„Žádný ze Smetanových deníků nebyl jako celek doposud vydán.“

„Samostatný svazek si rozhodně zaslouží zápisky Kateřiny Smetanové.“

„Na denících a na korespondenci pracujeme souběžně.“

První svazek kritické edice deníků Bedřicha Smetany, vydaný Národním muzeem, obsahuje studentský deník, který je v podstatě jediným zdrojem informací k ranému období Smetanova života. Zachycuje první polovinu 40. let 19. století, tedy roky předcházející počátku samostatné životní a umělecké dráhy budoucího skladatele. Dává nahlédnout i do společenského kontextu doby. Text je vydán paralelně v německém originále a v českém překladu. Spoluautorka edice Olga Mojžíšová, muzikoložka z Českého muzea hudby, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje rozsah a charakter vědecké práce, obsah i význam Smetanových deníků…

Připravila jste s Tomášem Bernhardtem edici prvního deníku Bedřicha Smetany. Kolik se jich celkově dochovalo? Co bude následovat?

Smetana si psal deník prakticky celý život. Tvoří časově ohraničené celky. Ten nyní vydaný je ze studentského období, zejména z Plzně, tedy z první poloviny čtyřicátých let, doplněný stručnou retrospektivou z roku 1847. Pak následuje mezera od roku 1848 do první poloviny padesátých let, tu však částečně pokrývá deník Kateřiny Smetanové, jeho první manželky. Poskytuje pohled na rodinu z opačné strany, ale jsou v něm i některé faktografické údaje ke Smetanově tvorbě a další činnosti. Druhou skupinu deníků tvoří ty, které si Smetana psal za pobytu v Göteborgu, tedy mezi roky 1856 až 1861. Patří k nim ještě zápisky z poslední cesty do Švédska v roce 1862. Třetí skupinou jsou potom deníky, které si psal po návratu do vlasti, a to do konce života, respektive do roku 1883.

Všechny jsou psány německy?

První dvě skupiny jsou německé. Deníky ve třetí sadě už Smetana psal výhradně česky – a nejsou typickými každodenními záznamy. Jde o zápisky v tištěných kalendářích vydávaných tehdy pro domácí potřebu a obsahujících literární čtení, naučné texty a praktické informace. Na začátku jsou listy určené pro zápisky. Smetanovy záznamy jsou tady spíše torzovité a zachycuji jen určitou část události a zážitků. Ale co je pro nás velice důležité: každý měsíc si podrobně vedl přehled příjmů a výdajů.

Jde tedy o tři skupiny deníků. Předpokládáte tři svazky?

Samostatný svazek si rozhodně zaslouží i zápisky Kateřiny Smetanové. Měly by být součástí ediční řady Smetanových deníků.

Deníky zpracováváte pro edici kritickým a definitivním způsobem. Co všechno ještě už je takhle ze smetanovských fondů zpracováno?

Částečně korespondence. Na té jsme začali s kolegou Pospíšilem pracovat už v roce 2005 a od roku 2014 v rámci grantu připravuje už širší editorský tým jednotlivé svazky kritické edice. První dva díly korespondence už vyšly v minulých letech, nyní vychází třetí, pokrývající roky 1875 až 1879. Celkem bude pět svazků. Na denících a na korespondenci pracuji souběžně. V obou případech jde samozřejmě o týmovou práci. Na denících jsem spolupracovala s plzeňským historikem Tomášem Bernhardtem, protože regionálních reálií v nich bylo tolik, že by to pro muzikoložku z Prahy nebylo zvládnutelné.

Taková součinnost je nezbytnou z hlediska specializace…

…ale i z hlediska rozsahu. Kolega znal prameny, znal lidi, kterých bylo možné se ptát… Hodně jsme pracovali s matrikami, v různých dobových schematismech bylo potřeba dohledat osoby z úřednických vrstev, se kterými byl mladý Smetana v Plzni v kontaktu v salonech… Díky tomu máme v edici oproti předchozím publikacím mnoho nových nebo alespoň upřesňujících poznatků.

U deníků dosud neexistuje podobná edice?

Žádný ze Smetanových deníků nebyl jako celek doposud vydán. Citoval z nich hodně Zdeněk Nejedlý ve čtvrtém svazku své nedokončené smetanovské monografie, informace z nich čerpali i další badatelé, ale selektivně. Deníky mají mnohem větší výpovědní hodnotu – a ta zatím zužitkována nebyla. Dlouho byly – jako intimní a osobní – tabu. Rodina je půjčovala jen výjimečně a ještě na začátku dvacátého století si vymiňovala, co z nich může být publikováno a co ne… Právo na soukromí se samozřejmě respektovalo.

