„Carmen se hrála jen se třemi hlavními postavami.“

„Štěpánka Pučálková strhla pozornost publika sametovým hlasem; nevadily jí žádné dynamické polohy.“

„Don José zde nepoužil nůž, ale černý šátek, kterým Carmen uškrtil; následně ji vzal do náručí a ještě chvíli něžně s pláčem objímal.“

Do zahrad a na zámek v Kroměříži hudba patří neodmyslitelně. Hudební festival Hudba v zahradách a zámku uspořádal 8. července ve Skleníku Květné zahrady už předposlední koncert a Filharmonie Bohuslava Martinů, kterou dirigoval Konstantin Ilievsky, doprovodila koncertní provedení opery Carmen Georgese Bizeta. Orchestr spolu s pěvci Štěpánkou Pučálkovou, Barborou Pernou a Peterem Bergerem připravil luxusní zážitek. 

Letní večery naplněné krásnou hudbou jsou realizovány pod hlavičkou mezinárodního hudebního festivalu už jako 26. ročník. Festival láká nejen na hudbu, ale také na nádherné prostředí památek, které jsou v péči UNESCO; ty návštěvníkům poskytují i vizuální umělecký zážitek. V úterý 8. července Kroměříž potrápil silný déšť a hrozilo, že se bude opakovat i v noci. Přestože se koncert konal pod střechou Skleníku v Květné zahradě, bylo před koncertem rozhodnuto, že se bude konat bez přestávky. V impozantním prostoru Skleníku se nejen mocně rozléhal zvuk, ale bylo i docela chladno, přesto bylo pro publikum dobře snesitelné setrvat na místě po celou dobu koncertu. Byla to především Bizetova hudba a výkony umělců, které posluchače rozehřály a přikovaly do sedadel. 

Po úvodním slovu Jiřího Jablunky nastoupila na pódium Filharmonie Bohuslava Martinů, která je zvyklá na provozování symfonických koncertů, ale nyní ze Zlína přijela, aby hrála ohnivou operní hudbu. Pod taktovkou bulharského dirigenta Konstantina Ilievského provedla koncertně operu Carmen, a to jen se třemi hlavními postavami. Nejprve orchestr zaburácel vstupem ve fortissimu s fanfárami a činely a přednesl předehru s intenzitou, podobnou valícímu se proudu protržené přehrady. Bohužel dirigent mnohdy ani v dalších číslech dynamiku neuhlídal a nutil zpěváky do fortissima i tam, kde to nebylo funkční. 

Titulní postavu ztvárnila mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, kterou zná více německé než české publikum. Vznosná postava krásné pěvkyně upoutala již vstupem v tmavě růžových šatech. Jakmile začala zpívat, strhla pozornost publika sametovým hlasem, s kulatými otevřenými tóny a s blyštivou barvou; nevadily jí žádné dynamické polohy. Zpočátku působila v projevu poněkud ostýchavě, ale postupně svoji Carmen uvolňovala a stále více přikládala „do kotle“ vášně. K tomu se ochotně přidával představitel Dona Josého, tenorista Peter Berger, čerstvý nositel Thálie za roli Smetanova Dalibora. Jeho hlas s mezzosopránem výborně barevně ladil a postupně dávkoval své postavě víc emocí i dynamického volumenu. Svobodně znějící, plný hlas má tmavší barvu, ze které se však neztratily sladkost ani jas, a to ani v těch nejvypjatějších polohách. Byl uvěřitelný i herecky, výmluvný i v minimu výrazu. Milostné scény s Carmen a v závěru její vražda byly provedeny překvapivě nápaditě. Dvojice byla obecně vyrovnaná pěvecky i herecky. Škoda, že k nim nezapadala představitelka Micaëly, sopranistka Barbora Perná. Je sólistkou Národního divadla v Praze a jistě jí svědčí lehčí sopránové role. V tento večer jí nepřála ani akustika, ani dynamické pojetí dirigenta. Její Micaëla, nucená do forte, postrádala vroucnost a něhu, hlas zněl tvrdě a bylo znát, že se zpěvačka snaží vyrovnat s mohutným zvukem orchestru. Bohužel to vyřešila hlasovou forzí, což činilo její výkon silovým a výrazově nepřesvědčivým. Přesto se vypořádala se situací se ctí a v decentních stříbrných šatech a střídmém účesu působila dojemně a křehce, a publikum ji odměňovalo vřelým potleskem. Její duety s Josém překvapivě narušil notový pult na pódiu, ke kterému se v recitativech Peter Berger nenápadně občas uchyloval. „Mám roli nastudovanou, zpívám ji v brněnské inscenaci, ale dnes jsme tam měli s Micaëlou škrty, a proto jsem se raději pojistil notami,“ vysvětlil na dotaz představitel Dona Josého po koncertě. 

