„Mackerrasova cena byla udělena dirigentu Robertu Kružíkovi.“

„Po hymně začal už vlastní program, kdy se představili nejvýznamnější britští hudební skladatelé.“

„Před orchestr se postavila rázná žena Anna-Maria Helsing, jeho šéfdirigentka. Přesnými, sdělnými a jasnými energickými gesty věcně a nekompromisně vedla svůj orchestr.“

Festival Moravský podzim zahájil slavnostním koncertem v neděli 12. října v Janáčkově divadle britský symfonický orchestr. Celým festivalem letos prochází jako červená nit vztah k Velké Británii. Orchestr, který dlouhá léta vedl sir Charles Mackerras, velký propagátor a obdivovatel Leoše Janáčka, vede nyní dirigentka Anna-Maria Helsing. Do Brna přivezli především hudbu britských skladatelů, ale samozřejmě nesměla chybět ikonická Janáčkova Sinfonietta, kterou společně interpretovala Hudba Hradní stráže a Policie ČR. Byl to večer nejen slavnostní, ale i triumfální. 

Letošní ročník Festivalu Moravský podzim nese již 53. výročí a je celý věnován spojení britské a české hudby. Toto spojení se nese především ve jménu dlouholetého dirigenta vystupujícího orchestru, sira Charlese Mackerrase. Tomu vděčí nejen anglické, ale i české publikum, že znovu objevil krásu Janáčkovy hudby a dokázal ji propagovat. I díky jemu se Leoš Janáček dnes hraje s úspěchem po celém světě. Vzniklo také mnoho nahrávek, jejichž výnosy odkázal dirigent Nadaci Leoše Janáčka a to byl podnět, aby nadace vyhlásila Cenu sira Charlese Mackerrase pro mladé dirigenty do čtyřiceti let. V roce 2015 jako první obdržel tuto cenu Jakub Hrůša, letos, v den zahajovacího koncertu, byla cena udělena před koncertem na pódiu dirigentu Robertu Kružíkovi. (Čtěte ZDE.) Cenu předávala předsedkyně Nadace Leoše Janáčka Ludmila Loucká, za účasti dcery anglického dirigenta Catherine Mackerras, která si celou akci velmi užívala. „Jsem šťastná, že jsem mohla do Brna přijet, a velmi si vážím toho, že jsem mohla být u tak významné události. Jsem sice jen amatérským hudebníkem, zpívám ve sboru, ale miluju hudbu Leoše Janáčka. Je úžasně energická a barevná, tatínek by měl obrovskou radost, kdyby tu mohl být…“ vyznala se dojatá Catherine Mackerras.

Před nastoupený orchestr se poté postavila rázná žena Anna-Maria Helsing, jeho šéfdirigentka. Nejprve zazněla na úvod festivalu hymna České republiky a už z jejích tónů bylo znát, že dirigentka má svůj orchestr pevně v rukou. Přesnými, sdělnými a jasnými energickými gesty věcně a nekompromisně vedla svůj orchestr po celou dobu koncertu. Po hymně začal už vlastní program, kdy se představili nejvýznamnější britští hudební skladatelé. První skladbou byla předehra britského skladatele Williama Waltona Portsmounth Point. Energický vstup orchestru ve forte uvedl jazzový charakter skladby, kdy se mísily synkopované rytmy a s radostí „jamovaly“ i housle. Postupné narůstání napětí vrcholilo do závěru, který korunovaly bicí s činely a ukončily charakterem filmovou skladbu, líčící pracovní ruch a chaos ve španělském přístavu. 

