„Program byl vyvážený a nabídl různé výrazové polohy, technicky náročné hraní a současně i časem prověřená a oblíbená hudební díla.“

„Po skončení druhé části Janáčkova kvarteta byla atmosféra v sále taková, že by na zem bylo slyšet spadnout špendlík.“

„Zaujala mě rytmická práce kvarteta – jejich drobné motivy nepůsobily mechanicky, ale přirozeně spoluutvářely hudební výraz.“

Ve čtvrtek 6. listopadu v pražských Vršovicích vystoupilo Kubitovo kvarteto, které bylo oceněno v rámci Letní hudební akademie Kroměříž 2025. Kvarteto vzniklo v červnu roku 2024 ze členů Orchestrální akademie České filharmonie v obsazení Filip Kubita (první housle), Kateřina Vítečková (druhé housle), Michaela Sedláčková (viola) a Petr Hamerský (violoncello). Mladí umělci už mají za sebou různé koncertní zkušenosti a soustavně na sobě pracují v rámci kurzů a masterclassů.

Na programu byly tři smyčcové kvartety z různých stylových období – úvod koncertu patřil Haydnovu Smyčcovému kvartetu č. 2 d moll op. 76, před přestávkou zazněl ještě Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“ JW VII/8 a v druhé polovině koncertu kvarteto zahrálo Dvořákův „Americký“ Smyčcový kvartet č. 12 F dur op. 96. Program byl vyvážený a nabídl různé výrazové polohy, technicky náročné hraní a současně časem prověřená a oblíbená hudební díla.

Mladé kvarteto bylo velmi dobře sehrané, zdálo se, že společnou prací tráví mladí hudebníci spoustu času. Velmi dobře pracovali s dynamikou, jejich kontrasty byly prudké, v Haydnově skladbě připomínaly terasovitou dynamiku. Nebáli se jít do těch nejslabších dynamických odstínů, a i přesto si zachovali zřetelnost a věrnost hudební struktuře. Filip Kubita hrál ve všech technicky náročných pasážích mimořádně čistě, zřetelně, jeho frázování bylo jasné a dobře komunikoval s ostatními hráči. Nicméně dle mého názoru kvartetu, zvláště první větě, chyběla určitá přímočarost, průzračnost, jednoduchost, možná až drzost, jakou by Haydnova hudba mohla reflektovat a současně i výraznější basová linie, které by zvuku mohla pomoci. Jejich projev měl spíše romantičtější zabarvení, zaoblenější a jemnější zvuk, jako by jim klasicistní struktura připadala příliš obyčejná nebo jako by se zdráhali Haydnovu hudbu vyjádřit naplno.

Tento pocit se ale v následujících větách vytrácel, a tudíž jsem si pohrávala s myšlenkou, zda tento nedostatek nejde na vrub interpretační jistotě, která dříve či později přichází s praxí. V druhé (už lyričtější) větě se hlasy nástrojů vzájemně barevně propojovaly a vytvářely velice kompaktní zvuk a krásnou atmosféru. Třetí dramaticky pojaté větě nechyběla energie, razance a virtuozita. Čtvrtou větu kvarteto interpretovalo s lehkostí a pozornost publika padla i na Haydnovy „vtípky“ v hudební struktuře. Konec vyzněl odlehčeně, elegantně a optimisticky.

V Janáčkově Smyčcovém kvartetu z podnětu Tolstého „Kreutzerovy sonáty“ kvarteto ohromilo výrazovou intenzitou. Nebylo tomu ale tak od samého počátku. Opět jsem měla podobný pocit, jako v Haydnově kvartetu – první věta z Janáčkovy skladby mi přišla jemná, postrádala jsem janáčkovsky „hutný“ tón s bolestnými podtóny nebo otevřenějším výrazovým vyjádřením. Kubitovo kvarteto stavělo napětí na koncentrované interpretaci rytmických motivů, které se prolínaly celou první větou, a tím nás postupně vtahovaly do děje Janáčkovy hudby. Sul ponticello (tedy hra v těsné blízkosti kobylky způsobující specificky ostrý tón) v druhé větě Janáčkova smyčcového kvartetu svým zvukovým efektem napětí umocňovalo a napětí nadále gradovalo v triolových pasážích, až nás hudba zcela pohltila. Hudba působila téměř hypnoticky. Po skončení druhé části byla atmosféra v sále taková, že by na zem bylo slyšet spadnout špendlík.

Třetí věta byla přirozeně vystavěná, sul ponticella zněla velmi překvapivě, hráči barvu tónu měnili bez přípravy, odvážně a naplno, což podporovalo syrovost Janáčkova výrazu. Také po třetí části se rozhostilo absolutní ticho, zanechávající nás zamyšlené nad poselstvím hudby, která právě zazněla. Ve čtvrté části se Kubitovu kvartetu dařilo vyjádřit všechny výrazové změny, které nás provedly od lyrických a lehce tanečních pasáží přes dramatické části až k závěrečné katarzi.

Po přestávce zazněl Smyčcový kvartet F dur „Americký“ od Antonína Dvořáka. Od začátku hudba krásně plynula, viola uvedla hlavní motiv velmi přesvědčivě, s rytmickým gustem. Hráči se pouštěli i do výraznějších kontrastů směrem k vyšším dynamikám. Prolínající se motivy na sebe navazovaly i co do barvy tónu a hráčům se dařilo rozehrávat spektrum kvartetního zvuku v plné šíři.

V druhé větě se hráči opět nebáli jít do absolutního piana a dařilo se jim zvuk držet velmi lehký, ale současně intenzivní, což jim poskytovalo prostor pro výrazové vyjádření v nízké dynamice. Dokázali dynamicky tvarovat i velmi dlouhé fráze, aniž by se vytratilo hudební napětí. Využívali drobných záchvěvů dynamiky ve smyslu sforzat, jemných důrazů a subtilních změn bez ztráty kontextu fráze. Výrazná basová linie violoncella a violy dodávala kvartetnímu zvuku ohraničení a hloubku.

Zaujala mě rytmická práce kvarteta – jejich drobné motivy nepůsobily mechanicky, ale přirozeně spoluutvářely hudební výraz, což bylo patrné zejména ve třetí větě. Optimisticky laděná čtvrtá věta v závěru vygradovala a skončila velmi přesvědčivě, což publikum ocenilo bouřlivým potleskem. Jako přídavek kvarteto zahrálo ještě temperamentní Třetí z Pěti kusů pro smyčcové kvarteto od Ervína Schulhoffa.

Kubitovu kvartetu určitě nechybí elán, nadšení a odhodlání pracovat na detailech. Jejich přístup k interpretaci a k hudbě je poctivý a tvořivý. Myslím, že se jejich budoucí posluchači mají na co těšit.

foto: Hana Görlichová