Dramatické a bolestné výstupy hrdinek známých z literatury, zhudebněné v Itálii na počátku 18. století. To je stručná charakteristika komponovaného programu nazvaného Il giardino dei sospiri (Zahrada vzdechů), se kterým dnes přijíždí na festival Smetanova Litomyšl mezzosopranistka Magdalena Kožená. Na zámeckém nádvoří se večer při koncertě objeví ve vzácné spolupráci s Václavem Luksem a jeho barokním orchestrem Collegium 1704. Zpívané výjevy z pera mladého Händela z doby jeho římského pobytu a italských skladatelů Sarra, Lea, Vinciho, Gaspariniho a Marcella, jeho benátských a nepolských současníků, věrohodně zachycují tragické stránky lásky a intimní dramata. Některé z exaltovaných, virtuózních a emotivních scén pocházejí z poměrně nedávných zajímavých nálezů uskutečněných zejména v archivu v Neapoli. Jde vesměs o pozapomenuté kantáty. „Sotva si mohu představit vášnivější a nezkrotnější a současně láskyplnější a něžnější průvodce ke svým zoufalým hrdinkám, než jakými jsou Václav Luks a muzikanti z Collegia 1704,“ nechala se slyšet sólistka. Luks svou uměleckou činností pomohl překlenout a odstranit důsledky dlouholeté kulturní izolace, která se v době komunismu projevila výrazným zpožděním české scény za vývojem interpretační praxe v repertoáru staré a duchovní hudby v okolním světě. Společně už dnešní program s Koženou koncertně uvedli od loňského roku v řadě evropských metropolí i v několika tuzemských městech a také skladby natočili na CD. Předtím ojediněle spolupracovali při uvádění programu s jejím výběrem Händelových a Vivaldiho árií. Kožená se během let stala světoznámou pěvkyní, která se pravidelně vrací k baroknímu repertoáru, ale která dovede se stejnou mírou vokální dokonalosti a vcítění nadchnout publikum v operních rolích Mozartových a Myslivečkových i romantických a moderních a která je neméně povolanou interpretkou komorních písní od Dvořáka přes Mahlera po Martinů a Brittena. „Každý návrat k baroknímu repertoáru je pro mě něčím jako otevřením dveří na půdu u babičky a dědečka – známé vůně, ručně vyráběné hračky, staré knížky s pohádkami… Tedy místo, kde na chvíli můžu zapomenout na svět venku a kde se můžu nechat zatáhnout do neprobádané divočiny minulosti,“ říká pěvkyně.