„Silentium! ensemble zpíval pod vedením sbormistryně Terezy Válkové s vyrovnanou dynamikou hlasů, intonační čistotou a radostným nasazením.“

„Na většině houslí nebyly patrny ramenní opěrky, natož kovové dolaďovače strun.“

„Držení houslí převažovalo již současné, ale za výrazovými tahy smyčců bylo možné si představit jednoho z prvních proslulých barokních virtuosů, Arcangela Corelliho.“

V rámci již třináctiletého koncertního cyklu Bacha na Mozarta uvedl 12. března Czech Ensemble Baroque spolu s nově vytvořeným sborem Silentium! ensemble v brněnském Besedním domě koncertní večer tří hudebníků žijících ve stejném časovém období, Henryho Purcella, Arcangela Corelliho a Georga Friedricha Händela. Všichni tři také ovládali hru na housle a jistě i na cembalo a mnohé další hudební nástroje, měli též bohatou hudební představivost. Na tu navázaly oba vzájemně provázané účinkující soubory ve snaze dosáhnout co nejautentičtějšího zvuku.

První, sborová skladba Anthem for the Coronation of James II „I Was Glad“ od Henryho Purcella, je pětihlasý hymnus anglicky přeloženého žalmu 122 plného radosti, příslibů i očekávání. Když jej Purcell napsal ke korunovaci anglického krále Jakuba II., netušil, že se toto jeho dílo později stane součástí korunovace anglických králů s přidaným, již nebiblickým, zvoláním „Vivat Regina“ či „Vivat Rex“. Silentium! ensemble jej zazpíval pod vedením sbormistryně Terezy Válkové s vyrovnanou dynamikou hlasů, dokonalou intonační čistotou a radostným nasazením.

Náhle se na pódiu objevili Mozart i Bach, tedy Radovan Král a Luděk Randár v náležitých parukách a kostýmech. Začali se přít. Patří ženě do rukou taktovka? Mozart nadšeně souhlasil, Bach byl proti. Ani na kůr by ji nepustil. Paní sbormistryně Tereza Válková s Bachem souhlasila a hrdě odešla, raději i se sborem.

I nastoupil se svými nástroji Czech Ensemble Baroque. Koncertní mistr Michal Klas dal to nejčistší „áčko a všechny smyčcové nástroje se rozševelily starodávným laděním ebenovými kolíčky těch nejsametovějších strun, pokud jen možno z těch nejtradičnějších materiálů. Na většině houslí nebyly patrny ramenní opěrky, natož kovové dolaďovače strun. Střed orchestru zdobila theorba Barbory Hulcové a nechybělo starobylé cembalo Marka Čermáka. Concerto grosso D dur, op. 6: č. 4 Arcangela Corelliho se rozezvučelo energickým, ale ušlechtile volným pohybem, který záhy přešel do jásavého allegra, opět do adagia podobného menuetu a zpět do allegra. Držení houslí převažovalo již současné, ale za výrazovými tahy smyčců bylo možné si představit jednoho z prvních proslulých barokních virtuosů, Arcangela Corelliho.

Corelliho umění mělo vliv i na Georga Friedricha Händela, ač si to nerad přiznával. Vždyť ještě po příjezdu do Říma cítil své hudební kořeny kotvit pevně v Hamburku. Jeho Dixit Dominus, HWV 232 je poměrně rozsáhlá skladba o devíti částech pro pět pěveckých sólistů, sbor a smyčcový orchestr s theorbou i cembalem. Opírá se o text 110. žalmu a třebaže jej Händel napsal teprve dvaadvacetiletý, má již rysy jeho pozdějších slavných oratorií. Czech Ensemble Baroque propojený se Silentium! ensemble jej provedl pod dirigentskou taktovkou Romana Válka. Je třeba vyzvednout sametově vyrovnaný zvuk orchestru, v němž si našla místo nejen theorba Barbory Hulcové, ale i jemné cembalo Marka Čermáka. Sbor měl svá specifika. Oproti zcela vyrovnaným a s orchestrem barevně souznícím mužským hlasům se do prostoru prosazovaly, až vévodily, výrazné soprány, zejména ve výškách, kde bylo třeba náhlého a rázného přídechu. V sólových partech na nich bylo patrno, že jde o formát dramatických hlasů pro velká, i světová jeviště. Alty se jim ke své škodě snažily občas vyrovnat, lépe jim však slušel sametový souzvuk s orchestrem a mužskou částí sboru. Nevím, nakolik vše mohl ovlivnit pan dirigent Roman Válek, možná za vším stála ještě poměrně malá zkušenost s vedením hlasů samotného Georga Friedricha Händela či akustika krásného, ale pro velká díla malého Besedního domu nebo jen přecitlivělé ucho jednotlivého posluchače. Aplaus sklidili všichni veliký. Vyžádaný příspěvek se vrátil k Juravit Dominus, čtvrté části skladby, a uvedlo ji příjemné, decentní cembalo.

Krátce se ještě na jevišti objevili Mozart i Bach. Mozart se zmínil, že mnohé čerpal z Händela, na což se Bach uraženě zeptal, proč ne raději z něj a pozval posluchačstvo na 14. dubna do Sálu Milosrdných bratří v Brně a na svůj oslavný koncert Bach jubilující, sedmý z cyklu Bacha na Mozarta.

…………….

foto: Matěj Okleštěk