Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

čtvrtek, 03 prosinec 2020 22:32

Guarneri trio a Bohuslav Martinů

DSC5330

„Autorů jejich srdci milých je tolik, že by potřebovali takových koncertů několik, aby se na všechny dostalo.“

„Marek Jerie hovoří o Martinů jako o autorovi výjimečném v tom, že dovede psát hudbu radostnou jako Mozart, aniž by ztratila filozofickou hloubku.“

„Někdy méně je více. Teprve pak zní Martinů ušlechtile, jak má, teprve pak koresponduje s Mozartem.“

Guarneri trio, ve kterém se scházejí Ivan Klánský, Čeněk Pavlík a Marek Jerie, si příští rok připomene pětatřicet let společného hraní v nezměněném obsazení. Jeho členové dnes v Praze převzali Výroční cenu Nadace Bohuslava Martinů. Za celoživotní zásluhy o českou hudbu, za celosvětovou reprezentaci a propagaci díla význačného českého skladatele, kterého soubor uváděl opakovaně koncertně i na nahrávkách. Za uměleckou činnost, která takovým oceněním však samozřejmě nemá být pozastavena nebo ukončena. Však také v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz trojice ústy každého z hráčů dala najevo, že ještě poslední slovo z jejich strany nezaznělo. Ani na téma interpretace hudby Bohuslava Martinů.

 
02DvokWihanLachnersidlemi

„Dvořák se velkým projevům úcty vždy pokud možno vyhýbal, neboť si při nich připadal jaksi nepatřičně.“

„Díky koncertům v desítkách měst byla Dvořákovu turné věnována zvýšená pozornost nejen ve velkých denících, ale také v dnes již zapomenutých regionálních periodikách.“

„Chtěl jsem si v tom udělat jasno, a proto jsem se zařídil podle zásady Johanna Wolfganga Goetha: Když se chci něco dozvědět, napíši o tom knihu.“

Velké koncertní turné Antonína Dvořáka po českých a moravských městech, uspořádané „na rozloučenou“ před jeho odjezdem do Ameriky v roce 1892, zachycuje nová monografie muzikologa Ondřeje Šupky s názvem Než nás rozdělí oceán. Jde o pozapomenutou, ale pozoruhodnou a důležitou kapitolu Dvořákova života. Koncerty byly senzací, do jejich organizace se spontánně zapojilo několik desítek spolků a navštívilo je kolem patnácti tisíc diváků. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus autor knihy upozorňuje: Často se zapomíná, že Dvořák nebyl jen skladatelem, ale také úspěšným interpretem.

 
004

„Filmy Návrat z exilu a Martinů a Ameriky vznikly v letech 1998 a 2000 a muzikolog Aleš Březina v nich hovoří s pamětníky.“

„Zazní tak Koncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, jehož sólisty jsou Ivo Kahánek a Michael Kroutil, a Koncert pro dva klavíry a orchestr, v němž účinkují Katia a Marielle Labèqueovy.“

„Vytvořili jsme obrazové situace vůči hudbě, s playbackem se herci potkají v opeře Čím lidé žijí jen občas, říká Jiří Nekvasil.“

Jubileum skladatele Bohuslava Martinů, od jehož narození uplyne 8. prosince 130 let, připomíná Česká televize filmovými dokumenty, koncertním záznamem a operou Čím lidé žijí. První pořad, a to Návrat z exilu, vysílá dnes večer. Další tři, včetně výtvarně stylizované televizní podoby pastorální opery, v sobotu.

 
veb-DSC8527

„Nechtěli jsme celý advent zpívat jenom koledy, ale čím víc se budeme blížit k Vánocům, tím víc program začne být vánočnější.“

„Rybova Česká mše vánoční letos na Vánoce…? Nikdo zatím neříkal, že by nějaká měla být…“

„Je s tím hodně práce, produkčně jde o náročnou věc, ale práce je evidentně nesena na společné vlně. Všichni toužíme po tom, dostat se do našeho normálního stavu, kdy hrajeme každý den.“

„Audio. Ready?“ štěkne muž za kamerou. Odkudsi se ozývá české přitakání. „Camera. Ready?“ štěkne ihned, opět anglicky, opět se stejným silným italským přízvukem. Kameraman Marco Chiodi se pohybuje v pražském Národním divadle už delší dobu. Teď je poslední listopadový týden a jeho úkolem je natočit šestadvacet videí, která budou tvořit obsah zpívaného Adventního kalendáře operního souboru. Od 1. do 25. prosince bude každý den na sociálních sítích zveřejněno nějaké nové. Dnes, na první adventní neděli, je předpremiéra, ochutnávka.

 
pondělí, 23 listopad 2020 16:58

Klasika v souvislostech (6)
Janáčkova Káťa

10

„Stejně jako Zápisník zmizelého, premiérovaný v dubnu 1921, je i Káťa Kabanová plodem přátelství s Kamilou Stösslovou.“

„V Brně mne nenávidí, v Praze závidí, ale v Bratislavě návidí rádi.“

„Tragickou lásku mezi Káťou a Borisem provází Janáček tou nejkrásnější a nejlyričtější hudbou, jakou kdy napsal.“

