„Po delší době vystoupil na svatojakubském varhanním festivalu varhaník z USA.“

„Stephen Tharp oslnil brilantní technikou a suverénním ovládáním nástroje.“

„Z americké varhanní tvorby uvedl k naší škodě jen skladbu George Bakera.“

Třicátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum ve čtvrtek pokračoval třetím koncertem, kdy za obrovské varhany pražské svatojakubské baziliky tentokrát usedl americký hudebník. Stephen Tharp přesvědčil o své erudici a schopnostech, v některých momentech však také upozornil na problematické aspekty vystoupení.

Americký varhaník Stephen Tharp se věnuje především koncertní činnosti, v jejímž rámci vystoupil opakovaně v nejvýznamnějších městech na americkém kontinentu, v Evropě i Asii. Svoje hudební působení rozšiřuje vedením mezinárodních mistrovských kurzů – v Clevelandu a Houstonu i v německém Stuttgartu, Trossingen a Bochumi. Zasedá jako porotce při mezinárodních varhanních soutěžích a je žádaným interpretem děl soudobých skladatelů, především amerických a francouzských. Varhanní hru vystudoval v USA na Illinois College v Jacksonvillu a na univerzitě v Chicagu. Nahrál kompletní dílo Jeanne Demessieux, oceněné Cenou německé kritiky a francouzskou cenou Diapason d‘Or. Americký cech mu udělil titul Mezinárodní umělec 2011.

Na svatojakubském varhanním festivalu zaujal Stephen Tharp především brilantní neomylnou technikou a sklonem k závratně rychlým tempům. Bylo to patrné už v úvodním Preludiu a fuze e moll, BWV 548 Johanna Sebastiana Bacha. Jedno z nejzávažnějších varhanních děl svého tvůrce, podle Bachova životopisce Philippa Spitty nazývané „varhanní symfonie“, vzniklo v autorově vrcholném lipském období. Rozsáhlé Preludium zpracovává dvě témata, Fuga s podivuhodným chromatickým tématem je kombinací přísné fugové polyfonie, střídané s toccatovými mezihrami. Zvolené přehnaně rychlé tempo obou částí ale nedovolilo vyznít dokonalé bachovské polyfonii. Patrný byl jen harmonický podklad, ale podivuhodně vedené jednotlivé hlasy nestačily zaznít. Skladba přeletěla jako uragán a působila spíš jako skladba k rozehrání – a možná jí scházelo i větší zaujetí interpreta.

George Baker byl povoláním lékař dermatolog, působící na univerzitě v Texasu. Zároveň studoval varhanní hru v Americe a v Paříži a při svém univerzitním působení vyučoval varhanní improvizaci v Houstonu. Jeho Preludium na protestantský chorál „Kdo milému Bohu ve všem se oddává“ je dvoudílným velice harmonicky chromatizovaným zpracováním diatonické chorální melodie. Škoda že Stephen Tharp nezvolil pro svůj recitál víc skladeb amerických skladatelů, u nás neznámých a nehraných.

Priére (Modlitba) Césara Francka je rozsáhlou meditativní kompozicí z cyklu Šest skladeb, vzniklých mezi lety 1860 a 1866 pro nové varhany z dílny Cavaillé-Colla v Paříži u sv. Klotildy, kde autor působil. Priére zahrál sólista zpaměti a dodržel její intimní charakter vhodným rejstříkováním základních hlasů, kterých má svatojakubský nástroj dostatečné množství. 

Dlouholetým titulárním varhaníkem pařížské katedrály Notre Dame byl Pierre Cocherau. Byl především vynikajícím improvizátorem. Z nahrávek jeho improvizací zapsal David Briggs tři. Pod názvem Liturgická suita jsou hrány dodnes, i když název nepochází přímo od Cocheraua. Vstup je z roku 1964, Obětování a Závěr z roku 1962. Ukazují rozlet fantazie a obdivuhodnou nápaditost Pierra Cocheraua. V Závěru se rozpoutá přímo bouře zvuků a dokazuje jeho strhující technickou brilanci v ovládání nástroje v Notre Dame. I když závratné technické nároky třetí části patrně mohou některé inteprety odradit, pro Stephena Tharpa neznamenaly překážku a jeho výkon byl strhující. 

Na závěr sólista improvizoval na biblický text Seslání Ducha svatého ze Skutků apoštolských, kapitola 2, verš 1–4. Po meditativním úvodu, využívajícím barevnosti varhanního zvuku a harmonických a intervalových příkrostí, se hudební proud pravidelně zrychloval do závěru ve stylu efektní francouzské toccaty.

Možná, že by v dalším třicetiletí festivalu bylo vhodné uvažovat nejen o chorálních tématech a biblických námětech, ale i o přímých hudebních tématech, zapsaných v notách. Prozatím biblické náměty improvizací končí téměř vždy toccatou francouzského typu bez většího ohledu na biblický příběh, což ne vždy působí věrohodně.

Foto/zdroj: Zdeněk Chrapek, archiv umělce