„Vyslat mě jako dvanáctiletého do Evropy nebylo jednoduché; rodiče se museli důkladně poradit, jak dál.“

„V Salcburku jsem byl dopoledne jsem byl ve škole, odpoledne jsem docházel na Mozarteum Universität a večer co večer na koncerty.“

„Vystoupení s Vídeňskými filharmoniky vzniklo díky mému úspěchu na mezinárodní soutěži European Young Musicians.“

Mezinárodní festival Hudba v zahradách a zámku, který se právě koná v Kroměříži po šestadvacáté, se v uplynulých letech nadechl k počinům se špičkovým obsazením. Letos se festival vytasil se zahraniční hvězdou světového formátu. V rámci koncertu, uskutečněného 26. června ve vyprodaném Sněmovním sále kroměřížského zámku, exceloval mladý čínský houslista Ziyu He. Vítěz významných mezinárodních soutěží, Menuhinovou počínaje a televizní European Young Musicians konče. V rozhovoru pro Klasiku plus mluví o tom, jaké bylo jako mladý umělec přesídlit z Číny do Rakouska a co to pro jeho rodinu znamenalo.

Když vám roku 2011 bylo pouhých dvanáct, přestěhoval jste se z rodné Číny do Rakouska. Co k tomu vedlo a jak to vzniklo?

Pocházím z města Čching-tao, čínsky Quingdao, kde jsem začal hrát na housle v pěti letech. Mým profesorem v hudební škole byl pedagog s celostátními kontakty, který mě vyslal na letní mistrovské kurzy v Pekingu. Tam často přijížděl pan profesor Paul Roczek ze salcburské Mozarteum Universität, který tam vede katedru houslové hry už od roku 1969. A v rámci mistrovských kurzů vyučuje po celém světě. V londýnské Guildhall School of Music and Drama, na Moskevské konzervatoři nebo v izraelském hudebním centru Keshet Eilon. 

Předpokládám, že v Pekingu si mezi dalšími adepty houslového umění poslechl také vás…

Ano, a požádal mě, aby mu zahrál některý z houslových koncertů Wolfganga Amadea Mozarta.

Těch napsal tento velikán mezi lety 1773 až 1776 nejméně pět. Který z nich jste jako dvanáctiletý klučina uměl?

Všechny, samozřejmě. A zpaměti. Proto jsem panu profesoru Roczkovi dal vybrat, který z nich bych mu měl přednést.

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Profesor Roczek vytušil, že ve vás dřímá neobvyklý talent, a vyjednal vám přijetí na Mozart Universität. To bylo pro vás vyznamenání, ale pro vaše rodiče výzvou. 

To je pravda. Vyslat mě samotného do vzdálené Evropy nebylo jednoduché. Nemám sourozence, jsem jedináček. Tím spíš se museli rodiče důkladně poradit a složitě rozhodnout, jak dál. Napřed se se mnou vydal do Salcburku tatínek, aby si na místě ověřil, že budu žít a studovat v kvalitních poměrech. S tím, co na místě zjistil, byl nadmíru spokojen. Až na zdánlivou maličkost, kterou představoval můj školní poplatek. Vrátil se proto domů do Číny s tím, že jedinou možností, jak situaci vyřešit, je to, že se na dlouhých šest let rodiče rozdělí. Což není pro žádný vztah nic jednoduchého. Tatínek zůstal doma, aby vydělával na moje salcburská studia. A maminka se o mě starala v Rakousku.

Předpokládám, že ani jeden z vás neovládal němčinu…

To je pravda, i když vám k tomu musím povědět zajímavost. Moje rodné město Čching-tao, které leží na východním pobřeží Číny, bývalo až do ko konce devatenáctého století malou rybářskou vesnicí. Takovým Zeleným ostrovem, jak zní její název v překladu. Roku 1897 ale na ni získalo koncesi Německo. V roli kolonizátora ho zajímal především přístav, ve kterém dřímal velký potenciál. Však také dnes patří k nejvýznamnějším v celé Asii. A ve teď městě žije deset miliónů obyvatel. Jeho historické centrum, dá-li se tak nazvat, je ale dosud plné vzpomínek na německou nadvládu, přestože trvala jen do konce první světové války. Němci tu nechali vybudovat nové domy, široké ulice, kostely. Takže jsem žil v prostředí, které jako by mě osudově předurčovalo k tomu, že se jednou přesunu do německy mluvící země. Jazyk jsem ale neuměl a musel jsem se ho rychle naučit ve škole.

