„V první větě Vivace nasadila Gabriela Tardonová tempo plné energického jiskření.“

„Klavírní part celou dobu ovládala Ayla Bártová a housle Matteo Hager, dva protagonisté koncertu.“

„Matteo Hager zahrál virtuózní přídavek, druhou větu ze své vlastní sonáty.“

V rámci 10. ročníku Lednicko-valtického hudebního festivalu se 20. září konal poprvé v brněnské Redutě Prolog, tedy předjímka festivalu. Jeho základní letošní myšlenkou je Hudba z Nového světa. Večer patřil skladbám tří evropských skladatelů Igora Stravinského, Bohuslava Martinů a Jana Nováka, kteří v Americkém exilu našli inspiraci pro svou tvorbu. Provedení se ujal Ensemble Opera Diversa a dva nadaní mladí sólisté, klavíristka Ayla Bártová a houslista Matteo Hager. Koncert zasvěceně a poutavě provázel Jiří Vejvoda a taktovky se nad ansámblem ujala Gabriela Tardonová.

Již v první skladbě orchestr rozvinul širokou škálu svých schopností. Igor Stravinskij byl svébytný autor, který o sobě říkal, že by nemohl učit, protože žáka vždy přivede ke svému pojetí skladby. Nebyl volnomyšlenkář, jeho dílo se téměř vždy drželo tonality a dobových pravidel. Tvrdil, že „umění je tím svobodnější, čím je kontrolovanější a propracovanější“. Dle kolegů připomínal jeho stůl spíše chirurga než umělce. V tomto rámci se pohybovaly i experimenty jeho díla, Nebylo vždy snadné je pochopit a zahrát. Concerto in D pro smyčcový orchestr, K075 je náročné střídáním tonality, tempa i rytmů, kterými skladba dosahuje strhujících účinků. V první větě Vivace nasadila Gabriela Tardonová orchestru Ensemble Opera Diversa tempo plné energického jiskření. Vedla jej elegantním, vláčným pohybem a hudebníci ji věrně následovali. Přitom je „tečkovaný“ rytmus a náhlé střídání taktu nechaly odpočinout až při citelné změně nálady v táhlejším Moderatu. I klouzavá legata a trojzvuky v houslích dokonale zvládli. Obdivuhodný byl krátký sólový výstup viol s pětihlasými akordy za použití prázdných strun. Skutečná změna nálady ale přišla až ve druhé větě, sladkém Arioso a tempu Andantino. Proměna v klidné promenádní odpoledne byla vykoupena opět pětihlasými akordy, tentokrát i v kontrabasech. Poslední věta Rondo se v Allegru s netrpělivým rytmem podobala začátku. Prudký závěr s bohatou akordikou všech nástrojů byl zcela překvapivý. 

Zatímco Igor Stravinskij psal tento koncert ve svém šťastném období roku 1946, po přijetí amerického občanství, Bohuslav Martinů své Concerto da Camera pro housle, smyčcový orchestr, klavír a bicí, H 285 tvořil v nejtěžší době své vlasti i světa, v roce 1941. Vyhýbal se přísné sonátové formě, hrál si s polytonálními harmoniemi, ale pevné kotvil v tónině C dur. Jako by jí chtěl tragičnost druhé věty překlenout. V první větě, Moderato, Poco allegro vyniklo po rázných tympánech úpěnlivé houslové sólo. Lehkost smyčců a melodie v klavíru s chvějivým doprovodem orchestru kontrastovala s dynamicky výrazným závěrem. Větu končil dlouhý flažolet sólových houslí. Druhá věta začínala lyrickým Adagio s bezpečně a citlivě odstíněnou dynamikou. Bylo jí třeba před náročným dirigentským zvládnutím řízeného chaosu. Působil jako vlnobití, ale šlo jen o legata přesahující takty. Občas se ozval pro Martinů typický akord touhy po domově. Chaos skončil ráznými tympány, trianglem a lehkou melodií sólových houslí. Třetí věta, Poco allegro již začínala energicky, odhodlaně, až bojovně. Obsahovala nádhernou kadenci sólových houslí chvíli doprovázenou klavírem. Nedivme se dokonalému provedení. Klavírní part ovládala v orchestru ukrytá Ayla Bártová a sólové housle Matteo Hager, dva mladí protagonisté koncertu. Závěr byl smířlivý.

Nastal obrovský aplaus a překvapení. Matteo Hager zahrál virtuózní přídavek, druhou větu ze své vlastní Sonáty inspirované irskou hudbou.

Po přestávce zazněl Koncert pro klavír a smyčcový orchestr Jana Nováka. Sólový klavír Ayly Bártové od první věty všemu vévodil. V Allegro sostenuto i Allegro spirito dbala Gabriela Tardonová na pečlivou synchronizaci, ve druhé větě Andante pastorale rozehrál klavír melodii a housle jen přizvukovaly. Tato věta nese nejvíc martinůovských prvků. Ve třetí větě se ozvala charakteristická harmonie. Znamenala pohodu v melodické linii klavíru. Tentokrát nejen housle, ale i violy, violoncella a kontrabasy pouze rytmizovaly, Závěr byl radostný, se zvony, tympány a s nečekaně ráznou tečkou.

Foto/zdroj: Lednicko-valtický hudební festival