Kdy se tohle změnilo?

První rodinná generace postupně odešla, ale i pohled na Smetanu se začal měnit. Studentský deník ztratil tabu jako první. Začal být vnímán jako doklad jeho dospívání – a různé peripetie vztahu k děvčatům přestaly být něčím, do čeho se nesmí nikdo podívat. Na druhou stranu, i když deníky přešly z pozůstalosti do muzea, to bylo na přelomu dvacátých a třicátých let, tak se k nim přistupovalo velmi rezervovaně. A u těch úplně posledních si rodina vymínila, že nebudou zveřejňovány.

Jak takovou věc vyřešíte v kritické edici?

Zatím nevím. Je to citlivé.

Kdy se k dalším deníkům dostanete?

Na prvním svazku jsme pracovali čtyři roky. Zpozdil se samozřejmě i kvůli covidu, ale tak jako tak je to pracné a nikdo z nás se nemůže věnovat pouze tomuto jednomu úkolu, máme řadu dalších pracovních povinností. Nyní jsem začala pracovat na deníku Kateřiny Smetanové, který zachycuje období, k němuž je dalších pramenů stále ještě málo… Jestli budu vydávat ještě další deníky, to dnes nevím!

Vydaný deník je mimo jiné pochopitelně i zajímavým vhledem do jazykové situace té doby. Je zajímavý i z hudebněhistorického hlediska?

Deníky se dotýkají i hudby, Smetana hudbou žil odmalička. Studentský deník zahrnuje školní období a předchází mu autobiografie mapující dětství a mládí až do příchodu do Prahy. V roce 1847 k tomu Smetana napsal stručnou retrospektivu, a to až do doby po odchodu z Plzně. V Praze studoval u Proksche kompozici a vydělával si jako učitel hudby. A tak vedle osobních záležitostí, společenského života a prvních studentských lásek zmiňuje i hudbu. Vždyť kvůli hudbě nedokončil rok gymnázia. A v Plzni to byla právě hudba, která mu otevírala cestu do společnosti. Do salonů ho uváděli jeho profesoři, protože rozpoznali jeho mimořádný talent. V salonech hrál, ať už k tanci, nebo předváděl své mistrovství. Půjčoval si noty a seznamoval se s klavírní literaturou, rozvíjel své pianistické schopnosti… Po určitou dobu v denících komentuje i své kompozice. Je v nich dochován dokonce i jeho první soupis skladeb napsaných během dvou let po šestnáctinách. Jde asi o čtrnáct položek, které uznal za hotové skladby a ne za dětské kompozice. Jsou to vlastně jediné dochované zmínky o některých dílech, protože se z těchto raných kompozic zachovaly jen tři, ostatní zmizely…

Takže v denících Smetana opravdu téma hudby řeší?

Ano, i svá první veřejná účinkování na koncertech. Chodil také do divadla a komentuje, co viděl a slyšel. Bývají tam zmínky o slečně, kvůli které šel, ale někdy i hodnotící momenty.

V té době bylo samozřejmé, že česky neuměl a psal německy?

Česky Smetana uměl. Byl z české rodiny, v rodině se česky mluvilo, ale jazykem úředním a oficiálním byla němčina, která byla i jazykem školním. Na gymnáziích byla výuka jedině v němčině, na některých základních školách byla čeština, na některých němčina. Smetanova rodina patřila ke střední vrstvě, možná se dá říct dokonce k honoraci, protože otec byl nájemcem panských pivovarů. Znamenalo to, že musel samozřejmě jednat německy. A protože rodiče počítali s tím, že syn půjde studovat, tak ho už i na základní školu dali v Litomyšli k piaristům, kde byla od začátku výuka vedena v němčině. I v Jindřichově Hradci pak dokončoval základní docházku na německé škole. Získal tedy v němčině velmi dobré základy a byl schopen se v ní naprosto plynně vyjadřovat. Deník ukazuje, že měl dobré stylistické vlohy, někde mají zápisy až literární charakter. Ale v češtině byl odkázán i při psaní jen na mluvenou podobu. Češtinu neměl tak ukotvenou, protože v ní neprodělal základní školní výuku.

Co ještě je v kritických smetanovských edicích rozpracováno?

Zatím už nic dalšího. Pokud se týká skladeb, tak kritická edice existuje, je vydáno čtrnáct svazků, ale i když byla v sedmdesátých letech uzavřena, není úplně kompletní. Potom ještě existuje pět svazků kritické edice klavírního díla, které bylo vydáváno zvlášť, ovšem projekt skončil úmrtím doktorky Séquardtové. Svazek, ve kterém měly být České tance a Sny, už nestihla vydat.

