Dva orchestrální abonentní cykly této sezóny následující dva čtvrtky završí zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů. 15. května přivítá dirigenta Marka Šedivého a sólo na klarinet zahraje Anna Paulová, o týden později a znovu v Kongresovém centru diriguje Robert Kružík a hornové sólo má Kateřina Javůrková. V závěru měsíce bude možné ještě zajít do Městského divadla Zlín na divadelní představení s účastí orchestru zvané EGBDF (Kdo se naladí na správnou notu). 

Závěrečný koncert abonentního cyklu B bude setkáním zlínských filharmoniků s dirigentem Markem Šedivým, hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského, a to v německo-anglickém programu sestavenému z děl Bacha, Elgara a Mendelssohna. Pořad otevře původně varhanní Fantasie a fuga Johanna Sebastiana Bacha vyhotovená patrně v roce 1723, kterou téměř o dvě století později transkriboval anglický skladatel Edward Elgar do podoby efektního orchestrálního díla straussovského rázu. Následovat bude dvojice romantických Koncertních kusů Felixe Mendelssohna-Bartholdyho pro klarinet a (dnes již polozapomenutý) basetový roh, jež vznikaly v průběhu let 1832 a 1833. Jejich provedení se zhostí přední tuzemská klarinetistka Anna Paulová, laureátka soutěže Pražského jara či semifinalistka prestižní mnichovské ARD, společně s Matejem Veselkou, klarinetistou Filharmonie Bohuslava Martinů.

Traduje se, že 21. října roku 1898 navečer, po namáhavém dni vyplněném výukou hry na violu, usedl Edward Elgar ke svému klavíru a pro pobavení své manželky Caroline začal improvizovat nejrůznější melodie. Caroline byla údajně natolik zaujatá jedním z témat, že požádala svého chotě, aby na onu melodii začal improvizovat na způsob variací, přičemž každá z nich měla prostřednictvím hudby odrážet charakter některého z jejich přátel. S výslednou podobou byl samotný skladatel natolik nadšen, že se zakrátko rozhodl celý celek transformovat do podoby orchestrálního díla pojmenovaného jako Variace na originální téma. Před každou variaci pak autor připsal přezdívku či iniciály, které měly posluchače navést k rozpoznání daných osob. Kompozice je tak ve své podstatě jakousi hudební hádankou (anglicky „enigma“), jež však byla poměrně záhy dešifrována. Skladba zazní na konec koncertu 15. května.

Poslední koncert abonentní řady A přivítá sólohornistku Kateřinu Javůrkovou (rozhovor s umělkyní i o tomto koncertu čtěte ZDE) a za řízení dirigenta Roberta Kružíka nabídne program sestavený z děl tří skladatelských „eŠ“ – Szymanowského, Strausse a Schumanna. Úvod rozezní Koncertní předehra E dur pro velký orchestr Karola Szymanowského. Ta vznikala v letech 1904–05, její instrumentaci skladatel přepracoval o několik let později. Mladý Szymanowski tehdy ve svých třiadvaceti letech toužil po vytvoření moderní polské hudby s evropským dosahem a patrně inspirován svým vzorem Richardem Straussem vložil do partitury své předehry citát z básně Witeź Włast polského spisovatele a básníka Tadeusze Micińského. Skladba je komponována ve wagnerovsko-straussovském stylu. Dva koncerty Richarda Strausse patří k základním kamenům kmenového repertoáru každého hráče na lesní roh, ostatně oba jsou proslulé krom jiného svými interpretačně náročnými sólovými party. První z této dvojice koncertů pro lesní roh – tento zazní ve Zlíně – zkomponoval Strauss v roce 1883, a to původně pro svého otce Franze, který byl vynikajícím virtuosem na tento nástroj. První symfonie Roberta Schumanna vznikala v době skladatelova tvůrčího rozpuku a životního štěstí. Není proto příliš překvapivé, že skicování této symfonie zabralo Schumannovi pouhé čtyři dny a do měsíce byla celá partitura hotová. Inspirován básní Adolpha Böttgera, zaplnil Schumann notový papír vlastní hudební představou jara v jeho začátku i v plném rozkvětu. Vytvořil tak symfonii s radostnou a vitální atmosférou evokující probouzející se přírodu a přinášející optimismus nových začátků. Toto dílo uzavře večer 22. května.

Ještě v květnu bude 24. dne měsíce znovu k zhlédnutí společný projekt zlínského divadla a filharmonie EGBDF (Kdo se naladí na správnou notu). O projektu čtěte ZDE a jeho reflexi ZDE.

Foto/zdroj: Jan Dobrovodský, archiv KlasikyPlus.cz, archiv filharmonie