Bratislavské hudební slavnosti vděčně pohostily Gardinerovo nové těleso
„Sir John Eliot Gardiner je respektovanou osobností a i za dirigentským pultem bylo znát, že je dirigentem s velkými nároky.“
„Ouvertüre uchopila posluchače jemným pletivem hudební pavučiny, kterým všechny v sále postupně spoutala.“
„Orchestr předvedl ohňostroj barev a harmonie, jeho fortissima vybuchovala jako ohňostroj při líčení čarodějnických orgií.“

Největší hudební festival Slovenska, Bratislavské hudební slavnosti, letos slaví šedesáté výročí trvání. Zahájení se uskutečnilo 19. září a hned druhý koncert 20. září nabídl vystoupení souboru The Constellation Choir &Orchestra s dirigentem sirem Johnem Eliotem Gardinerem. S napětím očekávaný koncert byl zcela vyprodaný a setkal se s vřelým přijetím u publika.
Orchestr založil jeho dirigent nedávno, v roce 2024, jako vyvrcholení svého celoživotního díla, kterým je především poučená interpretace. Orchestr je veden myšlenkou, že „Naším posláním je přepracovat způsob, jakým vidíme, oceňujeme – a věnovat se hudbě. Vytvořit prostor pro učení a objevování a vrátit hudbu zpět k jejímu původu – jejímu posvátnému, mystickému jádru – a posunout ji do budoucnosti,” jak uvádí na svých webových stránkách. Jeho členy jsou nejlepší světoví interpreti a jejich interpretace je špičková. Zaujalo, že v daný večer hudebníci hráli na dobové nástroje, které odpovídaly době vzniku hraného repertoáru. Zaujaly především staré typy lesních rohů, které pevně a sytě zněly, s přesnou intonací i souhrou. Orchestr oživil i neobvyklý štíhlý tvar ofiklejdy, předchůdce dnešní tuby, s poněkud jasnějším témbrem. Z dnešního pohledu šlo o nástroje značně zastaralé, nicméně zcela odpovídaly době autora skladeb.

Felix Mendelssohn-Bartholdy, německý romantik první poloviny 19. století, patří ke stěžejním skladatelům své doby a dodnes je jeho hudba sdělná a žádaná. Sir John Eliot Gardiner je po všech stránkách respektovanou osobností a i za dirigentským pultem bylo znát, že je dirigentem s velkými nároky i tvůrčí imaginací. Hudebníci na něm viseli očima s plným očekáváním a plnili jeho pokyny s viditelným nadšením. Na zvuku orchestru to přineslo nadýchaná, naprosto přesná piana, okamžité reakce při změnách dynamiky či agogiky a plné dynamické kontrasty, které podporovaly dramatický vývoj děje.
První skladbou byla romantická skladba Sen noci svatojánské, scénická hudba, op. 21/61. Už Ouvertüre uchopila posluchače jemným pletivem hudební pavučiny, kterým všechny v sále postupně spoutala. Další části postupně představovaly postavy z dramatu Williama Shakespeara, vystupující postupně z portálů a přednášely svůj text. Zaujali lehkostí přednesu a přesnou a pečlivou dikcí, takže bylo rozumět každému slovu. Orchestr je pečlivě podporoval a nikdy je nekryl. Efekt vylehčeného, běžícího rytmu od počátku určoval vyznění skladby a výsledkem byl tvar plný půvabu a elfího víření. Dokonce i scény divadla, připravovaného amatérskými herci, místními řemeslníky, působily velmi půvabně a křehce. Herci se střídali podle potřeby v předepsaných rolích, všichni byli v černém a vytvářeli dokonale homogenní umělecký tvar, jak vizuální, tak hudební. Helena a Hermie byly něžné a půvabné, Titanie, královna skřítků víl, měla noblesu i pevnost, i když podléhala nehezkému žertu. Oberon měl vznešenost, stejně jako Tezeus, a ten, který to vše nastrojil, Puk, měl jak jiskru, tak i moudrost, kterou uzavřel celý příběh. Vyrovnanost jednotlivých výkonů byla obdivuhodná. Hlavní roli a nosnost příběhu však měl orchestr, který neustále držel pevný tah a dirigent neupustil ani píď. Jen při forte orchestru, kdy zněl plně Svatební pochod, si posluchač najednou uvědomil, že zvuk žesťů je oproti dnešním nástrojům drsnější. Nicméně publikum bylo nadšené a děkovalo umělcům, před kterými ale ještě byl velký úkol.

Ve druhé části večera zazněla První Valpuržina noc, kantáta pro sóla, sbor a orchestr, op.60 stejného skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. I tato kantáta patří k jeho raným dílům a je v ní obsažena jak mladická energie a vzdor, tak i barevné a impulsivně romantické hudební cítění skladatele. Orchestr předvedl ohňostroj barev a harmonie, jeho fortissima vybuchovala jako ohňostroj při líčení čarodějnických orgií. Zpěváci byli vyrovnaní a výkony orchestru obdivuhodné. Nedalo se přeslechnout krásné sólo lesního rohu, které údajně hrál hudebník jako svoji premiéru. A hrál ho famózně, s pevným tónem a s jasnou barvou. Dřevěné nástroje zněly oproti dnešním poněkud měkčeji, stejně jako i smyčce, nicméně dokázaly vykouzlit neopakovatelnou atmosféru. Stejně tak zněly vyrovnaně sólové hlasy, Sam Cobb a Rebecca Hardwick se soprány, Sarah Denbee mezzosoprán a Graham Neal a Jonathan Hanley zpívali tenorové party. Peter Edge zpíval barytonový part a Alex Ashworth part basový. Vše v barevnosti a plasticitě, s postupným vrcholením až do megalomanského a efektního závěru.

Publikum nešetřilo potleskem a dlouho trvalo, než postupně ztichlo a koncert opravdu skončil. Byl to výjimečný zážitek, který se jistě zařadí k vrcholům festivalu. Festivalové publikum je náročné, ale vnímavé a dokáže ocenit vrcholné výkony, třeba takové, které přinesl The Constallation Choir &Orchestra pod vedením Sira Johna Eliota Gardinera.

Foto: Alexander Trizuljak
Příspěvky od Karla Hofmannová
- Leoš Svárovský: Víte, jak rozvášnit Japonce? Zahrajte jim Dvořáka
- Premiéry Filharmonie Bohuslava Martinů ve znamení cikánského folklóru
- Fantaskní Alenka v říši divů Na Vídeňce
- Zítra se bude… V Divadle na Orlí vzpomněli na osud Milady Horákové
- Dvořákovo Requiem jako duchovní svátek v Janáčkově divadle
Více z této rubriky
- Nové chórové varhany na Strahově přivítal inaugurační koncert
- Hoffmann v očistci aneb Opera mezi peklem, neonem a vánočním kýčem
- „Hudba dnes“ spojila studentky konzervatoře s vynikajícími Kateřinou Englichovou a Vilémem Veverkou
- Premiéry Filharmonie Bohuslava Martinů ve znamení cikánského folklóru
- Dirigentská magie a sólová virtuozita. Mendelssohn a Dvořák v rukou mladých talentů
- Hudba za časů války
- Fantaskní Alenka v říši divů Na Vídeňce
- Událost sezóny. Dallapiccolova opera Vězeň a Ólafssonův „Císařský“
- Barokní i soudobá hudba se dvěma sólisty čili Varhanní slavnost v Pardubicích
- Aristokratická elegance. Igor Ardašev vystoupil v rámci Dnů Bohuslava Martinů