„Šéfdirigent filharmonie Semjon Byčkov pracoval s výstižnou tempovou proměnou a kontrasty jednotlivých vět.“

„Vokální složku zahájil znělý a expresivně nasazený bas Floriana Boesche zdobený melismaty.“

„Mimořádně úchvatnou harmonií a espritem zněl kvartet sólistů.“

V programu šestého koncertu abonentní řady B v Rudolfinu hrála Česká filharmonie pod vedením Semjona Byčkova Devátou symfonii Ludwiga van Beethovena. První koncert se konal ve středu 1. května, reprízy ve dnech 2. a 3. května a filharmonie uvedla v sólových partech sopranistku Iwonu Sobotku, která zastoupila původně ohlášenou pěvkyni Ljubov Petrovou, altistku Lucii Hilscherovou, tenoristu Norberta Ernsta a basistu Floriana Boesche. Spoluúčinkoval Pražský filharmonický sbor připravený Lukášem Vasilkem. 

Devátá v provedení České filharmonie a s uvedenými sólisty zazněla také poslední dubnový den. V předvečer abonentního koncertu hrála Devátou také na koncertě k 20. výročí vstupu České republiky do Evropské unie. Tento koncert otevřela předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v rámci kulturního programu své jednodenní návštěvy České republiky v přímém přenosu České televize za účasti premiéra Petra Fialy. Provedení Symfonie č. 9 d moll, op. 125 „S Ódou na radost“ od Ludwiga van Beethovena ve středečním prvomájovém svátečním večeru mělo tedy naději k vyznění rovněž svátečnímu. A očekávání neprodleně naplnil uklidňující vývoj od prvních pianissim orchestru s psychologicky účinně gradujícím zvukem až k nástupu prvního tématu ve fortissimu. Další vývoj a proměny orchestrálního zvuku s instrumentálními vstupy a nepřeslechnutelnou kreací tympanisty byly čistou hudební radostí, kterou korunoval návrat úvodního tématu.

Šéfdirigent filharmonie Semjon Byčkov pracoval s výstižnou tempovou proměnou a kontrasty jednotlivých vět. Ty žily vlastním agogickým životem a do jisté míry opakovaným schématem s poutavými variacemi. Tak jako vyrůstalo úvodní Allegro z mihotavého ticha k fortissimu, tak se v podobném duchu rozvíjelo Scherzo, byť v jiných časových proporcích. Adagio si podrželo stejnou ideu s prostě nesenou nesentimentálně milou melodií dýchající v širších vlnách. Instrumentální sóla emoční chytlavosti byla opět obohacením zvukové barvy a zvuku. Finální věta se sólovým kvartetem a sborem se slovy básně Ódy na radost napsané Friedrichem Schillerem v roce 1785 a s dalším textem napsaným samotným Beethovenem se ve své instrumentální části nesla ve shodě s výrazem předcházejících vět. Její specifiku posílily přidané bicí nástroje, pikola, kontrafagot a nastoupily opět tři trombony jako ve druhé větě. Slavné a chytlavé téma se ozve v pianissimu v kontrabasech s violoncelly a jejich nástup mistrně připravily opakované důrazné ataky s rozhodným hlasem dechových nástrojů se smyčcovými echy. V této části finále se se rodily náznaky známé melodie. Vokální složku zahájil znělý a expresivně nasazený bas Floriana Boesche zdobený melismaty. Po úvodních verších basu a výzvě zvoláním Radost nastoupil Pražský filharmonický sbor. Jeho perfektní dikci, rozložení a koordinaci sil mužské a ženské složky, které v průběhu finálové věty vykouzlily pozoruhodnou harmonickou interferenci, nastudoval perfektní sbormistr tělesa Lukáš Vasilek. Basový zpěv zazněl pak v úchvatném sólu, dokud se opět nepřidal sbor. Mimořádně úchvatnou harmonií a espritem zněl kvartet sólistů. Vedle basisty Boesche zde dále vystoupili dále sopranistka Iwona Sobotka, altistka Lucie Hilscherová a tenorista Norbert Ernst. Ten se zaskvěl v sólovém výstupu v dalším průběhu finále ve spíše expresivním nasazení.

Provedení Beethovenovy Deváté symfonie s výzvou k radosti a ke sbratření mělo pod vedením Semjona Byčkova strhující účinek. Význam a poselství finální věty potrhuje skutečnost, že instrumentální verzi finální věty přijala Rada Evropy a později Evropská unie za hymnu Evropy. A partitura Beethovenovy Deváté symfonie – poprvé rozezněná ve Vídni přesně před dvěma staletími, 7. května 1824 – je první hudební partiturou, která byla zapsána do seznamu Paměť světového dědictví Organizace spojených národů.

Foto: Česká filharmonie / Petr Kadlec