Ten koncert se mi opravdu líbil. Musí se vzít v úvahu, že muzikanti byli narychlo angažováni z celé Evropy (hrálo se na dobové nástroje), takže souhra (zvláště smyčců) nemohla být úplně stoprocentní jako u České filharmonie a dalších špičkových orchestrů. Tyhle staré nástroje mají měkčí a tišší zvuk než současné a nemají tak „agresivní“ nasazení každého tónu (pokud to není legato nebo glissando), takže výsledný zvuk může působit trochu rozmazaně. Ale bylo to vynikající.

Dirigent nic neznásilňoval (jako někteří dirigenti snažící se o „originalitu“), hrálo se to, co bylo v notách, a nijak se to nekomplikovalo a nevylepšovalo. Nemluvím o v podstatě nutnosti přidat (zdvojit) horny. Hrát vcelku skoro půldruhé hodiny je zvláště pro dechaře opravdu záhul. A Smetana muzikanty v Mé vlasti nijak nešetřil!

Ve Vyšehradu byl moc hezký začátek (harfy), obvykle se to prostě jen přehraje jako úvod k další části Vyšehradu, ale tady si s úvodem opravdu vyhráli. A s viditelnou chutí. Šárka byla taky moc pěkná (snad nejlepší z celého cyklu), dirigent se nedal strhnout ke konci ke zběsilému tempu, jak se tu a tam slyší.

Z českých luhů a hájů – originální Luksův nápad byl zahrát druhé téma (2 klarinety, pak i hoboje) velmi (a neobvykle) pomalu, takže jsem si představil typický venkovský pohřeb – průvod s kapelou jdoucí cestou mezi poli ke kostelíčku a hřbitovu. Geniální! (I když současný orchestr vykouzlí daleko větší dynamiku, na kterou jsme už zvyklí a taky jásavější barvy; mimochodem, neměli nižší ladění?)

Nadchnul mě Tábor. To nebyl jen do zblbnutí opakovaný motiv Božích bojovníků, ale je tam úžasně propracované předivo vnitřních hlasů (tj. nejen melodie). A to Luks vystihl a muzikanti – sólisté perfektním přirozeným laděním mu v tom pomohli. A Blaník v tom pokračoval. Tempo jízdy blanických rytířů taky nebylo zběsilé, ale správně živé. Ke konci toho ale už měli muzikanti fyzicky dost a toho „kanára“ sympatické hornistce (a tu a tam i ostatním chybujícím) snad každý rád odpustil.

Potlesk byl plně zasloužený a skromně působící dirigent Luks se tímto koncertem snad konečně a po zásluze propracoval do první ligy našich dirigentů. Jsem zvědav na recenze. Jestli budou negativní, tak panu Luksovi tenhle mail (trochu upravený) přepošlu a přidám tam další postřehy, pochvalu a přání vytrvat v nastoupené cestě. Ale nepředbíhejme.

Mám pocit, že se Ti to taky muselo líbit. Dobrou noc.

MUDr. Ladislav Appl

(Psáno těsně po skončení koncertu, určeno citlivé, ale hudebně neškolené kamarádce.)

Foto: Petra Hajská