„První polovina se odehrála při standardním elektrickém osvětlení, jež v Markraběcím divadle vkusně supluje záři svíček.“

„Úplnou tmu si měli podle návodu interpretek posluchači navodit použitím černých masek.“ 

„Hráčky se v druhé části koncertu rozešly do prostoru divadla, a předvedly tak jeho jedinečné akustické možnosti.“

V sobotu 10. května pokračoval festival Musica Bayreuth dalším, tentokrát komorním koncertem. V provedení čtyřčlenného ženského souboru Marsyas Baroque Ensemble zazněly v Markraběcím divadle ukázky z komorní tvorby Johanna Sebastiana Bacha. Název koncertu Between Light & Dark vyjádřil nápad mladých interpretek Marsyas Baroque Ensemble, které posluchačům nabídly možnost vnímat Bachovy skladby jednak při osvětlení, jednak ve tmě. Aby se mohli plně soustředit pouze na sluchové vjemy, byly divákům před koncertem uvaděči rozdány černé „Schlafmasken“.

Jak jsem se již zmínila v předcházející zprávě z letošního Bayreuthu, v níž jsem reflektovala uvedení Bendových melodramů, od 21. dubna do 30. června by mělo v Bayreuthu zaznít dvacet koncertů. Z nich osm v barokním Markraběcím divadle, ostatní na dalších sedmi místech – v městském evangelickém kostele, v prostoru někdejších kasáren (Panzerhalle Bayreuth), na kulturní scéně v Reichshofu, na nedalekém zámku Fantaisie, v památníku spisovatele Jeana Paula, v historické budově Kulturquartier a v kulturním centru Europasaal. 

Vystoupení komorního souboru Marsyas Baroque Ensemble bylo tedy jedním z osmi, které se odehrály v prostoru architektonicky nejkrásnějším a pro Bachovu hudbu také akusticky nejpříhodnějším. Doprovodný tištěný program přinesl jména členek souboru: Paula Pinn hrající na zobcové flétny se uplatňuje jako flétnistka a hráčka na barokní fagot v nejrůznějších orchestrech a komorních souborech. Vystudovala hru na zobcovou flétnu na vysoké škole v Norimberku, bakalářské studium dokončila u Dorothee Oberlingerové na salcburském Mozarteu, magisterské studium se zaměřením na pedagogiku absolvovala před třemi lety u Michaela Forma na vysoké škole v Bernu. Španělská houslistka María Carrasco Gil je absolventkou konzervatoře v Aragonii, magisterský titul v pedagogice získala na univerzitě v Zaragoze. Zájem o interpretaci staré hudby ji přivedl na vysokou školu do Brém, kde u Veroniky Skuplikové vystudovala hru na barokní housle. V současné době je studentkou magisterského studia u Midori Saulerové na univerzitě v Essenu. Rodačka z dolních Bavor Konstanze Waidosch studovala hru na barokní cello a violu da gamba na vysoké škole v Brémách a amsterdamské konzervatoři u Violy de Hoogové, Hille Perlové a Mieneke van der Velden. Španělská varhanice a cembalistka Sara Johnson Huidobro je účastnicí řady evropských festivalů staré hudby, v roce 2016/17 byla členkou Evropského barokního orchestru EUBO. 

První polovina koncertu se odehrála při standardním elektrickém osvětlení, jež vkusně supluje záři svíček. Vyjma transkripce Anglické suity č. 4 F dur (zde in G), BWV 809 nabídla jednotlivé části Bachových cyklických kompozic. V podání cembalistky zaznělo závěrečné Echo z Francouzské suity h moll, BWV 831, houslistka přednesla známé Adagio z Houslové sonáty G dur, BWV 1021, flétnistka Allegro z Koncertu C dur, BWV 1032. Z Anglické suity č. 2 a moll (zde c moll), BWV 807 zazněly, a to opět v transkripci pro kompletní souborové obsazení, Allemande a Bourré. 