Bude potřeba nové vydání Smetanova hudebního díla?

Určitě bude potřeba zrevidovat. Vždyť se od té doby také změnila pramenná základna – našly se některé nové věci, které tehdy nebyly zohledněny. Nevědělo se o nich…

Které z deníků považujete za nejdůležitější?

Každá skupina je specifická. Studentský deník je jediným pramenem k danému období Smetanova života, protože první dochovaný dopis pochází až z roku 1843, kdy odešel z Plzně. Do roku 1847 existuje jen pár dalších dopisů, takže veškeré autentické informace jsou opravdu jen v deníku. Pozdější záznamy Smetanových vzpomínek na toto období jsou mnohdy zkreslené, ale nevíme, jestli těmi, kteří je zaznamenávali, nebo jestli si to Smetana sám už přesně nepamatoval. Je tam každopádně velký časový odstup. A deník také dokládá existenci některé korespondence. Smetana si občas zaznamenal, že dostal dopis, nebo že nějaký poslal. Z doby, kterou pak zachycuje deník Kateřiny Smetanové, také mnoho dopisů nemáme, takže se její záznamy stávají základním dokladem k danému období, i když v nich dominuje rodinná situace. A také to, že byla psychicky nalomená z úmrtí tří dětí, a kromě toho byla již tehdy vážně nemocná. Ani její deník nebyl ve větší míře nikdy zveřejněn.

A švédské deníky?

Ty jsou kronikou pobytu a činností v Göteborgu. Byl tam v té době sám, takže deník plní funkci zpovědníka či důvěrníka. Mapuje společenský život, své aktivity, po smrti Kateřiny pak zasnoubení s Betty… V té době je už nicméně zachováno víc korespondence, která deníkové záznamy doplňuje a prolíná se s nimi. I tak je ale deník stěžejním a důležitým pramenem k osobnosti, k životu v hudbě, k celému spektru témat obsahujících i vhled a názory na švédskou společnost. Jde o prostředí, které je nám přece jen vzdálené, o to důležitější jsou pro nás takové poznatky. A pohled na začátky v nové situaci, když se vrátil ze Švédska, tedy na Prahu na počátku šedesátých let, ty jsou rovněž velmi cenné.

Jsou získané poznatky využitelné třeba pro nějaké dílčí monografie? Smetana v Plzni, Smetana v Göteborgu a podobně… Mám na mysli populární, ne nutně vědecké publikace… Existuje taková ambice?

Všelicos by se dalo využít. Ostatně v Göteborgu mají i kopie Smetanových deníků. Běžně přístupné. Můj kolega je kdysi využil ve své disertaci a má v ní kapitolu Smetana v Göteborgu… Plzeň je podrobně zpracovaná Nejedlým. Zdaleka nemám v úmyslu celou jeho práci i přes některé výhrady zatracovat.

A odborně popularizační práce?

Právě tím směrem mají sloužit i edice. Mají nalézt a doložit fakta, všechno ověřené v pramenech a literatuře, mají přinést co nejautentičtější znění pramene samotného, v tomto případě deníku. Edice potom mohou sloužit jako podklad pro čtenářské vydání pramene nebo jako podklad pro nějakou monografii.

Jde vlastně o základní výzkum? Obdobně jako v přírodních vědách?

Ano, výsledky pak někdo další může prakticky aplikovat a šířit je ve snadněji přijatelné podobě. Kdo by chtěl něco na podobné téma psát, měl by tyto výsledky využít. Nepracovat na nich znovu. A nedělat zbytečné dedukce…

Jaké máte sama vědecké plány?

Musela bych být o dvacet let mladší, abych měla nějaké větší plány. Pokud to okolnosti dovolí, chtěla bych ve vydávání deníků i korespondence pokračovat. Spíš se do budoucna obávám, jestli editorská práce najde dostatek skutečně erudovaných pokračovatelů, kteří budou mít tu výdrž a také dostatečnou pokoru ji dělat. Je náročná časově, není navenek viditelná a výsledný efekt přijde za dlouhou dobu. Je otázka, zda takovéto edice osloví širší okruh zájemců vyjma úzkou odbornou veřejnost, do jaké míry je budou ochotni využít autoři popularizačních prací, aby i v lehčí formě podávali pravdivé informace a ne nepodložené domněnky, fámy, nebo starší chybné či zkreslené informace. Dnes se dost často sklouzává k preferování pikantérií – a když nejsou přítomny, téma přestává být zajímavé.

Foto: Petr Veber, ilustrační - Wikipedia / a.n. / volné dílo, Wikipedia / Johan Per Södermark / volné dílo, Muzeum Bedřicha Smetany / Facebook - neoficiální stránka