„Prague Quiet Music Festival, který se souborem každoročně pořádáme, nabízí kromě hudby i prostor k meditaci nebo workshop hlubokého naslouchání.“

„Dříve bylo nepřístupné, aby v orchestrech hrály ženy. … Chci věřit, že jsme dnes o kus dál, ale pořád je na čem pracovat.“

„Mozartův koncert zní na basetový klarinet úplně jinak – subtilněji, jemněji. Je to jako otevřít známou skladbu v novém světle.“

Klarinetistka Anna Paulová patří k nejvýraznějším osobnostem mladé generace českých interpretek. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje nejen své letní koncertní plány, ale i hlubší pohled na roli žen v klasické hudbě, vztah k soudobé tvorbě a basklarinetu a fascinaci historickým basetovým klarinetem. Otevřeně mluví o inspirativních setkáních, studiu u legendární Sabine Meyer i o tom, jak její kočky reagují na každodenní cvičení.

Chtěla jste se dnes sejít poblíž HAMU, máte tam pak nějaké pracovní povinnosti?

Ano, máme potom zkoušku s klavíristou Honzou Duškem na festival v Dobrohoři, který začíná již příští týden. Chystáme se zkoušet Kalabisovu sonátu.

Co je to za festival, hrajete na něm poprvé?

Hrát tam budu poprvé, ale hned dvakrát. Už dřív jsem zaznamenala, jak je to úžasné místo. Dobrohořský zámek zrekonstruoval Jan Mužák, který tam pořádá mnoho kulturních akcí. Koncerty, výstavy, autorská čtení… Letošní ročník festivalu je věnován skladateli Viktoru Kalabisovi. Já chystám jeden recitál s Ivem Kahánkem, s nímž jsme si připravili program složený ze skladeb českých autorů pro klarinet a klavír – Bohuslav Martinů, Viktor Kalabis, Karel Husa a Miloslav Ištvan. K druhému koncertu mě přizval právě Jan Dušek, který připravuje program s tenoristou Ondřejem Holubem. Zahrajeme společně Kalabisovu Sonátu a Sonatinu Martinů.

Hádám, že je to jen jedna z mnoha letních akcí, na které se chystáte.

Ano, letos budu mít docela nabitý program. Kromě Dobrohoře budu hrát na přelomu července a srpna s akordeonistou Jiřím Lukešem na festivalu Povaleč, což je multižánrový festival ve Valči na Karlovarsku. Teď zkraje července ještě hrajeme Bacha s harfistkou Hedvikou Mousou v Mníšku pod Brdy. V srpnu mě také čeká vystoupení na festivalu v německém Goslaru, na což se obzvlášť těším. Loni jsem na tomto festivalu již vystoupila s Mozartovým klarinetovým koncertem a mám velkou radost, že pořadatel festivalu, violoncellista Johannes Krebs, mě letos pozval znovu. S ním, s houslistou Andrejem Bielowem a klavíristou Gilem Garburgem budeme hrát Messiaenův Kvartet pro konec času. Stejně tak se těším na další koncert se svým dechovým triem d’Anches, které tvořím spolu s Janem Součkem a Ondřejem Šindelářem, v srpnu na zámku v Hrádku u Nechanic v rámci Dvořákova festivalu. 

To je obdivuhodný záběr. Už v neděli 29. června taky vystupujete s Prague Quiet Music Collective (PQMC). Tato spolupráce mě zaujala už před nějakou dobou. Co je to za soubor?

PQMC založil skladatel Ian Mikyska, který mě ke spolupráci pozval. Seznámili jsme se s Ianem celkem náhodou. Sháněl kdysi někoho, kdo by ho naučil základy hry na basklarinet. Dala jsem mu tenkrát pár hodin, během nichž jsme zjistili, že si hudebně i lidsky rozumíme, a Ian mi pak nabídl, zda bych měla zájem s ním založit tento ansámbl. S tímto souborem každý rok pořádáme Prague Quiet Music Festival, který se koná letos již pátým rokem, v klášteře bosých karmelitánů Fortna na Hradčanech. 