Káťa Kabanová, šestá z devíti oper Leoše Janáčka, lyrické drama vycházející z Ostrovského hry Bouře, je od prvních tónů po závěr hudebně i svým příběhem magicky přitažlivá. Zasahuje od velkoleposti po intimitu, od vášní po úzkost, od dramatičnosti po lyriku. Poprvé se hrála přesně před 99 lety, 23. listopadu 1921, v brněnském Městském divadle, předtím německém, v současnosti Mahenově. Světové premiéry tam měly i Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, Šárka, Věc Makropulos a Z mrtvého domu.

 
neděle, 22 listopad 2020 17:10

Noc divadel byla letos bez diváků

nocdivadel-1

Osmý ročník Noci divadel se v sobotu uskutečnil oproti předchozím letům ve výrazně odlišné podobě. Divadla, jichž se v sedmnácti městech a obcích zapojilo do mezinárodní akce v Česku na šest desítek, se mohla s diváky propojit jen prostřednictvím online platforem.

 
50

„David Radok je režisér, pro kterého chcete na jevišti vypustit duši.“

„Já mám na jevišti emoce velmi ráda, takže jsem byla takzvaně ve svém živlu.”

„Získat cenu Thálie je čest. Navíc je to i fyzicky překrásná cena!

Janáčkova opera Národního divadla Brno nastudovala v červnu 2019 Tři fragmenty z Julietty od Bohuslava Martinů a Lidský hlas, který napsal Francis Poulenc. V prvním případě jde o scény z velké surrealistické opery vybrané samotným autorem, v druhém případě o psychologicky výstižné jednoaktové lyrické monodrama. V inscenaci je do jednoho celku propojil režisér David Radok. V obou polovinách večera pěvecky a herecky excelovala sopranistka Jana Šrejma Kačírková, členka tamního souboru a stálý host Národního divadla v Praze, Slovenského národního divadla v Bratislavě a Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, které jsou jejím rodištěm. Za zmíněný brněnský jevištní výkon obdržela před několika dny Cenu Thálie. V roce 2012 získala už stejné ocenění za roli Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie a v roce 2013 za titulní roli v Donizettiho opeře Anna Bolena.

 
úterý, 17 listopad 2020 18:05

Sir Charles a jeho Janáček

1

„Pod jeho taktovkou je to výbušná, syrově stručná, téměř barbarská hudba.“

„Mackerras byl interpretem Mozarta, Händela, anglických skladatelů i Brahmse a Wagnera. Česká tvorba nicméně pro něj byla nepřehlédnutelnou a mimořádně důležitou položkou.“

„Pokud jsem v životě něčeho dosáhl, pak to byla propagace Janáčka, rekapituloval svůj život nedlouho před smrtí.“

Nahrávek skladeb českých autorů, pod nimiž je jako dirigent podepsán Sir Charles Mackerras, je nespočet. Ještě mnohem víc bylo koncertů, které řídil v Praze a Brně, stejně jako koncertů a operních představení, na nichž nastudoval a řídil českou hudbu mimo naše území. Živý snímek Janáčkovy Glagolské mše z festivalu Janáček Brno 2004 připomínáme v den nedožitých 95. narozenin tohoto „přítele české hudby“, Australana narozeného v USA a žijícího v Británii, jehož život se uzavřel v létě před deseti lety.

 
1

„Po týdnech nehraní a nezpívání, nevyučování a veřejného nestravování, a nevycházení plíživě nastupuje zákeřná lhostejnost.“

„Čím déle se nebude moci v úzké pospolitosti tvůrčím způsobem přemýšlet a pracovat, zkoušet a koncertovat, tím přízračnější bude resuscitace.“

„Ve hře jsou teď Vánoce. Ryba i Rybovka. Co z toho bude, co ne?“

Další a další týdny, během nichž je kvůli ochraně před koronavirem zastaven život, přinášejí různá, většinou nepříliš radostná zjištění a s nimi obavy. Čím déle bude trvat vynucená nečinnost, tím větší bude nebezpečí, že při návratu k normálu nebudou v budoucnu, dlouho a možná už nikdy, věci tak, jak byly. I v hudbě.

 
neděle, 15 listopad 2020 16:32

Komenského a Ebenův ráj srdce

2

„Pro Petra Ebena byl Komenský zcela jasně inspirací jako křesťan.“

„Těžko kdo jiný dokáže dát květnatému textu tak komplexní výraz jako Marek Eben.“

„Nejde zdaleka jen o krásu, potěšení nebo pobavení. Vnímavý posluchač je pohnut, proměněn.“

V málokterém hudebním díle dostává tolik prostoru tak závažné mluvené slovo jako v Labyrintu světa a ráji srdce Petra Ebena. Hodinová varhanní skladba s významným podílem přednášeného textu vznikla před dvěma desetiletími fixací improvizací. Živý snímek z jednoho z mnoha koncertů, při nichž autor vystupoval se synem Markem, zachycuje ještě původní improvizovanou podobu projektu. Snímek z roku 1996 připomínáme v den 350. výročí úmrtí Jana Amose Komenského, jehož život se uzavřel v exilu v Amsterdamu 15. listopadu 1670 a jehož myšlenky toto dílo neobyčejným způsobem prezentuje.

 
Strana 1 z 72