Když se budete jmenovat Klánský, poplaten svému příjmení budete cítit za povinnost zplodit ne jednoho potomka, ale celý klan. Toto si evidentně vzal k srdci děkan pražské Hudební fakulty AMU, uznávaný klavírista profesor Ivan Klánský. A aby to nebylo od věci, stvořil si klan muzikantský. Na Setkání s hudbou v Soběslavi jsme byli svědky toho, jak Klánští hrají Dvořáka. Na stejnojmenném koncertu nejdříve pan profesor vysvětlil publiku, jak je to obtížné, když jste doma dva klavíristé, houslistka, violoncellista a pěvec s basbarytonovým hlasem. Dlouho se bránili společnému vystupování, až na to kápli: když budou vystupovat na jednom koncertě, ale po dvojicích, není to oříšek nerozlousknutelný. Na takovouto rodinu pamatoval ve svém rozmanitém díle totiž sám veliký Antonín Dvořák.

Koncert zahájila Klára za doprovodu Lukáše. Mladičká houslistka si zvolila pro své vystoupení první dva Romantické kusy pro housle a klavír. Jak příznačné pro jejích sweet sixteen. Začala jemným Allegrem moderato, poté pokračovala svižnějším kusem Allegro maestoso, který vyústil v poslední jemné pianissimo až do tajemného ticha.

Poté nastoupil violoncellista Adam za doprovodu svého otce. Vybral si jednu z nejkrásnějších skladeb pro tento ušlechtilý nástroj – druhou větu ze slavného Dvořákova Koncertu pro violoncello h moll. Adam hrál procítěně, se suverenitou na jeho věk až překvapující.

Dramaturgickým počinem večera bylo zařazení málo známého cyklu Tří novořeckých básní na texty Václava Bolemíra Nebeského. Jedná se o tři básně vyznačující se převážně baladickým charakterem s dramaticky vyhroceným závěrem a všechny tři jsou komponovány v mollovém tónorodu, mají vzrušený průběh a využívají nezvyklých modulačních postupů. Snaha přiblížit se neobvyklému rázu novořecké poezie se projevila v celkovém „nedvořákovském“ výrazu zhudebnění, který by mohl být příčinou opomíjení tohoto písňového cyklu. Písně zazněly v interpretaci basbarytonisty Daniela Klánského, a to s klavírním doprovodem jeho otce Ivana. V první baladě s názvem Koljas se Řekové brání turecké nadvládě. Druhá – Nereidy – vypovídá o lásce a věrnosti, kdy se mladík ubrání svodům říčních víl. Žalozpěv Pargy – o městě s dobře vyzbrojenou armádou obránců, které bylo donuceno vzdát se bez boje… Zrada… Jako tenkrát v Mnichově! „Za peníz Kristus prodán byl, za peníz tebe dali.“ Komu jinému než nám, Čechům, tato skladba nažene husí kůži po celém těle? Hlas Daniela Klánského, kulatě znějící basbaryton s procítěným projevem, kterému baladická poloha skvěle sedí, má zajisté před sebou ještě velikou budoucnost. Jelikož ostatní skladby večera byly posluchačům až notoricky známé, bylo uvedení tohoto cyklu balad dobrým tahem na branku.

Na závěr koncertu vybrali Klánští atraktivní Slovanské tance v originálním zpracování pro čtyři ruce. Syn Lukáš hrál vyšší part, otec Ivan se věnoval basové linii. „Ať se publikum dívá raději na mladšího!“, komentoval to se sebeironickým nadhledem profesor Klánský. Soběslavi se nedávno podařilo získat kvalitní klavír z dílny Augusta Förstera, takže provedení tohoto kusu dvěma klavíristy, z nichž se každý řadí k nejvýznamnějším představitelům své generace, patřilo k opravdovým posluchačským orgiím.

Koncert Klánských proběhl v rámci dvanáctého ročníku akce Setkání s hudbou v Soběslavi, jejímž motorem a hybnou silou je muzikant a skladatel Petr Hanzlík. Co takhle zkomponovat skladbu pro netradiční obsazení rodiny Klánských – tedy dva klavíry či čtyři ruce, housle, violoncello a basbaryton? That is a challenge! Aby početnému, nadšeně aplaudujícímu publiku měli příští rok co zahrát jako přídavek. Na symbolickém třináctém ročníku…

Patricie Klimešová

Foto: Fb a archiv festivalu

—————-

Středa 8. 7. 2020, Kulturní dům Soběslav: KLÁNŠTÍ HRAJÍ DVOŘÁKA

Klára Klánská (*2004) – housleAdam Klánský (*2001) – violoncello

Daniel Klánský (*1992) – basbaryton

Lukáš Klánský (*1989) – klavír

Ivan Klánský (*1948) – klavír

Antonín Dvořák: Romantické kusy pro housle a klavír op. 75

Allegro moderato (Cavatina)

Allegro maestoso (Capriccio)

Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello h moll op. 104

Adagio ma non troppo

Antonín Dvořák: Tři novořecké básně op. 50

Koljas

Nereidy

Žalozpěv Pargy

Antonín Dvořák: Slovanské tance op. 46

Výběr prvních tří tanců