Jedná se o festival, který kromě hudby nabízí i prostor k meditaci nebo workshop hlubokého naslouchání. Na letošním ročníku vystoupíme spolu s Phonetic Orchestra z Berlína a chystáme mimo jiné premiéry skladeb právě Iana Mikysky, Anthonyho Donofria (USA), Marcuse Lundberga (SE) a Radu Malfattiho (AT). Jednu premiéru tam bude mít i náš kolega – houslista ze souboru Milan Kárník Jakeš. S podobným programem pojedeme na podzim také do Švédska.

V jakém složení tedy hrajete?

Ian Mikyska střídá violu da gamba a kytaru, Milan Kárník Jakeš hraje na housle a violu, Luan Gonçalves na kontrabas a já na klarinet a basklarinet.

Jak si máme představit hudbu, kterou se soubor zabývá?

Jedná se o hudbu ztišení, zklidnění, zpomalení, minimalistickou hudbu. Myslím, že tak působí na posluchače, ale i jako interpretka mám pocit, že mě nutí přemýšlet nad jednotlivými tóny úplně jinak – a to mě na tom baví. Na první poslech může znít vlastně jednoduše, není v ní žádná virtuozita, ale je nesmírně náročná na pozornost a soustředění, vnímání jednotlivých souzvuků, vzájemnou komunikaci. Někdy jsou ve skladbách improvizační plochy, Ian taky často používá grafické partitury, kde jsou místo not třeba jen tahy štětcem.

Neinspiruje tahle zkušenost i vás k vlastním skladatelským pokusům?

K psaní jsem se zatím nedostala, ale je to jedna z věcí, která by mě někdy v budoucnu také lákala. 

Jako malá jste klarinet vnímala jako hlavně mužský nástroj. Změnilo se to, až když jste poznala skvělé interpretky, jako Sharon Kam, Ludmilu Peterkovou nebo Sabine Meyer. Jak tuto dichotomii hudebního světa vnímáte dnes?

Dříve bylo nepřístupné, aby v orchestrech hrály ženy. Sabine Meyer byla na počátku 80. let jednou z prvních žen v orchestru Berlínských filharmoniků. Svoje postavení jako žena v orchestru ovšem neměla v té době vůbec jednoduché. Tehdejší šéfdirigent Herbert von Karajan si k mladé Sabine vytvořil neobvykle přátelský vztah a velmi za ni orodoval. Přestože nakonec Sabine smlouvu na zkušební rok dostala, tlak uvnitř orchestru a zájem médií o toto téma se zvyšoval do takové míry, že Sabine nakonec na post sóloklarinetistky sama rezignovala. Stala se pak uznávanou sólistkou a pedagožkou. 

Chci věřit, že jsme dnes o kus dál, ale pořád je na čem pracovat. Myslím, že ke zlepšení postavení žen v hudebním světě můžeme přispět třeba i tím, že dáme v koncertních programech prostor ženám skladatelkám nebo interpretkám. Ke skladatelkám mám sama hodně blízko. Spolupracovala jsem se svými vrstevnicemi, například Darjou Kukal Moiseevou nebo Kateřinou Horkou, jejichž skladby jsem premiérovala. Ale pro klarinet psaly třeba i Geraldine Mucha, Sláva Vorlová, Ivana Loudová nebo Vítězslava Kaprálová. Hodně starších skladeb je pro basklarinet, což je teď můj oblíbený nástroj. Moc si vážím také spolupráce se skladatelkou Sylvií Bodorovou. Řadu dalších zajímavých zahraničních autorek, jako jsou třeba Eva-Maria Houben nebo Sylvia Lim, jsem poznala i díky spolupráci s PQMC.

Je nějaká konkrétní skladba, která vám v repertoáru chybí, a ráda byste ji nastudovala?