Interpretky volily v obou anglických suitách poměrně živá tempa, která jen matně odlišovala charakter Preludia a jednotlivých tanců (Allemande, Sarabande, Gigue). Na volbu temp tanců barokních suit existují různé názory. Při respektování posunu, který jsme v této věci během půlstoletí u nás zaznamenali (podle názoru odborníků se v baroku živá tempa hrála podstatně rychleji, než si myslíme), bych se přikláněla k názoru, že tanec, byť stylizovaný, by neměl ztrácet svůj specifický charakter, který ho činí v cyklické skladbě jedinečným a nezastupitelným. Smazání tempové odlišnosti k tomu rozhodně nepomáhá. Ne nadarmo někteří dirigenti nutili muzikanty si tance také zatančit.

Na konci prvé části byli návštěvníci upozorněni, že druhá se bude odehrávat při ztlumeném osvětlení (z bezpečnostních důvodů by jistě nebylo možné v divadle světlo zcela vypnout). Tmu si měli podle návodu interpretek navodit použitím černých masek. Cellistka Konstanze Waidosch auditoriu objasnila princip tohoto záměru – člověk si hudební zážitek lépe vychutná při úplné tmě. 

Po Triové sonátě G dur, BWV 1039 psané pro dva hlasy (zde housle a flétna) se hráčky rozešly do prostoru divadla a zprvu nápaditou improvizací naznačily jeho jedinečné akustické možnosti. Takto poté zazněl Contrapunctus I. z Umění fugy, BWV 1080, v němž jsem konečně zaznamenala dobře zvolené, usazené tempo. Následovala luteránská píseň Schmücke dich, o liebe Seele, BWV 654 a pasticcio složené z několika vět Bachových děl psaných pro sólové nástroje. Zde jednoznačně zaujala německá violoncellistka Konstanze Waidosch, která se s obdivuhodnou muzikalitou postarala i o basso continuo většiny skladeb v průběhu koncertu. Závěrečný kánon z Hudební obětiny, BWV 1079 na téma pruského krále Friedricha II., hraný tentokrát „na odchodnou“, připomněl grandiózní dílo jednoho z největších hudebních skladatelů. Čtveřice hráček se rozloučila renesančním tancem, v němž pět dala na odiv svoji mimořádnou virtuozitu, tentokrát však zcela v souladu s povahou hudebního materiálu. 

Pokud by se zájemci chtěli do Bayreuthu vypravit, připomínám, že v městském kostele vystoupí se skladbami Arvo Pärta osmičlenný vokální soubor z Gdaňsku Art’n‘Voices (15. 5.), v sólovém recitálu francouzská varhanice Mélodie Michel (22. 5.), s motety Heinricha Schütze a J. S. Bacha lipský Tomášský sbor (22. 6.). V květnu zde také na stejném místě zazní Bachova Mše h moll, BWV 232 (24. 5.) V Markraběcím divadle posluchači uslyší v Händelově oratoriu Deborah kontratenoristu Jakuba Józefa Orlińského a Amsterodamský barokní orchestra sbor vedený Tonem Koopmanem (26. 5.). Vystoupí zde také sedmičlenný komorní orchestr Philharmonix, složený z hráčů Berlínských a Vídeňských filharmoniků (28. 5.), v pořadu Milleaffetti v Bayreuthu vystoupí již dobře etablovaný brazilský kontratenorista Bruno de Sá (30. 5.), dále Durynští filharmonici ze Saalfeldu a Rudolstadtu s programem věnovaným 200. výročí narození krále valčíků Johanna Strausse ml. (31. 5.). Příznivci Bamberských symfoniků si zde mohou vyslechnout pod vedením Bernarda Labadieho se sólistou Nilsem Mönkemayerem skladby W. A. Mozarta a violový koncert Antonia Rosettiho (20. 6.). Festival uzavře trojice žánrově zcela odlišných akcí – dopoledne v Reichshofu se odehraje dětem určený koncert Vogtlandské filhamonie z Greizu a Reichenbachu s hudbou Antonia Vivaldiho (26. 6.), večer pak vystoupí čtrnáctičlenný orchestr Moka Effti, hlásící se svým názvem k proslulému berlínskému zábavnímu podniku dvacátých let, dějišti slavného seriálu Babylon Berlin. Festival uzavře v památníku Jeana Paula vystoupení jazzového souboru Michal Wollny Trio (30. 6.).

Foto/zdroj: Andrej Grilc Photography, Musica Bayreuth