KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Collegium Marianum v Lobkowiczkém paláci. Zpívala Hana Blažíková english

„V římském hudebním životě na přelomu 17. a 18. století nedominovala opera.“

„Všechny zpěvní party přednesla sopranistka Hana Blažíková.“

„Nejrozsáhlejším číslem večera byla závěrečná kantáta L´Orfeo Alessandra Scarlattiho, v níž se střídají zpěvní pasáže s koncertantně pojatými sóly violoncella.“

V rámci 24. cyklu svých koncertů vystoupil 18. dubna v Císařském sále Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě soubor Collegium Marianum s programem nazvaným Il Pianto Amoroso. Sopránová sóla patřila Haně Blažíkové.

Barokní soubor Collegium Marianum vznikl v roce 1997 v Praze, zabývá se prováděním hudby 17. a 18. století v autentické interpretaci a působí pod uměleckým vedením agilní Jany Semerádové, absolventky Pražské konzervatoře a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. 

Osmičlenné Collegium Marianum je sestaveno ze tří hlasů melodického charakteru (dřevěné flétny – zobcové i traverso, dvoje barokní housle) a složky doprovodné, kontinuálně realizující harmonický výklad a basovou linii (theorba, klávesové nástroje – varhany a cembalo, kontrabas). Někde na pomezí tohoto členění stojí barokní viola a barokní violoncello, nástroje, které obstarávají převážně vnitřní hlasy, mohou se ovšem uplatnit i ve vůdčí melodické roli. Hraje v mezinárodním složení: Jana Semerádová (flétny), Stefano BarneschiMagdalena Malá (barokní housle), Andreas Torgersen (barokní viola), Hana Fleková (barokní violoncello), Jan Krejča (theorba), Luděk Braný (kontrabas) a Filip Hrubý (varhany a cembalo).

V programu koncertu nalezneme podtitul Všechny cesty vedou do Říma. V římském hudebním životě na přelomu 17. a 18. století nedominovala opera, jako v jiných italských městech, zato se tam hojně provozovaly jiné hudební formy, zejména kantáty, serenaty a oratoria, ve kterých se ve velké míře uplatňovala monodie a instrumentální sloh. A právě na tuto oblast tvorby se se svým souborem soustředila Semerádová. 

V programu koncertu čteme jména skladatelů Bernardo Pasquini, Alessandro Stradella, Alessandro Scarlatti, Antonio Caldara, Francesco Gasparini, Alessandro Marcello. Provedeny byly jejich skladby čistě instrumentálních (Pasquiniho Sinfonia z oratoria Il Martirio dei santi Vito, Modesto e Crescenzia, Stradellova Sinfonia La Geniale, Gaspariniho Sonata per l´organo, Marcelliho Koncert d moll), byly prostřídány tvorbou vokálně-instrumentální (árie ze Stradellova oratoria San Giovanni Battista, árie z Caldarova oratoria Maddalena ai piedi di Cristo, árie z Scarlattiho opery Griselda a Scarlattiho kantáta L´Orfeo). V čistě instrumentálních skladbách svojí kvalifikovanou hrou dominovala flétnistka Jana Semerádová (zejména v Marcellově Koncertu), obdivuhodné výkony podal houslista Stefano Barneschi, s naprostou jistotou ovládající ozdobnou hru. Nejrozsáhlejším číslem večera byla závěrečná kantáta L´Orfeo Alessandra Scarlattiho, v níž se střídají zpěvní pasáže s koncertantně pojatými sóly violoncella, která s příjemnou barvitostí na barokní violoncello přednesla Hana Fleková. 

Zvláště je třeba poukázat a vyzdvihnout vokální složku tohoto barokního podvečera. Všechny zpěvní party přednesla sopranistka Hana Blažíková. Je to umělkyně, která se interpretací staré hudby systematicky zabývá a lze bez rozpaků říci, že na velmi vysoké úrovni. Na Pražské konzervatoři studovala ve třídě Jiřího Kotouče a během své dosavadní úspěšné umělecké kariéry spolupracovala již s celou řadou prestižních souborů, zaměřených na starou hudbu. Zpívá dobře zvládnutou hlasovou technikou, suverénně, bez vibrata, tedy rovně, intonačně velmi čistě a s respektem k interpretovanému hudebnímu stylu. S hlubokým pochopením přednášela jak témata antická (Scarlattiho kantáta L‘Orfeo), tak i ta převzatá z dějin spásy (například Caldarovo oratorium Maddalena ai piedi di Cristo). Daří se jí to tak dobře patrně i proto, že je všechna propojuje společný námět, vyjádřený již v podtitulu večera – Il Pianto Amoroso (Zamilovaný pláč). 

Je sympatické sledovat, jak se Janě Semerádové a jejím kolegům daří nalézat v dosud málo probádaných historických fondech další a další cenné poklady dávné minulosti a s respektem a přirozeným temperamentem je nyní nabízet hudbymilovné veřejnosti.

******

Foto: Petra Hajská

Vojtěch Mojžíš

Hudební skladatel, muzikolog, publicista a pedagog 

PhDr. Mgr. Vojtěch Mojžíš je absolventem katedry skladby brněnské JAMU ve třídě Ctirada Kohoutka  (1968 – 1974) a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1980 – 1985).  V sedmdesátých letech vyučoval na moravských školách (Pedagogická fakulta UJEP v Brně, Gymnasium v Bystřici nad Pernštejnem,  LŠU Pozořice). V osmdesátých letech přešel do Prahy, kde začal působit nejprve jako hudební režisér a redaktor v Supraphonu a Pantonu,  poté pracoval na ústředí České školní inspekce. Vyučoval rovněž hudebně teoretické disciplíny na konzervatořích  (Pražská konzervatoř, Soukromá taneční konzervatoř, nyní vyučuje na Konzervatoři a Vyšší odborné škola Jaroslava Ježka), publikuje v odborných hudebních mediích, je členem Asociace hudebních umělců a vědců, pracoval ve výboru Přítomnosti. Na přelomu tisíciletí nastoupil na místo kurátora sbírek fonotéky Národního muzea, Českého muzea hudby, kde působil až do odchodu do důchodu. Je autorem díla orchestrálního, komorního a vokálního, jeho umělecké krédo je založeno na principu osobní lidské výpovědi, uskutečněné prostřednictvím abstraktních hudebních prostředků. Námětově je mu blízká zejména oblast hudby duchovní. Ve volném čase se věnuje vinařství, práci na zahradě a cestování. 



Příspěvky od Vojtěch Mojžíš



Více z této rubriky