„Jímavý i vášnivý Koncert cis-moll Francise Poulenca svou symfonickou stylizací klavírního doprovodu klade velké nároky na interpreta, pianistka se jich však zhostila velmi úspěšně.“
„Do nejmenších detailů vyvážená i dynamická souhra, vynikla něha, noblesa i virtuozita bicích nástrojů a hluboké vzájemné pochopení obsahu skladby působilo až meditativně.“
„Byl to nádherný večer a dík za úspěšnou spolupráci patří především Moravské filharmonii Olomouc.“
Páteční večer 16. prosince v olomoucké Redutě se nesl ve znamení spolupráce domácí Moravské filharmonie Olomouc s českými akademiemi múzických umění. Zástupcem pražské AMU byl dirigent Václav Dlask, brněnskou JAMU reprezentovali klavíristka Anna-Sofie Mojzešová, dirigenti Marek Madeja a Tomáš Küfhaber a bicista David Paša. Orchestrální koncert nabídl publiku díla Dvořáka, Poulenca a Rautavaary a sklidil u něj velký ohlas.
„Dramatický příběh nevyzněl o nic méně přesvědčivě než originál.“
„Perfektní souhra obou instrumentalistek udržovala potřebné napětí.“
„Název cyklu naznačuje spíše odlehčenou hudební nadílku, ale publiku se tu dostává závažných a zajímavých témat.“
Nápaditost Moniky Knoblochové při vytváření dramaturgie programů „Hudebního salónu Café créme“ získala v průběhu let zaslouženě svou popularitu i publikum. Svědčí o tom i koncert, konaný již tradičně v bývalém pražském kostele svatého Vavřince 13. listopadu tohoto roku. Původně orchestrální podoba melodramu Jiřího Antonína Bendy „Ariadna na Naxu“ zazněla tentokrát v citlivé úpravě pro dva recitátory, flétnu a cembalo.
„Díky skvěle zvládnuté technice si posluchač snad ani nevšiml enormní náročnosti nespočetného množství běhů; místo toho zkrátka jen poslouchal tok hudby, což je podle mne u Mozarta velmi žádoucí – a zároveň velmi nesnadno dosažitelné.“
„Autor jasně ukazuje velmi solidní kompoziční techniku, kdy i s prostým tématem pracuje velmi nápaditě v oblastech barvy a imitací, velmi kompaktně a zároveň posluchačsky velmi přístupně.“
„Má druhá návštěva tohoto tělesa. Během relativně krátkého času, který mezi mými dvěma zážitky uplynul, jsem vypozoroval pozoruhodný pokrok.“
Dne 14. listopadu se konal v modlitebně Českobratrské církve evangelické v Praze na Vinohradech koncert studentského projektu Humble Orchestra pod vedením dirigenta Daniela Kadlece. Program sestával ze dvou skladeb. První byl Mozartův Klavírní koncert c-moll, ve kterém se jako sólistka představila klavíristka Klára Skalková, ve druhé polovině pak zazněla premiéra Symfonie č. 1 od skladatele Enrika Štece.
„Pan profesor Tuček mi pošeptal: Na tu jednou budeme jezdit do Vídně!“
„Eliška okamžitě sedla na vlak a přijela předzpívat. Nabídku dostala už po první árii: Vy jste naše Kostelnička!“
„Už o první pauze bylo znát, že jsou Vídeňáci překvapeni výkonem neznámé pěvkyně. A o druhé pauze už bylo jasné, kdo je hvězdou večera.“
Vídeňská státní opera v neděli vrátila na jeviště letitou, nicméně stále stejně působivou inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa v režii Davida Pountneyho. Pod taktovkou Seijiho Ozawy měla inscenace premiéru v roce 2002 jako koprodukce s Janáčkovou operou Národního divadla Brno. Tenkrát se ve Vídni zpívalo ještě v němčině a roli Kostelničky si na dlouhých devět let doslova přivlastnila fenomenální Agnes Baltsa, miláček vídeňského publika. Současné provedení už zní v češtině. Hudebního nastudování se ujal dirigent Tomáš Hanus, který svým pojetím Janáčka publikum doslova nadchl. A v roli Kostelničky září česká operní pěvkyně Eliška Weissová…
„Kdybych měla napsat, jaké pocity ve mne tento koncert vyvolal, řekla bych – tajuplnost, klid a vyrovnanost.“
„Pro mne osobně byla vrcholem Rakova koncertu jeho velmi emotivní skladba Živá a mrtvá voda, která vznikla v době covidových lockdownů.“
„Myslím, že mohu mluvit za všechny milovníky ‚klasické‘ kytary – tento koncert nejen naprosto naplnil, ale asi i předčil naše očekávání.“
V Nových Hradech bychom čekali nejen krásný starý hrad, ale město disponuje i zámkem. Na přelomu září a října se v malebném městečku kousek od rakouských hranic už pošesté konal Jihočeský kytarový festival.
