„Brzy jsem pochopil, že klavír je napodobitelem jiných nástrojů.“

„Koncert pro levou ruku čerpá z hlubin země, z temných stránek Ravelovy osobnosti.“

„Na koncertování nejsou nejtěžší samotné koncerty, ale cestování, změny hotelů, časové posuny.

Brno oslaví březnové 150. výročí narození Maurice Ravela hned zkraje nového roku, a to naplno. Francouzský klavírista Alexandre Tharaud, který do České republiky nepřijíždí poprvé, tam totiž vystoupí celkem třikrát, a kromě obou klavírních koncertů nabídne i Ravelovy sólové skladby. Koncerty se uskuteční v po sobě následujících dnech 15. až 17. ledna. Pianista v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nejen o Ravelovi a dalších francouzských mistrech, ale i o přístupu k repertoáru a o své kariéře.

Alexandre Tharaud není tuctovou osobností, některými z uměleckých rozhodnutí se snad řadí i do kategorie excentrika. Doma vůbec nemá klavír, protože si myslí, že by na domácí cvičení neměl pracovní morálku. Zároveň se (kvůli trémě) asi před třiceti lety stal jedním z prvních klavíristů, kteří při sólovém veřejném vystupování hrají z not. Poměrně neobyčejné je i jeho hudební zaměření – obratně se pohybuje v improvizaci i kompozici a mezi jeho nahrávkami jsou zvláště ceněna například jeho provedení skladeb francouzských clavecinistů nebo Goldbergových variací od Johanna Sebastiana Bacha. Natočil však i kompletní klavírní dílo Emmanuela Chabriera, alba s filmovou hudbou či repertoárové kusy jako poslední tři Beethovenovy klavírní sonáty.

Není tedy divu, že i pro svůj brněnský recitál připravil neotřelý program. Celá první polovina koncertu náleží jeho vlastním bachovským transkripcím, které je možné znát z nejnovější studiové nahrávky. Objevuje se mezi nimi třeba část z Janových pašijí nebo Suita e moll, BWV 996, původně pro loutnu. Proč se rozhodl právě tyto skladby upravit pro klavír? „Již od útlého věku, ještě na konzervatoři v Paříži, jsem začal psát transkripce různých děl (Bacha, ale také Debussyho, Schuberta…). Velmi brzy jsem pochopil, že klavír je napodobitelem jiných nástrojů. Dokáže se přiblížit barvám smyčců, dechových nástrojů, bicích, cembala nebo varhan. Tyto transkripce jsem psal hlavně jako přídavky na konec svých koncertů. Krátké skladby, které spojují publikum. Postupem času jsem transkripcí napsal tolik, že mě napadlo vytvořit album zaměřené na ty Bachovy.“ 

Ve druhé polovině recitálu pianista uvede francouzskou hudbu, přičemž ústřední pozici zaujme Ravelův cyklus Zrcadla. Přestože transkripcí na Čarodějova učně od Paula Dukase už několik existuje ve verzích pro jeden i dva klavíry, na závěr svého vystoupení Tharaud zahraje svoji vlastní. Věří totiž, že dílo by mělo pod klavíristovýma rukama znít jedinečně. Dle svých slov miluje Dukasovo orchestrální mistrovství, a tak se zaměřil na efekty orchestru, například údery velkého bubnu, glissanda nebo určité barvy, které jsou od klavíru vzdálené. Ve své úpravě dále vyzdvihuje dramatičnost přechodů.

Na dalších dvou vystoupeních v Brně zahraje oba klavírní koncerty Maurice Ravela. Když na internetu nahlédneme do jeho kalendáře, zjistíme, že je ve světě uvede ještě mnohokrát. Tím se velmi liší od takového Lukáše Vondráčka nebo Daniila Trifonova, kteří často „žonglují“ i s více než deseti koncerty pro klavír a orchestr za sezonu. Zdá se, že jeho programy se podřizují objednávkám pořadatelům méně, než je tomu u spousty jiných umělců. Další otázka se tedy týkala jeho agenta. Tharaud tvrdí: „Kariéra je především o volbách. Dnes, ve svých více než padesáti letech vždy raději odmítnu koncert, než abych si nebyl jistý, že se na něm budu cítit dobře nebo že budu dostatečně připravený. Práce pianisty musí být zdrojem radosti, ne povinností. A ano, mám úžasného manažera!“

Ke Klavírnímu koncertu pro levou ruku D dur přistupuje stejně jako k jakékoliv jiné skladbě. Úlohou pravé ruky se tu nijak zvlášť nezabývá – jednoduše ji prý položí na pravé stehno. V úvahách o přídavcích zmínil, že po tomto díle by mohly vyznít obzvlášť skvěle Skrjabinovy skladby pro levou ruku. Na otázku, který z Ravelových koncertů má raději, odpověděl, že je zamilovaný do obou. „Koncert G dur pro jeho klasicismus, lehkost, velmi mozartovskou radost – je to jako šampaňské. Koncert pro levou ruku je jeho protiklad: čerpá z hlubin země, z temných stránek Ravelovy osobnosti. Dva koncerty, jako dvě strany téže mince.“ 

Kde čerpá síly, když hraje tři náročné koncerty za sebou? Má nějaké osvědčené rituály? „Je třeba mít dobrou životosprávu a silnou sebekázeň. A připravit se předem. Nejtěžší nejsou samotné koncerty, ale cestování, změny hotelů, časové posuny, únava, kterou je potřeba zvládnout.“ Po koncertě se vrací do hotelu a spí. Přestože v České republice bude jenom krátce, na svůj poslední pobyt v Brně má krásnou vzpomínku a rád by si našel čas, aby si znovu prošel město. 

Určitě bychom mohli jmenovat spoustu známých umělců, kteří si pravidelně dávají delší pauzu od svého nástroje. Z nějakého důvodu je to obzvlášť známo právě o Tharaudovi. Když byl dotázán, jestli se tohoto zvyku každoročních měsíčních „sabatiklů“ stále drží, zaglosoval: „Ano, a budou to dokonce dva měsíce v roce 2026, tři měsíce v roce 2027 a čtyři měsíce v roce 2028!“

Foto: archiv A. Tharauda, Jean-Baptiste Millot, Enrique Moreno Esquibel