„Všichni protagonisté se překonali a posunuli své výkony o kvalitu výše. To platilo i o orchestru a z toho jsem měl největší radost.“ 

„Včera jsem měl dlouhou zkoušku s náhradnicemi…přestože za 4 hodiny je začátek, dosud nemám žádnou zprávu z divadla…“

„Mohl jsem si dovolit ještě nápadněji podtrhnout dramatická místa a provedení dostalo novou dimenzi.“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a neméně unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví. Jedním z nich je deník, který z jeho popudu psal Jiří Bělohlávek na přelomu jara a léta 2016 v San Francisku, když připravoval a dirigoval v tamní Opeře Janáčkovu Jenůfu, režírovanou Olivierem Tambosim. Texty posílal „Sašovi“ na pokračování v emailech. Dnešní pokračování se týká dnů po premiéře. Patřily do nich galakoncerty a společenská i pracovní setkání s filantropy a agenty, ale také starosti s indispozicemi pěvců pro další reprízy.

Deník / 17 Sat, 18 Jun 2016 00:20:53

Ještě doznívají premiérové vjemy v mém vědomí a už se hlásí nové úkoly. Jenůfa přinesla opravdu velkou emoci při premiéře, obě hlavní dámy i oba pánové byli na svých maximech a drobné pamětní poklesky nemohly pokazit ten skvělý dojem. Byl jsem šťastný, že celá ta obtížná závěrečná fáze přípravy s velmi nevhodným naplánováním hlavních zkoušek nepoškodila celý proces zrání, ale všichni protagonisté se překonali a posunuli své výkony o kvalitu výše. To platilo i o orchestru a z toho jsem měl největší radost. Vnější úspěch byl veliký.

Ovšem starost mi dělala skutečnost, že Malin Byström si po představení stěžovala na velmi se zhoršivší zdravotní pocit – a to se ukázalo v následujících dvou dnech jako opravdu vážné. Dnes – v pátek – není jasné, zda se do neděle uzdraví a zda bude moci zpívat. Proto zítra přiletí náhradnice – paní Melissa Citro – a budeme mít odpoledne velkou zkoušku. Karita si včera při gala koncertu také stěžovala na indispozici (zpívala ale nádherně Sieglindu ve Winterstürmech z Valkýry spolu se skvělým Simonem O’ Neillem!). Dnes mi napsala, že je pod antibiotiky a doufá, že bude v neděli OK…Tak takhle vypadá svět opery, kde nic není nikdy jisté!

Včerejší gala koncert na počest Davida Gockleye byl opulentním holdem jeho více než čtyřicetileté práci operního intendanta. Program byl tříapůlhodinový a vystřídal se na něm opravdu impozantní výběr slavných i skvělých mladých pěvců. Po skončení programu jsme byli na slavnostní večeři – sit down pro nějakých 500+ hostí. Seděli jsme u stolu s řadou podporovatelů opery, ale také s Johnem Adamsem a hudebním kritikem Hughem Canningem. Ten druhý se ukázal být neobyčejně zajímavým člověkem s úžasnou znalostí operního světa.

Pamatoval jsem si ho, že jsem s ním před krátkým časem dělal ve Vídni velký rozhovor o ČF pro turné v Anglii; je trvalým korespondentem Sunday Times and Opera News.

Dnes jsme byli na procházce, prohlédli jsme si katedrálu St. Mary a došli do Japantown, kde jsme poobědvali. Bohužel restaurace, kam jsem chtěl jít, měla odpolední pauzu a tak jsme byli v jiné, která byla dosti průměrná.

Večer jsme navštívili koncert San Francisco Symphony s MTT [Michael Tilson Thomas]. Hráli Stravinského a Adamse. Adamsova skladba The Wound-Dresser byla v podání Thomase Hampsona velikým zážitkem a rád bych ji uvedl v Praze. Stravinského Petrušku hrál orchestr virtuózně technicky a nezajímavě hudebně.

