„Poděkování Aleše Březiny patřilo rovněž rektoru Vysoké školy uměleckoprůmyslové Jindřichu Vybíralovi, který aulu nového Technologického centra nabídl Institutu pro uspořádání koncertu.“

„Čtyři písně na texty české lidové poezie napsal Bohuslav Martinů v roce 1940 jako poděkování za pomoc s vycestováním z okupované Francie do USA.“

„Rozsáhlá kompozice Alexeje Aslamase ‚Lidovque‘ využila všech vysokých kvalit hráčů Epoque Quartet.“

Institut Bohuslava Martinů 12. listopadu uspořádal výroční, již desátý Benefiční koncert. Večer provázený slovem ředitele Aleše Březiny nabídl posluchačsky atraktivní setkání s letos jubilujícím tělesem mnoha stylů Epoque Quartet. Stěží si představit šťastnější volbu interpretů. Součástí večera se stala instrumentální verze nikdy neslyšené skladby Martinů.

V úvodním slovu desátého Benefičního koncertu poděkoval Aleš Březina nejprve generálnímu partneru koncertů, finanční skupině RSJ, a dalším podporovatelům; slova díků patřila rovněž rektoru Vysoké školy uměleckoprůmyslové, prof. Jindřichu Vybíralovi, který velkou aulu nového Technologického centra školy v centru Prahy v Mikulandské ulici nabídl Institutu (IBM) pro uspořádání koncertu. Návštěvníci měli možnost prohlédnout si navíc prostory nových ateliérů a dílen a ze střešní terasy si vychutnat nádherný výhled na historické centrum Prahy v samém srdci Nového Města, vše se zasvěceným výkladem samotných studentů vysoké školy. 

Pro jubilejní ročník Benefičního koncertu pozval Institut Bohuslava Martinů v úterý 12. listopadu Epoque Quartet, který letos slaví pětadvacet let od svého založení. Multižánrové kvarteto si získalo od roku 1999 vysoké renomé na české i evropské hudební scéně a výrazně rozšířilo repertoárový rejstřík smyčcového kvarteta od klasiky přes jazz, rock, funky až k filmové hudbě. Žánrový posun je ovšem výsledkem špičkové úrovně tohoto tělesa, jehož hráči svou virtuozitou a výrazovou suverenitou cítí potřebu fúze k dalším směrům a, jak sami uvádějí, mají jediný požadavek: hudba je musí bavit. Vynikající souhru Epoque Quartet tvoří David Pokorný (první housle), Vladimír Klánský (druhé housle), Alexej Aslamas (viola) a Vít Petrášek (violoncello). Za čtvrtstoletí svého působení koncertovali téměř v celé Evropě, USA, Kanadě, Brazílii, Číně i v Japonsku. Koncertní sály však nejsou pro ně podmínkou, vystoupení open air nebo třeba v tanečním sále s televizní soutěží StarDance dávají hráčům příležitost vyzkoušet si a prezentovat svoji dnes již typickou, až dravou živelnost podpořenou neomylnou technikou a radostí ze hry, sršící z každé skladby i při podání jemných romantických partů. Kvarteto pořídilo již mnoho nahrávek, pravidelně spolupracuje jak s Českou televizí, tak i s Českým rozhlasem, jádrem působnosti však stále zůstává vystupování před publikem. Pro výroční koncert skutečně nemohl ředitel Institutu zvolit lépe. 

První skladbou slavnostního večera bylo Zrození od Jana Kučery, kmenového autora Epoque Quartet, vynikajícího skladatele, dirigenta a klavíristy. Právě úvodní skladba patřila k těm, v nichž se Epoque Quartet představil jako těleso jemného tónu a výrazu, mírné rytmické vyrůstání melodických trylků přebíraly nástroje jeden za druhým s táhlými podkresy violoncella. Variace přidávaly na tempu a a narůstání dynamiky a hustoty melodického toku zvyšovaly naléhavost sdělení, zakončené houslovým sólem s cellovým doprovodem.

O další skladbě, světové premiéře nově nalezené skladby Bohuslava Martinů, uvedl Aleš Březina zajímavé okolnosti, které jej k nálezu Martinů Čtyř písní přivedly. Při pobytu ve Francii se dozvěděl od Milana Kundery, že v knihovně v Marseille je uložen autograf písní, který dosud není identifikován. Březina jako badatel zjišťoval podrobné informace k rukopisu, aby určil nejen autorství Bohuslava Martinů, ale také okolnosti, které uložení jeho práce právě v Marseille ozřejmily. Čtyři písně na texty české lidové poezie, H 282bis napsal skladatel v roce 1940 jako poděkování dceři francouzského velvyslance v Československu, která Bohuslavu a Charlottě Martinů pomohla k získání víza pro vycestování do USA, aby unikli z Hitlerovy rozpínavosti v okupované Evropě. Manželé na ně spolu s mnoha dalšími emigranty dlouho marně čekali. 

