„Dobri Hristov je autorem, který ve své tvorbě spojuje ortodoxní chrámové prvky se sborovou sazbou západního typu. Vliv Antonína Dvořáka je zde patrný.“

„Prostřednictvím dvou pražských vokálních těles se festivalovému publiku otevřel kouzelný, emocionálně bohatý svět východní chrámové hudby.“

„Kvalita interpretačních výkonů byla v obou případech vskutku příkladná.“

Závěrečný koncert Mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos 2025 byl celý věnován duchovní sborové tvorbě a cappella Dobri Hristova. Letos v prosinci uplyne 150 let od jeho narození. Odkaz tohoto bulharského skladatele, významné postavy balkánské kulturní tradice, je u nás prakticky neznámý, ač existuje jeho silná spojitost s hudební Prahou – v roce 1903 absolvoval na Pražské konzervatoři tříletý studijní cyklus kompozice u Antonína Dvořáka. Koncert se konal 21. října v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici na vysoké společenské úrovni za přítomnosti bulharského diplomatického sboru a vystoupili na něm výhradně čeští umělci. 

V první části večera provedl Komorní sbor Pražské konzervatoře vedený sbormistryní Miriam Němcovou čtyři Hristovovy kompozice. Na úvod zazněl Tropar sv. Alexandra Něvského, následoval Tropar ke svátku Zesnutí přesvaté Bohorodičky. Sbor Otce i Syna i svatého Ducha pochází z Božské liturgie sv. Jana Zlatoústého. Na závěr svého bloku studenti přednesli skladatelův Otče náš. Sólo v jeho druhé části přednesl se stylovou čistotou člen sboru Petr Kuryltso.

Hristovova Božská liturgie sv. Jana Zlatoústého byla náplní celé druhé části večera. Výběr z tohoto cyklického díla provedl Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy vedený svým sbormistrem Ondřejem Kunovským. Na úvod jsme vyslechli Velkou ektenii, následovala první antifona Dobrořeč, duše má, Hospodinu. Druhá antifona Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu, Jednorozený Synu zazněla jako třetí. V dalším sledu byly zařazeny dvě Cherubínské písně – číslo 7 a číslo 4 a sbor Tebe opěváme. Světlo tiché pochází z večerní bohoslužby, závěr koncertu patřil sboru Jest v pravdě důstojno. 

Prostřednictvím dvou pražských vokálních těles se festivalovému publiku otevřel kouzelný, emocionálně bohatý svět východní chrámové hudby, až po okraj nasycený jemnou krásou a hlubokou zbožností. Dobri Hristov je autorem, který ve své tvorbě spojuje ortodoxní chrámové prvky se sborovou sazbou západního typu. Vliv Antonína Dvořáka je zde patrný. Z toho východního upoutá zejména lapidární, jednoduchá tonální výstavba, sevřená harmonie, častý výskyt statických deklamací, paralelní terciové postupy v ženských hlasech, dlouhé držené basové prodlevy. Faktura je v převaze homofonní, syrrytmická. Náznaky polyfonní sborové sazby a důkladnou propracovanost i všech vnitřních hlasů si lze vysvětlit jako důsledek Dvořákova pedagogického vedení. 

Pro posluchače byl tento koncert východní liturgické hudby nesporně hlubokým zážitkem. Zdrojem obdivované krásy byly nejen velmi kvalitní interpretační výkony, ale i tušená hloubka obsahová. Je třeba zde zdůraznit, že jen tušená. Ještě hlubšímu ponoru do východní kulturní tradice totiž v Praze u četných dychtivých posluchačů brání malá informovanost. Bylo sice možné opírat se při poslechu o četné analogie se západním ritem, to však nestačí.

Tady by byla rozhodně vítána užší spolupráce pořadatelů s odborníky na východní liturgii a s muzikology. Návštěvníci nejen tohoto festivalového koncertu, ale i jiných, by jistě uvítali bohatěji vybavené textové přílohy programů, z nichž by se mohli toho dozvědět více o ortodoxním ritu a o ortodoxní chrámové hudbě. Není snad příliš velkým požadavkem mít při sledování produkce k dispozici zpívané texty zapsané příslušným písmem, k tomu příslušné přepisy do latinky a české překlady. Nemělo by rozhodně chybět ani více informací o jubilujícím skladateli, kterému byl koncert věnován, jehož kompoziční kvality jsou nesporné. Neznalost těchto životopisných údajů je v našem prostředí ku škodě věci značná.

Kvalita interpretačních výkonů byla v obou případech vskutku příkladná. Vděčit za to je možné nejen tomu, že technická náročnost všech sborových partů není příliš vysoká, ale i emocionálnímu vkladu jak obou sbormistrů, tak i všech pěvců. Bylo možné ocenit vysokou hlasovou kulturu a výrazovou kázeň. U Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy, tělesa s dlouholetou tradicí, se něco takového dá předpokládat. Pochvalně se lze ale v tomto smyslu vyjádřit i u konzervatorního, tedy školního sboru, kde studenti účinkují jen krátkodobě a pocházejí nejen z pěveckých studijních oborů. O to větší pochvalu si proto zaslouží zkušená sbormistryně, profesorka Miriam Němcová.

Téměř celý večer se odehrál v nízkých dynamických úrovních, což hudebnímu výrazu dodalo na jistě žádoucí tajuplnosti. Zejména z výrazového hlediska jako efektní byly patrné přechody z úzké harmonie do velmi širokého ambitu sborové sazby a z nízké dynamiky do naléhavého forte. Poměrně dosti početné obsazení horních hlasů se projevilo v hutnosti a kvalitě sborového témbru. Za zjevný nedostatek však lze označit absenci znělých basových poloh, tedy malou obsazenost sonorním hlasem mužských pěvců. Vzdor tomu velmi působivé v tomto smyslu bylo spojení všech přítomných vokalistů – a bylo jich nemálo – v závěrečném sboru Jest v pravdě důstojno, kde bylo možné rozpoznat naléhavou, celým večerem se prolínající textovou aklamaci Gospodi pomiluj. 

Již nyní se můžeme těšit, co festival Archaion Kallos chystá pro své další ročníky.

Foto/zdroj: Archaion Kallos