„Koncert ve Vzletu do jisté míry odrážel současné brněnské angažmá Collegia 1704.“

„Kimův hlas působil technicky usazeně, vyrovnaně, zvuk plynul měkce a přirozeně, bez kvičivých zvuků.“

„Přídavek vlastně ani nebyl přídavkem, ale skutečným vrcholem koncertu.“

Soubor Collegium 1704 si 19. prosince odskočil do Prahy z Brna, kde se v těchto dnech podílí na znovuuvedení inscenace Händelovy Alciny. I pražský koncert, který byl součástí sezony komorněji laděných večerů ve vršovickém sále Vzlet, odrážel do jisté míry současné brněnské angažmá.

Večer totiž patřil především sólistovi, jímž byl americko-korejský kontratenorista Kangmin Justin Kim, který v Alcině ztvárňuje roli Ruggiera. Z jeho profesní kariéry jmenujme třeba Händelovo dílo Parnasso in festa s La Cetra v Basileji, novinku Madamu Butterfly v londýnské Barbican Hall či Mozartova Cherubína v Královské opeře Covent Garden. Z nadcházejících angažmá pak třeba Natašu v Eötvösových Třech sestrách na Salcburském festivalu 2025.

Na koncertě zazpíval dvě barokní kantáty. Skladatel té první, Carl Heinrich Graun, je dnes patrně ještě méně známý než Johann Adolf Hasse. Podobně jako on však v německém prostředí, konkrétně u berlínského dvora, vycházel vstříc italskému opernímu stylu. Kantáta Apollo amante di Dafne líčí Apollonovýma očima příběh z Ovidiových Metamorfóz, kdy se Dafné prchající před tímto bohem promění ve vavřínový strom. Druhou kantátou pak byla Händelova Ah, crudel nel pianto mio z doby jeho působení v Itálii.

Obě skladby mají podobnou formu střídajících se árií a recitativů. Graun ovšem v Itálii na rozdíl od Händela (i Hasseho) nikdy nebyl, a třebaže kantáta líčí poměrně dramatickou scénu, spíš než nabita silnými emocemi je naplněna jemnou, až téměř písňově líbeznou hudbou. Kdežto Händel, to je jeden velký dramatický obraz, jakkoli vměstnaný na malou plochu.

Kontratenoristu Kangmina Justina Kima jsem poprvé slyšela roku 2017 v Salcburku, kde zpíval Nerona po boku Hany Blažíkové v Monteverdiho Korunovaci Poppey pod taktovkou J. E. Gardinera a už tehdy mne zaujal svými výrazovými schopnostmi. Také na koncertě s Collegiem 1704 se poslouchal velmi dobře, jeho hlas působil technicky usazeně, vyrovnaně, zvuk plynul měkce a přirozeně, bez kvičivých zvuků. Na kontratenor má tento charismatický pěvec i dobrý, byť ne nadprůměrný, zvukový a dynamický rozsah.

Určitě patří k nové generaci zajímavých kontratenoristů, podobně jako třeba Jakub Józef Orliński, o němž jsem psala před časem. Mám však pocit, jako by se Kangmin Justin Kim ještě o něco víc uměl ponořit do not a básnivého textu, vytáhnul z hudby víc barev a – v rámci svého hlasového typu – dynamických zvratů. V komorním prostředí si jeho vkusné umění šlo obzvlášť vychutnat.

Soubor Collegium 1704 s dirigujícím a na cembalo hrajícím Václavem Luksem se tentokrát představil v menším obsazení a spíš jako doprovazeč, byť předehra k Händelově kantátě dává dost příležitostí k předvedení sólovým nástrojům, hlavně hoboji. Kromě předehry k Alcině soubor zahrál ještě krátký Vivaldiho Koncert pro smyčce g moll a svým dílem také přispěl k příjemnému dojmu z večera.

Protože soubor i pěvec momentálně žijí Händelovou Alcinou, jako přídavek nemohlo zaznít nic jiného než árie Ruggiera z této opery. Vlastně to ani nebyl přídavek, ale skutečný vrchol koncertu.

Mimochodem, právě když člověk sleduje, jak je Kangmin Justin Kim soustředěný a ponořený do hudby, ani by ho nenapadlo, že tento zpěvák na sebe svého času upozornil komickým číslem, v němž ve stylu drag queen parodoval Ceciliu Bartoli. Vkusně a vtipně, hlasově naprosto kompetentně.

Foto: Collegium 1704