„Karlovarští symfonikové nastoupili na pódium v sále Grandhotelu Pupp ve skvělé formě.“

„Óda na radost zazněla jásavě a přesvědčivě.“

„I když v programu výslovně stálo, aby návštěvníci netleskali mezi jednotlivými větami, publikum této výzvy nedbalo a po každé větě odměňovalo interprety potleskem, který téměř upomínal na premiéru díla.“

Karlovarský symfonický orchestr na závěrečném koncertu 190. sezóny uvedl Symfonii č. 9 d moll, op. 125 „S Ódou na radost“ Ludwiga van Beethovena. Zpěvních partů se ujal domažlický pěvecký sbor Čerchovan společně s čtveřicí sólistů. Celé těleso řídil šéfdirigent symfoniků Ondřej Vrabec.

Když churavý a těžce zadlužený Beethoven uvažoval o zakázce Londýnské filharmonie na zkomponování symfonie, bylo mu 52 let. Práci na symfonii vyhradil celý rok 1823, ale dílo rostlo jen velmi pomalu. Jeho zdravotní stav si vyžádal léčebný pobyt v lázních v Badenu. Partituru skladatel dokončil až v únoru 1824, ale přesto stále pochyboval o svém rozhodnutí zapojit ve finále i sbor se sólisty, dokonce uvažoval o tom, že napíše finále znovu bez zpěvu. 

Beethoven i přes smlouvu s Londýnem nabídl premiéru symfonie Berlínu s věnováním pruskému císaři. Jen přičiněním spolku šlechtických mecenášů ve Vídni nakonec byla symfonie premiérována v pátek 7. května 1824 právě zde. Vídeňané se pozastavovali nad termínem koncertu, protože bylo zvykem šlechty trávit víkendy na venkovských sídlech. Beethoven ale na termínu trval, protože šlo o jediný večer, který byl Kärntnertortheateru volný, a jeho cílem bylo, aby novou hudbu uslyšela široká veřejnost. Zasloužil se tedy o snížení ceny vstupného a sám také přišel netradičně oblečen v zeleném saku. Jeho záměrem bylo rozvrácení zavedených pořádků.

Symfonie se dočkala velikého úspěchu, nadšené publikum se dožadovalo již opakování druhé části a Schillerovu nadějnému „alle Menschen werden Brüder“ dodalo Beethovenovo použití sboru sílu revolučního davu. Publikum propuklo v jásot a bouřlivé ovace. Beethoven, stojící vedle dirigenta Michaela Umlaufa, bohužel již pro svou hluchotu nemohl potlesk slyšet a z nadšení publika se mohl těšit, až když jej obrátili čelem k posluchačům. Dojat pronesl: „Dosáhl jsem svého vítězství a nyní mohu mluvit od srdce.“ Allgemeine musikalische Zeitung prohlásil slovy kritika: „Nevyčerpatelný genius nám ukázal nový svět.“

Karlovarští symfonikové nastoupili na pódium v sále Grandhotelu Pupp ve skvělé formě. Orchestr, vedený svým šéfdirigentem, se ponořil do Beethovenovy partitury s vášní i pokorou, kterou tato hudba vyžaduje. Dirigent Ondřej Vrabec, který se často na pódiu projevuje velmi energicky a někdy se nezdrží ani kreací doslova tanečních, vedl tentokrát orchestr s důstojným nadhledem a pozorností ke každé frázi. Beethovenova „Devátá“ byla ve své době nejdelším symfonickým dílem, jaké kdy bylo uvedeno. Dirigentovi i orchestru se však dařilo naplnit každou minutu napětím, které tato hudba nabízí. Pěvecký sbor Čerchovan, skvěle připravený sbormistrem Markem Vorlíčkem, se spolu se sólistkami, sopranistkou Magdalénou Hebousse a altistkou Annou Moriovou, a sólisty, tenoristou Weicheng Li a basistou Josefem Kovačičem postarali o vrchol večera ve finále Beethovenova díla. Óda na radost zazněla jásavě a přesvědčivě. Sbor zpíval čistě a velmi srozumitelně a nezatahoval, hlasy všech sólistů bez problémů zněly přes orchestr i masu sboru, vyvážení zvuku se dirigentovi i sbormistrovi podařilo opravdu skvěle. I když v programu byla výslovně napsána prosba, aby návštěvníci netleskali mezi jednotlivými větami, publikum této výzvy nedbalo a po každé větě odměňovalo interprety potleskem, který téměř upomínal na premiéru díla. Na závěr se všichni interpreti večera dočkali standing ovation, nadšené publikum jen nerado pouštělo hudebníky z pódia.

Při odchodu z koncertu jsem si vzpomněl, že Igor Stravinskij se kdysi s lehkým opovržením o Beethovenově tématu Ódy na radost vyjádřil jako o „beznadějně banální melodii“. Ano, ten „popěvek“ opravdu není složitý. Je jako fugové téma, výrazný a snadno zapamatovatelný. I v tom tkví jeho genialita. Snad i proto si jej tiše pohvizdovali či broukali i odcházející posluchači, zabráni do přemýšlení o vzkazu, který tato hudba přinesla celému světu. Beethoven v Karlových Varech opět dosáhl svého vítězství.

Foto/zdroj: Karlovarský symfonický orchestr