„Večer pravoslavného zpěvu zahájila Doxologie pamětihodného byzantského mnicha, svatého Jana Koukouzelese.“

„Sboristky opustily prostor u kněžiště a zaplnily uličky vedle lavic v lodi a zpěv ozdobený prodlevou a úchvatnými melismaty trval i během jejich návratu do čela lodi.“

„Dramaturgie Theodory Pavlovich se pro tento koncert spolehla na Dobri Christova a vybrala na závěr dva jeho hymny.“

Mezinárodní festival pravoslavné hudby Archaion Kallos uzavřel letošní ročník koncertem Klenoty bulharské duchovní hudby večer 24. října v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Z Bulharska přijel Sofijský komorní sbor Vasila Arnaudova pod vedením sbormistryně Theodory Pavlovich. Program byl naplněn zpěvy pravoslaví bulharských autorů, které v provedení slavného ženského sboru zazněly v chrámu s blaženou mystičností i jasem.

Sbor, který nese jméno proslulého bulharského dirigenta a sbormistra Vasila Arnaudova (1933–1991), svého zakladatele a dlouholetého sbormistra, vznikl v roce 1966. Získal řadu národních ocenění – dvě Velké ceny, šest zvláštních cen a osmnáct prvních cen na mezinárodních soutěžích. Vystupoval na prestižních hudebních fórech v téměř třiceti evropských zemích. Sbor vydal gramofonové desky, dnes má ve své diskografii také osm CD, natáčel pro evropské a japonské televizní a rozhlasové společnosti. V současné době sbor vede Theodora Pavlovich, vedoucí katedry dirigování a skladby na Národní hudební akademii Pančo Vladigerova v Sofii.

Večer pravoslavného zpěvu zahájila Doxologie pamětihodného byzantského mnicha svatého Jana Koukouzelese, vlastním jménem Papadopouluse. Působil na sklonku byzantské říše na svaté hoře Athos a zapsal se do historie pravoslavného zpěvu jako tvůrce melodického zpěvu nových žánrů žaltického umění. Uvedení a provedení Sofijského komorního sboru Vasila Arnaudova pod vedením Theodory Pavlovich bylo navýsost tajemně teatrální a působivé. Ze sakristie se sbor rozešel do lodi chrámu mezi posluchače, kde počal tvořit zpěv z naprostého hlasového minima. Současně se vzrůstající dynamikou postupovaly členky sboru před kněžiště, kde zaujaly klasické postavení ve třech řadách podle hlasových poloh. Alty stály tudíž vpravo, aby mohly v několika skladbách večera plnit mimořádnou úlohu prodlevy, zvukového symbolu trpělivosti. Doxologie, chvalozpěv svatého Jana Koukouzelese, připravil účastníky liturgického koncertu k přijetí následujících zpěvů prastarým způsobem nenápadného a nenásilného zpřítomnění obsahu zpěvu. Přicházel z prostoru multifofonicky, tedy odevšad, a vstupoval v míru do vnímání přítomných slyšících. Altový burdon neměnné výše dodal skladbě podivuhodné kouzlo. Bylo to naprosto mámivé zahájení koncertu.

V dalším konání vystoupila sbormistryně Theodora Pavlovich a v angličtině zahájila uvádění jednotlivých následujících skladeb. Sbor pak zpíval Tropar sv. Cyrila a Metoděje od komponisty Petara Dineva, komponisty 20.století. V souladu s úctou balkánských národů ke svatému Janu Koukouzelesovi zrekonstruoval Dinev jeho duchovní skladby ze starých ortodoxních zápisů do moderní notace. Jeho Tropar měl povznášející atmosféru duchovního rozpoložení s mírně pohyblivou dynamikou.

Tu uvedla Pavlovich do živějšího pohybu v následující kompozici s titulem Světlo tiché od bulharského skladatele první poloviny dvacátého století Dobri Christova. Autor byl mistrem v oboru sborové světské i církevní hudby, ale věnoval se i jiným žánrům. V programu Sofijského komorního sboru Vasila Arnautova byla tvorba Dobri Christova, mimochodem absolventa Pražské konzervatoře ve třídě Antonína Dvořáka, zastoupena vícekrát.

