení tehdejší Univerzitní knihovny vtiskl dodnes platný profil a model uspořádání jeho sbírek. Stal se tak jeho nedílnou součástí hned dvojím způsobem: jednak jako knihovník-archivář utvářející hudební fond, jednak jako umělec-skladatel, jedna z položek fondu. Od úmrtí Ladislava Vycpálka – osobnosti, na kterou by se v rámci Roku české hudby 2024 nemělo zapomenout – uplynulo 9. ledna 55 let.

Ladislav Vycpálek (1882 – 1969) patří k významným představitelům české hudby mezi dvěma světovými válkami. Vystudoval filologii na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a následně byl činný veřejně, navíc ve významných funkcích. Působil v poradním výboru Národního divadla v Praze, ale prioritu měla jeho dlouholetá aktivita v Umělecké besedě, významném a vlivném kulturním spolku, kde zastával přední funkce. Plných 35 let byl zaměstnán v Univerzitní, dnešní Národní knihovně v Praze. Kromě běžných povinností se tam iniciativně soustředil na problematiku hudebních dokumentů, zejména notového materiálu. Toto systematické úsilí vyústilo v založení tamního hudebního oddělení (1923), vskutku moderního pracoviště svého druhu, kde Vycpálkova základní koncepce, ale i nejedna pracovní zásada a metoda, včetně členění fondu, platí dodnes.

V kompozici byl soukromým žákem Vítězslava Nováka. Těžiště a význam Vycpálkovy umělecké tvorby spočívá v rozsáhlých dílech kantátových a oratorních, má rovněž pozoruhodnou tvorbu komorní. Nepřestal tvořit ani ve stáří. Celoživotně byl zaujat pro hodnotu lidové písně. Je autorem písňových cyklů a sborů, zhudebňoval české a německé soudobé symbolistické básníky. Inspiroval se lidovou poezií, zejména baladickou a moravskou lidovou písňovou tvorbou. Skládal komorní, klavírní a jiná hudební díla. V roce 1967 byl jmenován národním umělcem. Nejznámějšími a nejoceňovanějšími opusy Vycpálka-skladatele jsou Kantáta o posledních věcech člověka, op. 16 (1920–1922, premiéra v Praze 1922), kantáta Blahoslavený ten člověk, op. 23 (1932–1933, premiéra v Brně 1934) a České requiem, op. 24 (1938–1940, premiéra v Brně 1943).

Foto: Wikipedia / a.n. / volné dílo