„Kryštof Spirit vedl výrazovou, dynamickou a tempovou složku provedení v bezpečně a působivě.“

„Z provedení byl sice osvětlením setřen pel vnitřní mystičnosti, intimitě to však dodalo všeobecné sounáležitosti.“

„Dalším autorem v programu sboru byl estonský tvůrce národní hudby a inovátor sborové tvorby Cyrillus Kreek.“

Letošní ročník Mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos přichystal pět koncertů s bohoslužebným prologem. Třetí koncert se konal dne 9. října pod názvem Pocta A. Archangelskému v chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské za účasti dvou sborových těles. Ensemble Hilaris vedl Kryštof Spirit a smíšený sbor Canti di Praga vystoupil se sbormistrem Janem Svejkovským. Večer duchovní hudby byl intimní a důstojný. 

Pořadatel festivalu, Spolek Philokallia získal pro úvodní koncert dne 4. října s názvem Žalmy z Athosu pěveckého sólistu z kláštera Simonos Petras v Athosu Dimitriose Manousise a spoluúčinkující Philokallia Ensemble řídil Marios Christou. (Reflexi čtěte ZDE.) Stejný sólista a sbormistr, ale společně s Mužským sborem chrámu Narození přesvaté Bohorodice, zahajovali festival Celonočním bděním ke svátku sv. Dionysia Areopagity dne 2. října v kostele Narození přesvaté Bohorodice v Malé Chuchli. Koncertu 9. října, o kterém je pojednáno níže, předcházel 7. října koncert Filokalie dneška se světovou premiérou skladatele Martina Klusáka v Gotické věži Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění. Živá elektronika v provedení autora doprovázela zpěvačku Ljubov Plavskou z Ukrajiny. Koncert 14. října v Chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze 2 bude uveden pod názvem Hudba kyperských klášterů v provedení mužského souboru Romanos Melodos, jehož uměleckým vedoucím je Nikolaos Lymbourides. Závěrečný koncert dne 24. října, opět v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, nsese název Klenoty bulharské duchovní hudby. Na programu jsou skladby Dobri Hristova, Alexandera Tekelieva, Petra a Dineva a dalších autorů. Zpívat bude Sofijský komorní sbor Vassila Arnaudova se sbormistryní Theodorou Pavlovichovou z Bulharska. 

Loď chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské byla dne 9. října v první části koncertu s názvem Pocta A. Archangelskému pohroužena do šerosvitu s pouhým osvětlením partů, jak si žádalo vystoupení komorního sdružení Ensemble Hilaris, vedeného Kryštofem Spiritem. Bylo tak účelně a působivě nastoleno usebrání k připomenutí 100. výročí úmrtí ruského sbormistra a hudebního skladatele Alexandra Andrejeviče Archangelského. Ten do Prahy přijel v roce 1923 na přání pravoslavného Všestudentského pěveckého sboru, který zpíval v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, aby ho pozdvihl a zdokonalil. Záhy získal v nové vlasti uznání, ale po necelých dvou letech práce v Praze, v půli listopadu roku 1924, zemřel.

Program souboru Ensemble Hilaris otevřely čtyři Archangelského zpěvy – Trisvjatoje (Trojsvatá píseň), Cheruvimskaja pěsň č. 10 (Cherubínská píseň), Milosť mira č. 8 (Milost pokoje) a Dostojno jesť (Důstojno jest). Překlad zpěvů v tomto i následujícím textu je citován z programového letáku koncertu. Kryštof Spirit vedl výrazovou, dynamickou a tempovou složku provedení bezpečně a působivě. V komorně průzračné harmonii citlivě vážil podíl hlasových poloh, v úvodním zpěvu zaujala basová linie, v Cherubínské písní zněly nevšedně jímavě ženské hlasy v pomalém tempu a pianu, k nimž se mužská část sboru ústrojně přidala. Píseň Milosť mira se rozezněla v klidné pokoře a prošla přepěkně vedenou kompoziční technikou vedoucích ženských hlasů s doprovodem kontrastní mužské složky, to vše v průběhu skladby vystřídané. Závěrečná píseň výběru z Archangelského odkazu se zaskvěla dynamickým obloukem a vybranou finální fermatou.

