„Cantigas de Santa Maria je cyklus více než čtyř set písní, dochovaných ve čtyřech iluminovaných rukopisech.“

„Texty jsou legendami v galicijsko-portugalském jazyce, adorujícími Pannu Marii.“

„Jasně zde již cítíme tónová centra jako předzvěst hierarchického tonálního myšlení.“

V rámci koncertního cyklu Hudební cesty Evropou, který letos Collegium 1704 pořádá ve vršovickém kulturním centru Vzlet, zazněly ve středu 23. října Cantigas de Santa Maria, středověké španělské písně. Přednesla je čtveřice oduševnělých hudebníků: Hana Blažíková a Barbora Kabátková, obě sopranistky a hráčky na středověké harfy, Margit Übellacker, hráčka na dulce melos, a perkusionista Martin Novák.

Cantigas de Santa Maria je cyklus více než čtyř set písní. Vznikaly mezi lety 1270 a 1290 na Iberském poloostrově na dvoře Alfonse X. a dochovaly se ve čtyřech bohatě iluminovaných rukopisech. Spojují v sobě středověkou poezii, hudbu a výtvarné umění, mísí se v nich arabské, židovské a křesťanské vlivy, vyjadřují v prvé řadě hlubokou křesťanskou zbožnost. 

Program koncertu byl sestaven ze šestnácti z nich, rozvržených do dvou celků, nechyběly však ani skladby čistě instrumentální. Texty jsou legendami v galicijsko-portugalském jazyce, adorujícími Pannu Marii, tlumočí vroucnou a láskyplnou prosbu, aby světice všude nastolila spravedlnost, konala zázraky a udělovala milosti. Po formální stránce jde většinou o typ virelai, složený ze tří slok a refrénu. Mnohé o obsahu písní napovídají jejich názvy, například Ke chvále Panny Marie, Jak Panna Maria vrátila jedné dobré paní synka, Jak jeden rytíř, ďáblův vazal nechtěl zapřít Pannu Marie a ona…

Převážně jde o zpěv jednohlasý, vycházející z gregoriánského chorálu, obohacený o květnatou melismatiku. Dochoval se v raných notových zápisech. V partech interpretek se setkáváme souběžně s notací v pětilinkové guidonské notové osnově a ve znacích neumového typu. V hudbě, která je zde ukryta nalézáme však již i zárodky vícehlasu, heterofonii, kdy se chorální základ rozdvojuje, postupuje v souběžných, převážně kvintových rozestupech, či ve straném pohybu a následně se opět sjednocuje. Jasně zde již cítíme tónová centra jako předzvěst hierarchického tonálního myšlení nadcházejících etap evropského hudebního vývoje. 

Interpretky vokální složky, Hana Blažíková i Barbora Kabátková mají vzácně podobný hlasový fond, dokonalou pěveckou techniku a shodnou výrazovou dispozici. Jejich oduševnělý přednes není jen věcí velkého talentu, ale je podložen i důkladným studiem historického materiálu. Je tedy kvalifikovaný, vykazuje jemnost a procítěnost. Značně to koriguje naše zažité představy o drsnosti a jednotvárnosti středověkého umění. Obě jsou současně i hráčkami na středověké harfy, na něž hrají stejně kvalifikovaně, se stejnou citlivostí a zaujetím. Zde však nejsou vázány podrobně vypsanými party, doprovod zpěvu realizují, jak bylo ostatně ve své době zvykem, převážně volným, improvizačním způsobem. Obdobně instrumentální složku Cantigas rozšiřuje Margit Übellacker, která tóny svého nástroje dulce melos nerozeznívá drnkáním, ale jemnými údery paliček. Nevšední jemností, barevnou a dynamickou diferencovaností se vyznačuje i doplňkový part bicích, v němž se účelně střídají nástroje blanozvučné se samozvučnými, převážně kovovými. Zejména tato perkusivní složka produkce v rukou Martina Nováka vyzdvihuje arabské orientální vlivy iberské hudební tradice. 

Všechny nástroje jsou novodobými replikami starého, dobového instrumentáře. Ocenit na něm lze nejen kvalitní řemeslnou práci, ale zejména dokonalost a barevnou plnost témbru. Na produkci je sympatické a nesmírně cenné, že se obešla zcela bez umělého ozvučení, takže výsledný dojem a hluboký umělecký zážitek je zde postaven na autentickém, přirozeném zvuku. 

Obdiv publika patřil nejen skvělým interpretačním výkonům, ale i dochovanému středověkému umění, jemuž bezmála osm set let časového odstupu neubralo nic na hloubce a působivosti.

Foto: Tokpa Korlo