Melodram Medea českého klasicistního autora Jiřího Antonína Bendy s doprovodem dobového fortepiana, tedy v méně známé komorní verzi, byl další položkou pražského Hudebního salónu Café crème – řady podvečerních koncertů, které chtějí v příjemné atmosféře podněcovat zájem o rozličná umění a inspirovat k rozhovorům a myšlenkám „všedním i nevšedním“.

Zdá se, že žánr melodramu se v současné době těší zvýšené pozornosti a zájmu, a to jak ze strany interpretů, tak i ze strany publika. Svědčí o tom mimo jiné v Praze po řadu let probíhající soutěž i Mezinárodní festival melodramu. Pozornost tomuto žánru věnuje soustavně i Hudební salón Café crème, kde jsme v programech měli možnost vyslechnout postupně jak historické, tak soudobé melodramy. Ten poslední, “Medea“ od Jiřího Antonína Bendy, zazněl v bývalém kostele sv. Vavřince 20. října. Předcházely mu dvě skladby autorů 18. století, konkrétně sonáty od Františka Bendy a Carla Philippa Emmanuela Bacha (přátelsky spjatého s Bendou), a to ve stylovém provedení violistky Dagmar Valentové a cembalistky Moniky Knoblochové.

Druhou půlku večera vyplnil melodram Medea od Jiřího Antonína Bendy. Vytvořil tu rozměrný hudební útvar plný vypjaté dramatičnosti a citu, formu v té době zcela novou, patřící k vrcholům skladatelova díla spolu s melodramy Ariadna na Naxu a Pygmalion. O skvělé provedení tohoto díla, které drželo diváky v napětí do poslední noty, se zasloužil především přesvědčivý umělecký přednes Lucie Trmíkové, v závěru Davida Prachaře, i nastudování Moniky Knoblochové, která reprodukovala hudební složku díla z autorem pořízeného klavírního výtahu pro dobový nástroj fortepiano. Inspirující byla především dokonalá jednolitá souhra účinkujících, kteří tlumočili tento nevšední umělecký skvost. Nadšený divácký aplaus svědčil o dalším úspěchu dramaturgie Hudebního salónu Café crème.

Jiří Teml

Foto: Jiří Teml