Program souboru pokračoval dvěma skladbami modernisty Igora Stravinského. Nejprve zazněla nedlouhá modlitba Otče naš (Otče náš) přednesená se vší výrazovou zdrženlivostí a jasnou dikcí a poté zpíval sbor píseň Bogorodice Děvo (Bohorodice, Panno). Po recitativně neseném zpěvu uzavřel sbor skladbu nehledaně působivou vokalízou v brumendu. V záběru svého vystoupení v první části koncertu přednesl Ensemble Hilaris dva zpěvy Arva Pärta. Zpěv Bogorodice Děvo měl zjevnou vitalitu s radostným výrazem a uzavřelo ho opět působivé parlando mužské části komorního sboru. Finální zpěv The Deer‘s Cry (Jelení pláč), komponovaný na finální část irské ochranné modlitby svatého Patrika, zpíval sbor s osvěžující technikou ženského hlasu vznášejícího se nad muži zpívanou proměnnou textovou figurou. K závěru byl poklidný, vokální běh rozzářen evokací v ženských hlasech a sbor uzavřel skladbu ve smírném doznívání s prvotní verzí textu.

Komorní sbor Ensemble Hilaris pak vystřídalo v chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské početnější vokální těleso – Canti di Praga se sbormistrem Janem Svejkovským. V souladu s titulem Pocta Alexandru Andrejeviči Archangelskému měl sbor na programu pět zpěvů ruského sbormistra a skladatele. Proměnu potvrdilo také osvětlení v chrámu, sbor vzhledem k prostoru zpíval s party v rukou. Z provedení byl sice setřen pel vnitřní mystičnosti, intimitě to však dodalo všeobecné sounáležitosti. Úvodní Blagoslovi duša moja, Gospoda (Blahořeč, duše má, Hospodinu) následoval zpěv K Bogorodice priležno (K Bohorodici se utíkejme). Obě skladby nasadil sbor v dynamicky zvučné hladině, což vhodně kontrastovalo k předchozímu komornímu provedení. Ostatně při počtu dvaceti ženských hlasů se sedmi mužskými tomu ani nemohlo být jinak. Přesto v závěru obou zpěvů přivedl Svejkovský sbor do výstižného piana. V další skladbě Světě tichij (Světlo tiché) stvořil sbor dynamický oblouk ve velebném nástupu a ukončení a s artistními melismatu ve vrcholu. Následující Pomyšljaju děň strašnyj (Rozjímání o Posledním soudu) vyznělo v mužských hlasech s žádoucím akcentem jako sborové heslo, slovo pak kontrastně nenásilně převzaly ženské hlasy a následně s energií zpíval celý sbor. Pokračování sledovalo stejný model a po naléhavém velkosborovém vrcholu s krátkou cézurou zpívalo těleso v meditativním doznívání. Svůj výběr z Archangelského zpěvníků uzavřel sbor Canti di Praga zpěvem s titulem Nyně otpuščaješi (Nyní propouštíš) v převažující meditativní poloze. Dalším autorem v programu sboru byl estonský tvůrce národní hudby a inovátor sborové tvorby Cyrillus Kreek. Jeho tři Žalmy – 104 Onnis on inimene (V chatě je člověk), 22 Mu juval (Bože můj) a 141 Issand (Hospodin) – nesly vliv estonské lidové hudby a novátorské sborové techniky.

Závěrečnou skladbu koncertu Alexandra Andrejeviče Archangelského zpívaly oba spory společně pod vedením Kryštofa Spirita. Koncert nabídl málokdy slýchanou liturgii v působivé koncertní podobě.

Foto: Archaion Kallos / Martin Pilpach