Česká hudba i Alinde Quintet bez hranic
„Soubor příležitost využil ke kouzelnému komornímu muzicírování.“
„Umírněný přístup, bez exhibicí a sólové prezentace, ukryl virtuozitu do čisté krásy.“
„Kvinteto potěšilo jak samotnou rozkošnou kompozicí, tak poutavou, suverénně uvolněnou, plastickou a neokázalou hrou.“
Páteční koncert v prvním říjnovém týdnu, hudební večer se skladbami obohacenými zahraničními inspiracemi, nazval Lednicko-valtický hudební festival Česká hudba bez hranic. Dechové kvinteto Alinde Quintet, mladý soubor ověnčený nedávným prestižním vítězstvím v mnichovské Mezinárodní soutěži ARD, neokázale potěšil nádhernou hrou – interpretací také bez hranic.
Kvůli následkům nedávných povodní se 4. října konal koncert Lednicko-valtického hudebního festivalu na jiném místě. Ze zámečku Pohansko v lužních lesích jižně od Břeclavi se musel přesunout do městského prostředí, do novogotického katolického kostela Navštívení Panny Marie v Břeclavi-Poštorné. Cihlový interiér ze samého konce devatenáctého století poskytl příjemné akustické prostředí a k tomu i dvojnásobně víc míst pro posluchače.
Alinde Quinte, existující od roku 2019, vystoupil výjimečně s hostem: hornistu Kryštofa Kosku pro tuto příležitost nahradila Kateřina Javůrková, působící už téměř dvě desetiletí v neméně úspěšném dechovém kvintetu Belfiato (a k tomu také v České filharmonii). Nebylo poznat, že spolu běžně nehrají, hornistka se zapojila do dokonalého souzvuku hladce a nenápadně.
Program otevřela drobnější kompozice bratislavského rodáka Johanna Nepomuka Hummela, vídeňského hudebníka z přelomu 18. a 19. století. Výsledkem jeho cesty do Londýna byly Variace na melodii anglické hymny God Save the King, napsané v roce 1794 pro klavír. Úprava pro dechové kvinteto umožňuje nepřeberné množství drobných nuancí. Výměny mezi nástroji jsou v kompozici uplatněny nápaditě a odehrávají se velmi přirozeně v každém možném okamžiku, nikoli pouze na ploše jednotlivých celých variací. Výsledkem je pestrá, nestále krásně plynoucí mozaika nápadů a barev, dávající jasně najevo motivický základ a jeho květnaté, stylově čisté varírování. Soubor se úkolu chopil s usazenou jistotou a využil příležitost ke kouzelnému komornímu muzicírování, ve kterém žádná z variací nevyzněla ani trochu okázale. Umírněný přístup, bez exhibicí a sólové prezentace, ukryl virtuozitu do čisté krásy.
Ve stejném duchu naprosté perfekce, bezchybnosti, ryzího muzikantství a zvukové krásy se nesly i další dvě skladby zhruba hodinového programu. Dechový kvintet D dur Antonína Rejchy doložil, že v Paříži působící Čech desítkami svých skladeb pro toto obsazení položil pevný základ žánru dechového kvintetu. Nástroje traktuje samostatně, s využitím charakteru každého z nich, daří se mu dosáhnout kompaktního souzvuku, plného a současně bohatého na polyfonii. Poslech je radostí – a v takovém podání, k jakému se dopracovalo kvinteto Alinde, dvojnásobnou, protože si posluchač užívá jak zřejmé kompoziční mistrovství, tak rozvernou i lyrickou realizaci partitury. Na kadenci flétny navazuje hravá první věta; druhá je pomalá, dlouhodechá, třetí staccatově rozmarná a čtvrtá výrazově rozmanitá.
Alinde Quintet vládne těmi nejjemnějšími dynamickými odstíny, nástroje si předávají vůdčí hlasy s velkou samozřejmostí a zároveň jemností, vše vyznívá zřetelně a kultivovaně, vzdušně, bez stopy akademičnosti. Flétna, klarinet i fagot zněly výrazně měkce, hoboj a lesní roh pastorálně, neforzírovaně… Kostelní akustika vše zakulatila. Soubor evidentně velmi pozorně vnímal parametry dozvuku, který nicméně není přehnaně dlouhý. Břeclavský kostel, významná památka, se ukázal být velmi vhodným prostorem.
Program korunovala úprava Dvořákova Kvartetu F dur zvaného Americký – skladby z prázdnin z roku 1893 strávených skladatelem na venkově v USA mezi krajany, plné českých i zámořských intonací. V originálním obsazení pro smyčcové kvarteto zní především idylicky a líbezně. Dechové kvinteto, pro které dílo kdysi upravil francouzský hobojista a aranžér David Walter, dává Dvořákově invenci nové, ani trochu rušivé barvy. Dílo zní kouzelně poeticky – a možná že je dokonce díky své bohatosti přijatelnější pro ty, kdo tolik „nemusí“ čtyři smyčcové nástroje… Před krátkým janáčkovským přídavkem Alinde Quintet Dvořákovou rozměrnější, mimořádně mnohotvárnou skladbou potěšil: jak samotnou rozkošnou kompozicí, tak poutavou, suverénně uvolněnou, plastickou a neokázalou hrou.
…………….
O souboru Alinde Quintet, ve kterém hrají flétnistka Anna Talácková, hobojistka Barbora Trnčíková, klarinetista David Šimeček, hornista Kryštof Koska a fagotista Petr Sedlák, čtěte na portálu KlasikaPlus.cz články ze září 2024 v rubrice AktuálněPlus a v rubrice RozhovorPlus.
Foto: LVHF / Pavel Kristián jr.
Příspěvky od Petr Veber
- Výlety páně Broučkovy do ‚šedesátek‘
- Dvořákovy Svatební košile jsou mistrovskou partiturou
- Martinů v souvislostech (19)
Druhá válečná symfonie - Varhany a varhaníci (44)
Ambasador francouzské hudby Michel Bouvard - Ondřej Havelka: Je dobře, když režisér umí noty