„Symfonii č.2 B dur ‚Lobgesang‘ dal autor označení symfonie-kantáta.“

„Český filharmonický sbor Brno byl výborně připravený sbormistrem Joelem Hánou.“

„Tenorista Sung Min Song s bravurou zvládal i obtížné pěvecké nástrahy.“

Svatováclavský hudební festival v Ostravě 4. září vstoupil do 21. ročníku. Symfonický orchestr Českého rozhlasu v katedrále Božského Spasitele řídil lotyšský dirigent Guntis Kuzma, zpívali Simona Šaturová, Štěpánka Pučálková, Sung Min Song a Český filharmonický sbor Brno. Majestátní dílo se stalo důstojným zahájením festivalu.

Zahájení v katedrále Božského Spasitele v centru Ostravy je již tradicí a velkým hudebním svátkem. Symfonie č. 2 B dur „Lobgesang“ (Chvalozpěv), op. 52 je označena jako symfonie-kantáta – zhudebněna jsou biblická slova v překladu Martina Luthera; účinkují sóla, sbor a orchestr. U skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho si ji objednalo město Lipsko a zazněla v roce 1840 u příležitosti výročí čtyř set let vynálezu knihtisku. Tento vynález byl považován za základ pro „vyvedení lidstva z temnoty nevědomosti ke světlu moudrosti“ a za důležitý nástroj pro šíření reformace. Jako první byla proto vytištěna právě Bible svatá.

V Symfonii č. 2 B dur „Lobgesang“ autor, jak zaznělo, zkombinoval formy symfonie a kantáty. Část I. Symfonie zahajuje Maestoso con moto úderným tématem, připomínajícím gregoriánský chorál, pevnými a zvučnými tóny trombónů pánů Pavla Čermáka, Aleše Vopelky a Petra Frída, jimž odpovídal orchestr. Trombon má v této skladbě významnou pozici, je to hlas Boží. Postupná gradace orchestru je protkána instrumentální barevností, rovněž zazářilo měkké, melancholické klarinetové sólo Libora Suchého, které poskytlo přechod do další věty Allegro a poté Allegretto un poco agitato. Adagio religioso zahájilo v tichém rozjímání, ve kterém si předávaly melodii jednotlivé dřevěné nástroje, vedle klarinetu také hoboj Davida Proseka, flétna Maria Mesanyho a fagot Milana Muzikáře. Orchestr zněl pevně a kompaktně, v dobře vypracovaných dynamických obloucích, dirigent míchal instrumentální barvy až do závěrečného pianissima.

Následovala kantáta s devíti částmi, kdy se k orchestru přidal Český filharmonický sbor Brno a sólisté Simona Šaturová (soprán), Štěpánka Pučálková (mezzosoprán) a tenorista Sung Min Song z Jižní Korey. Část II. Alles was Odem hat (Všechno, co má dech), uvodily trombony spolu s lesním rohem Jana Vítka v podpoře smyčců, aby vzápětí vpadl sbor v plném zvuku, střídající plochy ženských a mužských hlasů. Mužský sbor zněl odhodlaně a plně, soprány zářily a zvuk sboru byl vyrovnaný ve zvuku i v dynamice. Do Lobe den Herrn meine Seele (Dobrořeč má duše Hospodinu) vpadl nedočkavě stříbřitý soprán Simony Šaturové, který díky akustice katedrály získal ještě navíc široký a kulatý volumen, podporovaný ženským sborem. III. Saget es, die ihr erlöst seid (Nechť o tom vypravují), je tenorový recitativ. Zahájil narativně v klidném tempu a následná tenorová árie Er zählet unsere Tränen (On počítá naše slzy) se nesla v něžné melodii. Tenorista Sung Min Song s bravurou zvládal i obtížné pěvecké nástrahy. IV. Sagt es, die ihr erlöst seid (Nechť o tom vypravují ti, kteří jsou vykoupeni) přineslo tiché piano sboru, v dynamických vlnách se prolínaly obě hlasové skupiny sboru. V. Ich harrete des Herrn (Očekával jsem na Hospodina) připravilo sólový vstup lesního rohu. K Simoně Šaturové se přidala Štěpánka Pučálková, aby společně stvořily dojemný a příjemně barevně ladící duet. VI. Stricke des Todes hatten uns umfangen (Ovinuly nás provazy smrti) je tenorová árie, podaná sólistou s expresivním výrazem, ve kterém ho dramaticky podpořil orchestr. Dále Die Nacht ist vergagen (Noc pominula) – poselství přinesl zářící soprán, kreslící zvukem vycházející slunce, spolu s jasnými žesti. Uvedl tak další část VII. Die Nacht ist vergangen, opakování poselství, kterého se nyní ujal sbor, s polyfonní strukturou a ve vítězném pochodovém rytmu. I přes mohutný zvuk a halovou akustiku v katedrále, zůstala vícehlasá faktura čitelná a jednotlivé hlasy hlasitostně balancované. VIII. Nun danket alle Gott (Nuž Bohu všichni děkujme) je vrcholná sborová část, tentokrát a cappella, chorál luteránského duchovního Martina Rinkarta, působícího v Lipsku během třicetileté války. Z interpretace čišela autentická zbožnost, zejména v závěrečném sborovém unisonu. IX. Drum sing´ ich mit meinem Liede ewig (Proto budu písní svou navždy) je vroucný duet pro soprán a tenor. X. závěrečnou část Ihr Völker! (Všechny národy) zahájily hutné basy, následované ostatními hlasy v kontrapunktu, který v závěru skladby nemůže chybět. Spěchající rytmus Danket dem Herrn (Děkujte Pánu) navodil strhující atmosféru i pocit velebnosti. Vrchol ohlásilo trombonové sólo z počátku skladby, završené mocným sborovým závěrem.

Český filharmonický sbor Brno byl výborně připravený sbormistrem Joelem Hánou. Sbor prokázal, že je špičkovým tělesem, kterému podobná závažná díla svědčí. Smysl pro preciznost provedení včetně schopnosti vtisknout interpretaci potřebný výraz z něho dělá špičku v oboru.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu se předvedl ve vynikající formě a do díla vložil energii i plnost výraziva. Obdivuhodná je schopnost reflektovat některé interpretační detaily požadované dirigentem. Dirigent Guntis Kuzma dal vrcholnému dílu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho nejen objem, ale i svižná tempa a energii. Jeho podání dílu vdechlo život a opravdovost a vrchovatě naplnilo motto festivalu Koncert v kostele je zážitek. Tento zážitek nastavil očekávání vysoké kvality od všech dalších večerů festivalu, tak věřme, že se naplní.

Foto: Svatováclavský hudební festival