Minulý týden jsem premiérovala skladbu Pauliana Jiřího Gemrota s Českou filharmonií a dirigentkou Daliou Stasevskou v rámci Open Air koncertu České filharmonie. Byl pro mě obrovský zážitek vystoupit jako držitelka Ceny Jiřího Bělohlávka s Českou filharmonií. A moc si vážím toho, že právě skladatel Jiří Gemrot pro mě k této příležitosti tuto novinku zkomponoval. Ráda bych v budoucnu zařadila do repertoáru i jeho další klarinetové skladby. Krásnou zkušeností pro mě v letošním roce bylo nastudování a provedení skladby Kryštofa Mařatky Luminarium pro klarinet a orchestr s Plzeňskou filharmonií a dirigentem Tomášem Braunerem. Skladba je nesmírně technicky a interpretačně náročná, studium mi zabralo asi půl roku a doufám, že si ji budu moci brzy někde opět zahrát. V budoucnu bych ráda nastudovala klarinetový koncert Magnuse Lindberga. Novou skladbu pro mě chystá také skladatel Matouš Hejl.

Když se vrátím ke skladatelkám, tak třeba právě Vítězslava Kaprálová má Concertino pro klarinet, housle a orchestr, které jsem zatím nehrála. A koncert pro mě nedávno napsala i zmíněná Kateřina Horká, ten taky ještě čeká na svoji premiéru.

Třeba nás čtou nějaké dramaturgyně nebo dirigentky, které by tenhle nápad rády podpořily…

To by mě moc potěšilo! (smích)

Německá klarinetistka Sabine Meyer nebyla pro vás jen obdivovaným vzorem, ale především jednou z pedagožek. Jak na studium u ní vzpomínáte?

Vzpomínám na to opravdu ráda. Sabine je úžasná, ohromně vřelá a inspirativní osobnost. Lübeck je navíc velmi klidné město, takže jsem tam měla ty nejlepší podmínky ke studiu, mohla jsem se na vše dobře soustředit. Zároveň to bylo i velmi mezinárodní prostředí, moji spolužáci byli třeba ze Španělska nebo Mexika. Moje pozdější studium v Římě u maestra Alessandra Carbonareho byla také skvělá zkušenost. Předal mi mnoho dalších skvělých rad a zkušeností a ráda vzpomínám i na společné ranní běhání po Římě nebo po Sieně. Navíc Itálii mám ráda a Řím je nádherné město!

Dá se dnes ještě vůbec mluvit o nějakých národních klarinetových školách?

Věnovala jsem se téhle problematice ve své disertační práci na HAMU a skutečně se dnes ty rozdíly hodně stírají. U klarinetu je ale zásadní, že máme nástroje buď s francouzským, nebo německým systémem a z toho pak plyne i způsob, jak se na ně hraje. V Německu a Rakousku se samozřejmě upřednostňuje německý systém.

Takže Sabine Meyer hraje na německý systém?

Ano, ale běžně učí i studenty, kteří hrají na ten francouzský, protože těch je většina. Málokdo se přeučuje, je to poměrně náročné. Měla jsem ale v Lübecku hodiny i s Reinerem Wehle, což je její manžel. Ten hraje špičkově na německý i francouzský systém a vypracoval školu prstových cvičení určenou pro oba typy klarinetů.

Vy sama jste německý systém někdy zkoušela?

Zkusila jsem si na něj zahrát, abych zjistila, jak funguje, a musím říci, že je to opravdu rozdíl. Měla jsem ovšem spolužáky, kteří se rozhodli zůstat po studiu v Německu a na německý systém se přeučovali. Německé orchestry jej vyžadují. Je zajímavé, že například Brahmsovy symfonie se na německý systém hrají lépe, zejména kvůli intonaci. Na francouzský systém zní zase lépe skladby francouzských autorů.  

Sama hráváte také na basetový klarinet. Co je to vlastně za nástroj?

Basetový klarinet sestrojil klarinetový virtuos Anton Stadler s nástrojařem Theodorem Lotzem. Společně vymýšleli nové možnosti klarinetu a přidávali k němu klapky. Cílem bylo představit nástroj s plným rozsahem čtyř oktáv. V roce 1787 předvedl Anton Stadler poprvé na svém koncertě „bass-klarinet“, nyní známý jako basetový klarinet. Sahal svým rozsahem až do malého c, oproti běžnému rozsahu klarinetu do malého e. Nástroj měl dvě spodní klapky navíc. Od roku 1790 měl klarinet čtyři basetové klapky s chromatickým sestupem (es, d, cis, c). 