Následovaly variace na vlastní téma, skladba Enigma Edwarda Elgara. Vznikla nejprve z humorné domácí improvizace na náhodné téma, které se stalo „hádankou“. Můžeme ho v jednotlivých větách hledat, ale není to podstatné. Důležitý je výsledek, tedy čtrnáct variací, kterými líčí skladatel své přátele. Iniciály uvedené za označením tempa patří přátelům, kteří byli předobrazem těchto variací. Lehké povzdechnutí a pak měkká melodie se v úvodu rozprostřela v Andante, pak již následovaly jednotlivé věty. 1. L´istesso tempo, C.A.E.  patří skladatelově ženě Alici, s vyklenutou melodií, 2. Allegro, H.D.S-P. je označení klavíristy, se kterým skladatel spolupracoval, hraná s lehkými smyčci a jim odpovídajícími dřevy v hravém fugatu, 3. Allegretto R.B.T. tvářící se závažně s poněkud samolibým fagotem a hravým hobojem. 4. Allegro di molto W.M.B. zobrazuje emotivního šlechtice s afekty, variace 5. Moderato R.P.A. úvodní vznešené téma přerušuje hravými motivy. Variace 6. Andatino. Ysobel je věnováno dámě hrající na violu. Variace 7. Presto, Troyte byl bouřlivý přítel architekt, který se marně učil hrát na klavír, variace 8. Allegretto W.N. má něžnou melodii a je inspirováno starým a pohodovým domem přítelkyně. Variace 9. Adagio. Nimrod je věnováno příteli, který skladateli vydával jeho díla a podporoval ho, je to část melodicky vypjatá až expresivní, je vrcholem celé skladby. Variace 10. Intermezzo: Allegretto, Dorabella je připomínka dcery přítele duchovního. Lehounká portamenta a hravost je tu základem skladby. Variace 11. Allegro di molto G.R.S. je věnováno příteli varhaníkovi a fagoty si tu hrají na jeho psa, padajícího ze schodů. Variace 12. Andante, B.G.N. kreslí krásným violoncellovým sólem přítele violoncellistu. Variace 13. Romanza, Moderato je bez dedikace, ale předpokládá se, že je to vzpomínka na lady, která odplula do Austrálie. Alespoň podle citace z díla Felixe Mendelssohna. Variace 14. Finale, Allegro, E.D.U. je přezdívkou pro skladatele, a tedy je autoportrétem. Energické fanfáry a hřmící plénum orchestru prý zobrazuje muže, který se zapsal do hudební historie. A hádanka, jaké je vlastně téma? Inu, je možná lepší, že je zahalena tajemstvím, má to nádech tajemna. Někdo by ale mohl slyšet začátek ruské písně Ej, uchněm… nebo taky něco jiného… Fantazie je bezbřehá. 

Po přestávce zahrál orchestr předehru Doreen Carwithen The Men of Sherwood Forest. Je to filmová hudba k filmu o Robinu Hoodovi. Skladba dokumentuje hudbu, kterou orchestr pod vedením Mackerrase hrál, je melodická, koloruje dění rytmickou svěžestí a instrumentační barevnou výpovědí, která vrcholí fortissimem, kdy dominují žestě a tympány. 

Po této skladbě přišlo překvapení v podobě svity Arthura Sullivana Pineapple Poll. Skladbu Charles Mackerras nejen dirigoval, ale je i autorem aranžmá a orchestrace. V osmi rychle na sebe navazujících větách využil Mackerras hudbu i k jiným Sullivanovým operetám a vytvořil tak chytlavý a energický hudební obraz. Efektní fanfáry a zejména rychlé smyčce na začátku připomněly předehru k Prodané nevěstě, střídaly se svižné a zpěvné polky s energickými pochody, ve kterých se blýskaly plechy, v pomalejších částech zpívaly klarinety spolu s dalšími dřevěnými nástroji a zpěvné housle se předháněly v bězích a v kvapíku se nikdo nezastavil ani na chvíli. Nechybělo ale ani jímavé sladké sólo prvních houslí, které převzala dřeva i lesní roh a široká melodie se vyklenula do širokého toku. Disharmonické akordy zahajující poslední část se rychle rozplynuly a v rychlém tanci se vystřídaly všechny nástroje s viditelnou i slyšitelnou radostí z dobrého muzicírování. 

Poslední skladbou večera byla ikonická Sinfonietta Leoše Janáčka, která nesmí na úvodním koncertě festivalu Moravský podzim chybět. Je to vždy výzva, ať už ji hraje brněnský orchestr, stejně když ji hraje orchestr zahraniční. Ty mají vždy trochu handicap, neboť s sebou ze zahraničí jistě nevozí „bandu“ žesťových nástrojů, ty se musí vypůjčit z domácích zdrojů. Tentokrát to byla Hudba Hradní stráže a Policie České republiky, jejíž hudebníci se v uniformách postavili za orchestr, aby „kolorovali“ hudební i vizuální stránku orchestru. Byl to zvuk mohutný a kompaktní, jen v závěru ne příliš vycizelovaný, ale to lze odpustit těm, kteří nehrají Janáčka často. 

Výkon BBC Concert Orchestra pod vedením dirigentky Anny-Marie Helsing byl obdivuhodný. Přesný, hutný, v pianech lehounký a puristický, přesto výrazově přesvědčivý, janáčkovský charakter má orchestr v krvi. 1. Allegretto (Fanfáry) znělo důstojně a pevně, 2. Andante (Hrad) bylo barevné a ježaté, 3. Moderato (Králové klášter) znělo široce a jímavě, 4. Allegretto (Ulice) bylo pevné a špičatě pregnantní a 5. Andante con moto (Radnice) dojímalo melancholií i zářilo barevností. Pevné fanfáry na závěr ukotvily zvukově skladbu v myslích i srdcích posluchačů.

Ohlas publika byl obrovský a nadšený a orchestr byl od této chvíle již zcela „jejich“, či vlastně „náš“, brněnský… Byl to dokonalý triumf a festival Moravský podzim tak začal nesporným úspěchem.

Foto: Jan Prokopius / Moravský podzim