„Všichni čistě intonující a stylově přednášející, hlasy pěkné samostatně i v souzvuku.“

„I Tůmův styl vystihli Luksovi hudebníci s citem, muzikálně a s neokázalým technickým mistrovstvím.“

„Kontaktní pocit sounáležitosti s účinkujícími byl výhodou, nepříliš častým zážitkem.“

Václav Luks se svými soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 otevřel v úterý v metropoli novou koncertní řadu. V Pražské křižovatce se v ní budou konat programy věnované staré vokální hudbě, programy výrazně komorní. Ten první hodinový koncert přinesl Tůmovu kantátu Stabat mater a drobnější duchovní skladby italských mistrů. Intimní atmosféru měl nádhernou, ale nezvyklou, málem až na hraně.

Bývalý kostel sv. Anny je z poloviny odkrytý odzdola až do krovu, z poloviny nabízí prostor překlenutý stropem. A právě v něm, v tom akusticky uzavřenějším, se rozhodl Václav Luks koncertovat. Collegium Vocale zpívalo v osmi a doprovodné nástroje byly čtyři – theorba, varhanní pozitiv, violoncello a kontrabas. Hlavní položkou programu bylo Tůmovo Stabat mater, vstupní skladbou ale bylo moteto Antonia Caldary a podle něj se také koncert jmenoval – Te Deum. Drobnějších liturgických skladeb od Caldary a od Antonia Lottiho zaznělo pod pěti tituly celkem devět. Dvojhlasá a trojhlasá moteta se vystřídala s šestihlasými a osmihlasými, před publikem se proto také postupně v různých sestavách vystřídali všichni zpěváci a zpěvačky. Helena Hozová, Marta Fadljevičová, Aneta Petrasová, Monika Jägerová, Čeněk Svoboda, Tomáš Kočan, Tomáš Šelc a Josef Kovačič – některá jména v Praze z různých sestav známá a známější, některá známá méně, všichni ale čistě intonující a stylově přednášející, hlasy pěkné samostatně i v souzvuku.

Luksovo vedení i v takto malém obsazení bylo energické, podrobné a návodné, sledující všechny detaily slov, akcenty ve frázích a pointy sdělení. Italští mistři Caldara a Lotti poskytli ze svého bohatého do programu drobné kusy, ale všechny v dokonale propracovaném konzervativním stylu plném bohatých figur, předpokládaných a vyzkoušených typů a způsobů zachycení a vystižení textu a jeho nálady. Římského a vídeňského hudebníka Caldaru s benátským a drážďanským hudebníkem Lottim spojuje vedle příslušnosti k jedné generaci i podobný hudební jazyk, polyfonie vycházející ze „stile antico“. Caldaru s Františkem Ignácem Tůmou spojuje jejich společný o něco starší vzor, vídeňský mistr Johann Joseph Fux, vlivný guru polyfonního stylu. Tůmovo zhudebnění textu Stabat mater, jedno z jeho několika, to v g moll, u nás nejčastěji zpívané, nicméně vykazuje vedle starých a rafinovaných prvků i některá citlivá řešení předznamenávající přerod do vyjadřování nazývaného pak hudebním klasicismem. I Tůmův styl vystihli Luksovi hudebníci s citem, muzikálně a s neokázalým technickým mistrovstvím.

Soubory Collegium Vocale 1704 a Collegium 1704 se v novém cyklu šesti koncertů vracejí výhradně ke komorní vokální hudbě a představují v něm široké spektrum vokálního umění. Opět v Pražské křižovatce 11. června zazní madrigalová díla od Lottiho, Caldary a Stradelly a 17. září pak Bachova moteta. Koncerty se budou konat také v barokní kapli Italského hudebního institutu – na programu tam na podzim budou postupně Carissimiho, Legrenziho a Cavalliho skladby, duchovní díla Heinricha Schütze a Johanna Hermanna Scheina a na závěr roku 2019 pak sborové kompozice z jedné Monteverdiho rozsáhlé sbírky.

První koncert cyklu postavil účinkující do bezprostřední blízkosti posluchačů, téměř na dosah a na dotek blízko, na jedné rovině bez pódia. Kontaktní pocit sounáležitosti s účinkujícími byl spíše výhodou, pro mnohého novým či dávno zasutým, každopádně nepříliš častým zážitkem – možností slyšet hlasy sboru každý zvlášť a nepropojené, možností vidět každý kradmý pohled a úsměv, slyšet každičký i sebemenší nádech. Něco jako nahlédnutí přímo do kuchyně… A nebo jako když vás pustí v letadle do pilotní kabiny.

Foto: Petra Hajská