Do jaké jste chodil?

Jednou z moudrých opatření, které mi pan profesor Roczek doporučil, bylo vyhnout se konzervatoři a přihlásit se do běžné střední školy.

To mě překvapuje! Proč?

Taky mě to udivilo, ale brzy jsem důvod pochopil. Na salcburské konzervatoři panují přísné poměry. Zásadně žákům netolerují absence, dokonce včetně účasti v mezinárodních soutěžích. Z tohoto hlediska nebylo moje studium na tamním gymnáziu žádným problémem. Jazyk jsem zvládl rychle na rozdíl od maminky, přestože se ji se pan profesor snažil vtáhnout do zdejších reálií tím, že nás jednou týdně bral na večeři do restaurace, které nabízela speciality rakouské kuchyně. Mámě chutnalo, ale překládat jsem musel já.

Kdy jste studoval hudbu?

Dopoledne jsem byl ve škole, odpoledne jsem docházel na Mozart Universität a večer do večer jsem na koncerty. Dodnes si vzpomínám, jak mě ohromilo umění mých vzorů. Isabelle Faust nebo Tabey Zimmermann, protože k houslím jsem si časem přibral i violu.

Netrvalo dlouho a přišly první úspěchy. Poté, co jste si roku 2012 odskočil na vystoupení zpět do Číny, jste se díky úspěchům v prestižních soutěžích začal prosazovat i v Evropě. Málokdo o sobě může říct, že vystoupil s Vídeňskými filharmoniky v koncertním sále Musicverein, když mu bylo sotva osmnáct. Jako tehdy, roku 2017, vám.

Vzniklo to díky mému vítězství na mezinárodní soutěži mladých evropských hudebnic a hudebníků, která se pod tradičním názvem European Young Musicians konala roku 2014 v Kolíně nad Rýnem…

…a vy jste ji jako zástupce Rakouska vyhrál, což si dobře pamatuji, protože večer přenášela Česká televize s mým komentářem. Tehdy jsem vás viděl i slyšel poprvé. Až se naše cesty nyní znovu protnuly díky kroměřížskému festivalu Hudba v zahradách a zámku.

Ano, tehdy jsem získal první místo, což se mi předtím ne vždy dařilo. Býval jsem druhý, třetí. Až tři roky po Kolíně nad Rýnem přišla londýnská Mezinárodní houslová soutěž Yehudy Menuhina, kterou jsem věkově stihl jen tak tak, protože je určena talentům do osmnácti let. V téže době jsem vystoupil s Vídeňskými filharmoniky díky tomu, že v mezinárodní porotě European Young Musicians zasedal jejich tehdejší prezident, pan profesor Hellsberg, a zapamatoval si mě.

Také za vaše vystoupení v Kroměříži vděčíme osobním kontaktům, že?

Žiji stále v Rakousku, do Číny jsem se už nevrátil. A zastupuje mě stejná agentura jako pana dirigenta Františka Macka, rozkročeného mezi několika státy. Vystudoval v České republice a ve Švédsku, případně v Americe. Je uměleckým ředitelem kroměřížského festivalu a šéfdirigentem orchestru Slovak Sinfonietta v Žilině. S francouzskou manželkou a dětmi žije ve Vídni, takže to máme k sobě blízko.

Sněmovní sál jste si pod jeho taktovkou a s Filharmonií Brno podmanil provedením Mozartova houslového koncertu č. 3. G dur. Je Wolfgang Amadeus vaším nejoblíbenějším skladatelem?

Asi ano. Miluji také Beethovenův houslový koncert, který je velkou výzvou. Ale Mozartovo dílo je mi nejbližší. Při něm trému odkládám v zákulisí a těším se na to, jak si jeho skladbu vychutnám s diváky.