A co že to vlastně na koncertě zaznělo? Po hřmotné předehře to byla Habanera Carmen, trošku ještě ostýchavá a cudná, přesto efektní, poté José s Micaëlou v recitativu s následným duetem o rodné vsi a o matce Parle moi de ma mère a následovala Seguidilla a duet Carmen a Josého Près des remparts de Séville. Orchestrální vstup Les Dragons d´Alcala ulevil pěvcům a přinesl kontrastní hravost a jemnost. Chanson du Toréador logicky, i když překvapivě, nebyl zpívaný, ale jen orchestrální a melodii odehrál bravurně na trubku s energickým doprovodem orchestru Miroslav Bureš. Efektní árii Carmen Les tringeles des sistres tintaient si vychutnala Štěpánka Pučálková. Z počáteční noblesy a nadýchaného piana pomalu rozjížděla árii do forte a v ohnivém accelerandu, doprovázeném tancem, strhla publikum k potlesku ještě při zpěvu. Bouře nadšení a potlesk nebraly konce. Tohle mělo být číslo před přestávkou a bylo efektně vypointované.

Nicméně po krátkém oddechu program pokračoval bez přestávky dál a Carmen s Donem José si vyměňovali zcela rozdílné názory na život a povinnosti. Duo Je vais danser en votre honneur nabíralo na napětí, až vyvrcholilo stěžejní květinovou árií Dona Josého s bolestně jímavým O ma Carmen, při které se dámám v publiku svíralo srdce. Následovalo něžné Intermezzo, kdy kralovala jásavá flétna Vladimíra Vodičky, spolu s něžnou harfou Amelie Tokarské a hladivým klarinetem Mateje Veselky, ke kterým se přidaly postupně další dechové nástroje společně se smyčci. Árii Micaëly C´est des contrebandiers le refuge ordinaire předznamenal klarinet spolu s hornou Juraje Zahradníčka, ale něha v projevu zpěvačky chyběla. Dalším orchestrálním vstupem byla Aragonaise, kdy se i orchestru povedly dynamické odstíny díky nostalgickému hoboji Alžběty Jamborové a zářivým prvním houslím Pavla Mikesky. Orchestr se položil do energického passo doble a smyčce ukončily v tichém pizzicatu. Pak už se odvíjel poslední obraz opery za arénou, kde se odehrávaly býčí zápasy. Carmen v prostých, přesto v efektních černých šatech, hrdá a nepřístupná, dráždila Josého, klečícího na kolenou, až ho dohnala k šílenství. Don José zde nepoužil nůž, ale černý šátek, kterým Carmen uškrtil, aby ji následně vzal do náručí a ještě chvíli něžně ve stoje s pláčem objímal. Orchestr se vzepjal do efektního závěru, který se sice trošku nepovedl hornám, ale hudba běžela dál a závěr opery vyzněl důstojně. Emoce, které proudily z jeviště, vybudily publikum k nadšeným ovacím. Všichni chtěli chvíli ještě alespoň vidět umělce, kteří připravili tento vášnivý večer.

Foto: Petr Šamánek