V programu sboru pak následoval natřikráte zpracovaný zpěv Důstojno jest. Po prvé to byla hudba z pera anonymního autora, kde opět zazněla působivá prodleva ve spodních hlasech a poté ve vyšší poloze. Následovalo zpracování zpěvu Důstojno jest od Petara Dineva, kde prodlevu doplnila nádherná pasáž v sopránové poloze recitativního charakteru. Umělecké zpracování moderního autora účinně přeneslo tradici do dvacátého století. A do současnosti převedl slova zpěvu Důstojno jest Alexander Tekeliev, ročník 1942. Vystudoval kompozici na hudební akademii u profesora Veselina Stojanova, Attily Bosaie v Budapešti a v Paříži u Michela Filippa. Působil jako šéfredaktor Bulharského národního rozhlasu, poté v Národní hudební akademii a od roku 1991 je tam řádným profesorem skladby. Tekelievovo Důstojno jest zpíval dámský komorní sbor s očistným a osvěžujícím espritem.

Na programu byl dále hymnus s názvem Hospodi, pomiluj od anonyma 18. století, který byl opět proveden obřadným způsobem, jako v úvodu večera. Sboristky opustily prostor u kněžiště a zaplnily uličky vedle lavic v lodi a zpěv ozdobený prodlevou a úchvatnými melismaty trval i během jejich návratu do čela lodi. Vtažení posluchačů do středu znějící hudby mělo podivuhodnou vzpruhu sounáležitosti a niterné účasti na modlitbě.

Pro další chvíle koncertu liturgické hudby si sbor vybral části ze Svaté bulharské liturgie od Ivana Spasova. Bulharský skladatel a dirigent Spasov, profesor a rektor Akademie hudby, tance a výtvarných umění v Plovdivu, komponoval písně pro ženské sbory, s nimiž významné bulharské sbory získaly řadu ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích. Byl členem Mezinárodní akademie umění v Paříži od roku 1994. Zemřel dva roky poté. Výběr ze Svaté bulharské liturgie zpíval sbor s mistrným vedením dynamiky, s poutavým prolínáním hlasů a nebesky znějícícími soprány. V další průběhu zpívaly text alty se současnou sopránovou prodlevou, sólovou pasáží altů a citlivým dozníváním hlasů uzavřeným v tichém hlasovém chaosu. Theodora Pavlovich vykouzlila z moderně pojaté liturgie hudební skvost, v němž autor setrval v duchovní podstatě zpěvu.

Stejně zazněla i následující modlitba Bogorodice, Panno, raduj se neznámého autora 19. století. Sbor zpíval s dělenými hlasy. Nejprve s přitažlivým sólem sopránů, kvartetem a ve finále celosborově, opět s nevšedním účinkem. V kontrastu s tradicí zazněla nedlouhá, stejnojmenná, moderně pojatá kompozice, tedy Bogorodice, Panno, raduj se, tentokráte od známé autorky. Velislava Dimitrova-Frank, původním povoláním pianistka, odešla z rodného Bulharska do Spojených států severoamerických. Učí v Cincinnati hru na klavír od roku 2014, tamtéž vede pravoslavný sbor a komponuje hudbu pro bohoslužby pravoslavné církve. Inspiraci hledá v hudbě éry romantismu, filmové hudbě a současném minimalismu. Při oslavě šedesátiletého trvání kostela sv. Řehoře teologického ve Wappingers Falls v New Yorku zpíval tamní sbor čtyři její liturgické kompozice. Hudba koncertu se vrátila do ustáleného ritu v následujícím hymnu Svatý bože od Michaila Lukanova, který preferoval soprány v síle i ve výšce. V závěru vedl skladbu do smírného zklidnění a ztišení.

Dramaturgie Theodory Pavlovich se pro tento koncert spolehla na Dobri Christova a vybrala na závěr dva jeho hymny. Cherubínskou píseň vedl sbor v neměnné poloze, ztišeně a kontemplativně, do které vsadil vzepjatou pasáž v kontrastním hybném tempu. A další Christovův zpěv Tebe opěváme měl atributy velkého finále a oslavy. Theodora Pavlovich pak požádala česky mluvící členku sboru, aby tlumočila její závěrečná slova publiku a na závěr zpíval sbor přídavek Otče náš od Sergeje Rachmaninova.

Závěrečný koncert Mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos 2024 se konal v památném chrámu sv. Cyrila a Metoděje, tak jako dvakrát předtím. A tam by měl každý z nás zavítat alespoň jednou za život. Hned naproti je hostinec, tam je možné zhlédnout místo mučednické smrti naši hrdinů protifašistického odboje alespoň zvenčí. A přitom si prohlédnout i výzdobu v krčmě, která je jim věnována. Ovšem koncert v samotném chrámu skýtá samozřejmě potřebný duchovní zážitek, a tak si na budoucí počkejme do příštího roku s koncerty Mezinárodního hudebního festivalu Archaion Kallos 2025.

Foto: Archaion Kallos / Martin Pilpach