Anton Stadler byl blízkým přítelem Wolfganga Amadea Mozarta, který když nástroj slyšel, byl jím natolik uchvácen, že se rozhodl pro něj a pro svého přítele zkomponovat koncert. Anton Stadler jej pak premiéroval 16. října 1791 ve Stavovském divadle v Praze. Stadler bohužel původní notový zápis ztratil a ani nástroj se nedochoval. Po Stadlerově smrti byl tento typ klarinetu asi vnímán jako zvláštnost a nevyráběl se. Proto byla roku 1801 vydána úprava pro běžný klarinet in A s rozsahem do malého e. Naštěstí se ale dochovaly kritiky z konce 18. století, v nichž bylo poznamenáno, že čerstvě vydaný Mozartův klarinetový koncert se liší od originální verze, ze které hrál skladbu Anton Stadler. Navíc v nich kritik uvedl, že Stadler nehrál na normální klarinet, nýbrž na basetový klarinet a dokonce vypsal takty, ve kterých se obě verze lišily. Hudební vědci provedli na základě těchto pramenů a dalších zdrojů rekonstrukci koncertu. I když jde pouze o odhad a původní verzi již nejspíš nikdo nenajde, mně osobně se mnohem více líbí verze pro basetový klarinet. Je to nádherný nástroj a pokaždé si užívám, když si na něj mohu Mozartův klarinetový koncert zahrát. 

Znamená to pak nějaký rozdíl pro orchestr, který vás doprovází?

S basetovým klarinetem se koncert otevře najednou v úplně jiném světle. I zvukově jsou nástroje odlišné – basetový klarinet má subtilnější zvuk a krásně se pojí se smyčci. Běžný A klarinet je zvukově průraznější, proto se celý orchestr musí vždy přizpůsobit zvukovým možnostem daného nástroje. 

Kdy můžeme Mozarta ve vašem podání slyšet?

V nejbližší době budu hrát Mozartův klarinetový kvintet s Wihanovým a Pražákovým kvartetem. Kvintet hrávám také na basetový klarinet, i když je otázkou, zda byl zkomponován rovněž pro tento nástroj, nebo pro klarinet in A. Kvintet údajně vznikl rok před tím, než byl basetový klarinet sestaven, avšak některé pasáže přímo vybízejí k tomu, aby byly hrány jinak, tedy směrem dolů. Někteří nástrojaři vyráběli již v té době nástroje se stejným rozsahem jako basetový klarinet, ale nebyly ve spodní poloze chromatické. Nápad tu byl, ale opět nám chybí fakta. 

Když v létě zbyde čas na odpočinek, jak bude ve vašem pojetí vypadat?

Volné dny budu letos trávit na chalupě, kde mám úplný klid a odpočinu si od všech vnějších vlivů včetně sociálních sítí. Ráda chodím do přírody, plavu nebo čtu. Kvůli koncertům hodně cestuji, což je náročné, takže pak také ráda trávím nějaký čas doma.

Sleduju vás na instagramu a přiznám se, že nejradši mám příspěvky s vašimi kočkami. Jak se vašim mazlíčkům líbí klarinet?

Myslím, že kočičky už si na moje cvičení zvykly tak, že je to pro ně téměř rituál. Máme jednu, Kordulku, která si vždy, když začnu hrát nebo se blíží hodina, kdy obvykle cvičím, sedne na klavír, zaujme pózu a napjatě poslouchá.

Jaké skladby ji nejvíc baví?

Těžko říct, ale myslím, že má zvláštní zálibu ve vysokých tónech, vyloženě si je užívá. Každá kočka je ovšem jiná. Jedna naopak, když hraju hodně vysoko, přiběhne a dívá se trochu vyděšeně, jestli se mi náhodou něco nestalo. A máme i takové, které se potom ke mně chtějí přidat. (smích)