„Violetta je náročná role a Lucie Kaňková se jí zhostila výborně. Její dynamický rejstřík ve mně maximálně rezonoval ve druhém a třetím dějství jak v dojemných pianissimech, tak i úpěnlivých fortissimech.“
„Představení je minimalisticky koncipované a kéž by si z toho vzali příklad ti, kdo ´obohacují´ podobně slavná díla o novátorské přístupy až základní ´revoluční´ pojetí.“
„Bruckner je stejně tak milovaný velkými a náhlými kontrasty božských pianissim, jako i majestátnými katedrálními plochami fortissimo – a alespoň ze čtrnácté řady bych si byl přál, aby celková zvuková úroveň orchestru byla povětšinou o stupeň nižší.“
Se dvěma čerstvými zážitky z pražského kulturního dění se na sociálních sítích a zároveň na portálu KlasikaPlus.cz dělí se čtenáři publicista a skladatel Alexander Goldscheider, žijící čtyři desetiletí v Británii, ale pravidelně se vracející do původní vlasti. Vyznává se současně z toho, jak se vyvíjelo jeho chápání smyslu psaní o hudbě – kritického v mládí, přejného a sympatizujícího v pozdějším věku.
Tématem příspěvku slovenské muzikoložky Silvie Fecskové je soustavné výchovné působení i prázdninové soustředění Komorního orchestru slovenských učitelů. Těleso se schází jednou do měsíce o víkendu a jednou za rok na týden. Letos v létě tak byli jeho členové ve východoslovenském Bardejově. A na závěr měli koncert.
„Došlo mi, že nejlepší způsob, jak pochopit Janáčka, je začít ho hrát.“
„Jestli si hodně lidí myslí, že druhé housle mají vždycky lehčí part než ty první, tak se nepěkně pletou.“
„V té chvíli mi taktovka připadala jako kouzelná hůlka Harryho Pottera, která svou magií působila jen čirou radost ze hry a z úchvatného souzvuku flétny a smyčců…“
Víte, jaké hudební akce jsou nejlepší? Takové, ke kterým se musíte neustále vracet, a ze kterých cítíte příjemné rozechvění ještě hodně dlouho po jejich skončení. Letošní Novoměstské Slunohraní (jubilejní desáté, které proběhlo od 3. do 8. července 2022) takové každopádně bylo.
„Nebyl to Martinů sám, ale duch jeho tvorby byl v zachován.“
„Nádherný opus, který nebyl poplatný Otvírání studánek jako neoddiskutovatelnému vzoru, ale přesto v tom nejlepším slova smyslu hovořil jejich jazykem.“
„Kantáta Mikeš z hor přítomné vrátila na začátek, k touze, aby špatné odešlo a zůstalo to dobré, stálé...“
Komorní sbor Martinů Voices na Smetanově Litomyšli uvedl v premiéře komorní kantátu Pochovávání světla skladatele Jiřího Gemrota. Vznikla na libreto Vojtěcha Stříteského, který vyšel z odkazu básníka Miloslava Bureše, spoluautora Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Ke koncertu se vrací pravidelný návštěvník festivalových programů Jaromír Kašpar.
„Hudba se nedá exaktně změřit a mnohem zajímavější na ní je hledat nové možnosti, tvary, artikulace, barvy a vůně, než jen a pouze poměřovat všechno dvourozměrným metrem.“
„Nedokázal bych stát na pódiu a vytvářet hudbu podle partitury jednoho a přitom milovat druhého.“
„Martinů si vytvořil vlastní nezaměnitelný jazyk, ve kterém se snoubí velmi osobité harmonické cítění s rytmizovanou melodikou, kterou je lehčí poslouchat než hrát.“
Letos v červnu se dostalo studentce poličského gymnázia Miriam Kašparové jedinečné příležitosti zúčastnit se mistrovského kurzu uznávaného českého houslisty Ivana Ženatého. Konal se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka ve skladatelových rodných Hukvaldech. Svědectví o výuce spojuje čtenářka s odpověďmi Ivana Ženatého na její otázky.