Čtyři písně na texty české lidové poezie upravil pro smyčcové kvarteto violista Alexej Aslamas, autor mnoha aranží pro Epoque Quartet. Píseň Koníčky na ouhoře ve vycizelované interpretaci podalo kvarteto s poetickou vřelostí, Ztracený pantoflíček ve skotačivém až tanečním rytmu dostal v rukou kvartetistů lehký virtuózní nádech. Píseň nábožná s pomalou vláčnou melodickou linkou v nádherné souhře se zvýrazněnou violou připomínala modlitbu, závěrečné Pozvání neslo vznešenou posmutnělou melodii, Epoque Quartetem niterně naplněnou. Světová premiéra Martinů Čtyř písní byla skutečnou ozdobou Benefičního koncertu.

Vystoupení ředitele Institutu seznámilo v dalším informačním vstupu s prací IBM za uplynulý rok – dokončení svazků 12 a 13 ze Souborného kritického vydání díla Bohuslava Martinů a končící grant na přípravu a chystané vydání knihy Dělat divadlo, obsahující scénické tituly Martinů všech žánrů, vydavatelstvím ve Würzburgu. Aleš Březina upozornil rovněž na přípravu dalších titulů Souborného vydání a připomněl stále bližší termín ukončení ochranné lhůty k právům na provozování Martinů skladeb v roce 2029, což výrazně zasáhne do rozpočtu Institutu.

Druhá část koncertu patřila repertoáru Epoque Quartet, nejprve skladbě Alexeje Aslamase Lidovque, suitě pro smyčcové kvarteto na motivy českých a moravských písní. Rozsáhlá kompozice využila všech vysokých kvalit hráčů v rytmických precizně vypracovaných sekvencích, sólech violy Alexeje Aslamase podaných s báječným prožitkem, sugestivním oživením v rychlých partech, které kvartetu tolik sluší, i rychlých úsečných tónech s energickými i disonantními akordy. Melodické prvky lidových písní překrývaly závratné pasáže, aby byly vystřídány jemnými pizzicaty a vzápětí opět strhující souhrou celého tělesa, kterou si všichni náležitě užívali.

Následující úprava lotyšské lidové písně Put vejni byla opakem, energii v ní nahradila jímavá prostá melodie jakoby nekončící. Písní se uzavřela klasická část koncertu a Epoque Quartet představil další rozměr svého žánrového rozkročení ve známé melodii Pata Mathenyho Minuano z roku 1987, působivé skladby využívající nové technické prvky smyčců vynikajících hráčů. Z filmové hudby zazněla suita Vladimira Cosmy, původem rumunského autora, který provázel hudbou četné filmy Pierra Richarda – prvním byl Velký blondýn s černou botou z roku 1972. Svižná mladistvá melodie, kterou máme v paměti léta, zazněla v celé skladbě uzavřené závratným, uherské tance evokujícím rytmem. Kontrast následující Ave Maria Ástora Piazzolly nemohl být působivější v překrásném houslovém sólu, tichém pizzicatu violoncella a půvabné, modlitbu připomínající brazilské melodii v úžasném podání.

Pro závěr koncertu byl zvolen Dick Dale, americký rockový kytarista a jeho píseň Misirlou, známá například z filmu Pulp Fiction. Opět úprava Alexeje Aslamase připravila závratný let všech nástrojů v úvodu se zdánlivou překotností, ale zpomalení dalo vyznít hezké melodii a znovu se prosadily nejrůznější nové techniky smyčcové hry od ťukání na ozvučnou desku přes akordické úsečné tóny a mnohé další, kterými kvarteto hýří a udivuje při stylově nejrůznějších, ale vždy virtuózně a zcela suverénně a emočně po okraj naplněných skladbách, jimž dodává nevyčerpatelnou energii a radost ze společného muzicírování. Posluchači také náležitě reagovali obdivným potleskem a důvtip kvartetistů se promítl do precizního přídavku ve formě znělky televizního Večerníčku. Setkání s Epoque Quartet bylo pravým dárkem pro jubileum Benefičních koncertů Institutu Bohuslava Martinů.

Foto: Institut B. Martinů / Ivan Malý