Davies Symphony Hall, sídlo San Francisco Symphony Orchestra, a Opera House

San Francisco: Sun, 19 Jun 2016 10:13:37

Milý Sašo,

vyšla ještě jedna kritika ve Financial Times…

Dnes máme druhé představení a obě dámy byly v minulých dnech nemocné, tak uvidíme… Včera jsem měl dlouhou zkoušku s náhradnicemi…přestože za 4 hodiny je začátek, dosud nemám žádnou zprávu z divadla…

Pozdravy

Jiří

San Francisco: Wed, 22 Jun 2016 14:41:15

Drahý Sašo,

tak si představ, že choroby, s kterými zápasily moje dvě hlavní pěvkyně, se nějak v divadle usídlily, a já s tím bojuji momentálně. Včera už jsem cítil škrábání v krku, a přestože jsem hned nasadil vitamínovou a aspirinovou kúru, trvá to dál. Tak ležím v posteli a očekávám večerní představení…

Doufám, že se Tvůj týden vydařil dle Tvých představ a těším se na Tvoje další zprávy.

Zítra budeme trnout, jak dopadne plebiscit, doufám, že dobře.

Tvůj

Jiří

Deník / 18 Sun, 26 Jun 2016 02:14:32

23. 6. jsme se zúčastnili party na počest Malin Byström a Karity Mattily, kterou pořádali významní podporovatelé umění v San Francisku – manželé Osherovi. Pan Bradley Osher je osmdesátník, který je sice sporý ve fyzické podobě, ale je to neobyčejně živý, o vše se zajímající muž s kusem sympatického humoru. Recepce se konala v jejich penthousu na Geary Avenue, v místě s úžasným rozhledem na Alcatraz, Golden Gate Bridge, downtown i Bay Area… V bytě mají velkou řadu originálů maleb – on pan Osher prý vlastnil nejzajímavější sbírku výtvarného umění, kterou rozprodal a peníze věnuje na nejrůznější umělecké a edukativní projekty (Jenůfa byla jedním z nich). Veliký filantrop.

Jídlo bylo výborné, víno skvělé. V závěru jsme zpívali na popud Karity české národní písně a mělo to veliký úspěch… Karita byla úplně emotivně rozložená, plakala při poslechu písní a neustále žádala další… (trochu tomu přispělo i mírné alkoholické opojení…).

24. 6. jsme byli na večeři s mým agentem Wrayem Armstrongem, v restauraci Absinthe – měl jsem výborný steak, ale nemohl jsem ho vůbec pozřít – můj problém s neschopností rozeznávat chuti se opět projevil naplno a jídlo se stalo docela nepříjemným utrpením. Naštěstí víno bylo výborné a to jsem vnímal pozitivně. Maso jsem si nechal zabalit a dnes jsme si to rozdělili k obědu – Anna mi udělala koprovou omáčku!!

Dnes, 25. 6. jsme dopoledne s Wrayem navštívili zdejší Muzeum asijského umění, kde je výstava Emperors’ Treasures: Chinese Art from the National Palace Museum, Taipei. Byl to ohromný zážitek, nádherné artefakty, skvěle prezentované. Cestou k muzeu jsme se museli podrobit osobní prohlídce na ulici, respektive na náměstí Civic Center Plaza, kde už fungovala předzvěst zítřejší Pride Parade – největšího podniku oslavujícího volnou sexuální orientaci. Viděli jsme různé stánky, například jeden, u něhož si dívky nechávaly malovat na ňadra nejrůznější vzory, nebo jiný s názvem “Meet Nude Men”, kde se producírovali docela obstarožní pánové s velmi neatraktivními obnaženými postavami, a mnoho dalších s nejrůznějšími nabídkami ošacení, jídel i nápojů. Také různé církve se snažily uplatnit své propagační materiály… jedním slovem neuvěřitelná směsice lidí všeho druhu, doprovázená výrazným hlukem různých na sobě nezávislých “hudebních” doprovodů… Prchal jsem z toho honem domů, abych si před večerním představením odpočinul a vyspal se … Zítra to bude asi velká síla…

Dnešní představení bylo asi zatím nejlepší, všichni pěvci se ohromně snažili a měli dnes podporu orchestru, který hrál pozorně a reagoval na všechny mé, byť třeba nové podněty. Tím pádem jsem si mohl dovolit ještě nápadněji podtrhnout dramatická místa a provedení dostalo novou dimenzi.

(Pokračování za týden)

Za poskytnutí materiálů děkujeme A. Goldscheiderovi

Foto: Jiří Bělohlávek, Alexander Goldscheider, archiv autora, Petr Veber