Arundo Quartet dnes zahraje Goldbergovy variace Johanna Sebastiana Bacha a zároveň pokřtí nové CD, na které je zachytil. Koncert se koná od 18 hodin v kostele U Martina ve zdi v centru Prahy. Vstup je zdarma. Arundo Quartet tvoří jinak sólisté, komorní hráči i členové nejvýznamnějších orchestrů včetně Berlínské a České filharmonie Jan Souček (hoboj), Jan Mach (klarinet), Karel Dohnal (basetový roh), Václav Vonášek (fagot). Jejich debutové CD vydává Supraphon.

Legendou opředené Goldbergovy variace patří k nejčastěji nahrávaným dílům Johanna Sebastiana Bacha. Jakkoli se na první pohled zdá být úprava pro kvarteto dřevěných dechů vzdálená od skladatelova původního záměru, při poslechu se možná mnozí neubrání pocitu, že měl sám Bach při komponování v hlavě právě takové obsazení. Barvy plátkových nástrojů se krásně pojí do společné harmonie, přitom jejich odstíny umožňují sledovat vedení jednotlivých hlasů v polyfonní sazbě; to je zřejmý bonus oproti původní klávesové verzi. V Árii a třiceti variacích je dost prostoru pro kantilénu a půvabné barvy nástrojů i pro jejich vrcholnou virtuozitu. A co oslovilo uměleckého lídra kvarteta Václava Vonáška?

Václave, jak jste došli k tomu, že na své debutové album nahrajete právě tyto skladby?

Kouzlo Goldbergových variací jsem objevil relativně pozdě – jak jinak, než prostřednictvím nahrávky Glenna Goulda (té pozdější, zralejší). Když jsem vzdal pokusy zahrát aspoň fragmenty na klavír, začal jsem si přehrávat jednotlivé hlasy na fagot. A odtud už vedla cesta k úpravě „demoverze” pro dechové trio, se kterým jsme v té době pravidelně vystupovali. Náš výběr (13 variací) se vždy setkal s pozitivním ohlasem, nicméně neubránil jsem se pocitu, že takto to nemůže zůstat. Jakmile jsem si (při provedení Mozartovy Gran partity) připomněl existenci basetového rohu, byl chybějící článek na světě a mohl jsem se pustit do úpravy celého cyklu. A abych se konečně dostal k odpovědi na otázku: k rozhodnutí úpravu nahrát jsme dospěli po několika úspěšných koncertních provedeních, kdy nás posluchači přijali s obrovským nadšením. Bylo nám jasné, že se jedná o mimořádně vydařený počin.

Vedle intimních Goldbergových variací je na nahrávce ještě slavnostní Suita C dur, nejstarší a „nejfrancouzštější“ z Bachových čtyř orchestrálních suit. Jak došlo na výběr této skladby?

Ona sice bývá označována jako „orchestrální”, ale kupodivu je psána velice komorně, z naprosté většiny pouze jako čtyřhlasá. Blízká nám byla hlavně její taneční část, které charakter dechových nástrojů vyloženě sedí. Jak správně poznamenal kolega, když jsme ve studiu piplali Goldbergovy variace a Suita šla jako po másle: „Jako bychom hráli na plese.”

Kde se posluchači budou v nejbližší době moc setkat s Arundo Quartetem?

Chystáme například koncerty s brněnskou vilou Löw-Beer, s jejíž nadací úzce spolupracujeme.

Foto: Daniel Havel