„Jako autor žijící a tvořící na rozhraní dvou tehdy ještě propojených světů – českého a německého – dovedl Wolfram svou nevyhraněnost umně využít. Později se ale tato dvojznačnost stala ambivalencí, nevýhodou a nakonec i prokletím.“

„Především díky své hudební autenticitě a mistrovské sebejistotě patří Perkmon mezi nejcennější díla evropského kulturního dědictví. Jeho určující vliv na rozvoj romantické opery bude teprve třeba pečlivě definovat.“

„Novodobé vzkříšení opery se může stát poněkud netradičním příspěvkem k Roku české hudby.“

Na severočeském zámku Jezeří bude 15. června uvedena v češtině klavírní verze znovu objevené raně romantické opery Perkmon od Josepha M. Wolframa, teplického skladatele a starosty. V Krušnohorském divadle v Teplicích se má pak v češtině odehrát 20. června scénické uvedení. V obou případech za řízení dirigenta Jana Zástěry.

Na divadelní prkna se po dvou stech letech vrací Wolframova opera Perkmon. Zapomenutý klenot české hudby překvapí netradičním námětem i skvělým hudebním zpracováním, ale především ukazuje, že zažité představy o naší kulturní identitě a historii je třeba podrobovat pozorné kritice.

Dílo z roku 1829 ve své době dobylo Berlín, Drážďany, Prahu i Vídeň a jako slavnostní představení zkrášlilo několik významných událostí u pruského královského a rakouského císařského dvora. Stalo se jakýmsi vývozním artiklem Krušných hor a zároveň pozvánkou do lázeňského města Teplice, které tehdy vzkvétalo jako jedno z nejvýznamnějších letovisek Evropy. Z velké části tomu tak bylo díky péči jejich starosty a zároveň hudebního skladatele Josefa M. Wolframa (1789 – 1839).

Jeho opera Perkmon se svezla na vlně dobového zájmu o fantaskní témata, ovšem obratně ho využila ve prospěch závažných společenských i obecně lidských sdělení. Rej gnomů a salamandrů v hlubinách pohoří i mystické vzkříšení hrdiny ve sluji krále hor jsou až neuvěřitelně přirozenou součástí jinak realistického příběhu o boji proti bezpráví a lidské bezohlednosti. Důlní katastrofa a utrpení obyvatel města, kteří přišli o své blízké, jsou hybným momentem příběhu, který ústí ve vzpouru proti zlu a v odhodlání změnit svět.

Na svou dobu nevídaná sociální citlivost, ale také filozofické uchopení jemné spolupráce lidské a božské spravedlnosti a “křesťanských nebes” s temnými duchy hor dílo vyčleňují nad standardy dobové produkce. S ní Wolfram radostně polemizuje a neváhá nastavit zrcadlo nejpopulárnějším kusům své doby. Téměř systematicky se vymezuje vůči poněkud naivistické linii syžetu Weberova Čarostřelce, ale neváhá přijít třeba i s kongeniální parafrází Mozartova Dies irae. Především ale Wolfram pokládá základy romantické opery v českém prostředí s invencí a poctivostí nejvyšší možné úrovně. Jeho příklad a vliv se ukazuje záhy v produkci jeho následovníků, kteří ať vědomě, nebo nevědomě na jeho dílo navazovali či se jím přímo inspirovali.

V Perkmonovi Wolfram na scéně rozehrává romantický balet podzemních bytostí dva roky před Meyerbeerovými jeptiškami a Robertem ďáblem. Svou nešťastnou Františku nechává zešílet rok před Annou Bolenou a šest let před Lucií di Lammermoor – a jeho psychologickou drobnokresbu Donizetti ani v nejmenším nepřekoná. Krušnohorskou hymnu “Glück auf!” Wolfram hrdě uvádí pět let před Škroupovou Fidlovačkou s písní “Kde domov můj”. Šestnáct let po uvedení Perkmona přebírá jednu z jeho epizodických hudebních myšlenek Richard Wagner a činí z ní hlavní téma svého Tannhäusera. Celých třicet sedm let po Perkmonovi lze rozeznat čitelný otisk jeho brilantně řešeného finále na konci Smetanovy Prodané nevěsty stejně jako nezastřenou inspiraci v několika dalších číslech opery.

Pochopitelně nikoliv ve světle těchto kuriózních kontextů, ale především díky své hudební autenticitě a mistrovské sebejistotě patří Perkmon mezi nejcennější díla evropského kulturního dědictví. Jeho určující vliv na rozvoj romantické opery bude teprve třeba pečlivě definovat. Století a půl nám jeho význam unikal především kvůli faktu, že se Wolframa jako skladatele po jeho smrti neujala žádná z nacionalistických lig vytvářejících národní kulturní narativy, aby ho považovala za svého. Jako autor žijící a tvořící na rozhraní dvou tehdy ještě propojených světů – českého a německého – dovedl svou nevyhraněnost umně využít. Později se ale tato dvojznačnost stala ambivalencí, nevýhodou a nakonec i prokletím.

Novodobé vzkříšení opery se tak může stát poněkud netradičním příspěvkem k Roku české hudby. Jeho širší a komplexnější definice by mohla pomoci reformulovat některá historická klišé. V nastudování Severočeské filharmonie Teplice ji uvede Trautzlova umělecká společnost na třech představeních jak v německém originále, tak v pečlivě přebásněné české verzi, s původním autorským klavírním doprovodem i v orchestrálním podání. Hlavním počinem se stane slavnostní uvedení 20. června 2024 v Krušnohorském divadle v Teplicích, kterým opulentní divadelní budova důstojně připomene 100 let své existence a které zároveň zakončí Beethovenův hudební festival.

Dušan Sárička, Teplice

…………….

Perkmon (Der Bergmönch) je romantická opera o třech dějstvích zkomponovaná Josephem M. Wolframem na libreto Karla B. von Miltitz. Jedná se o osmé dílo z celkem dvanácti Wolframových oper. Opera byla složena a dokončena v Teplicích, kde působil jako starosta. Poprvé byla uvedena 3. října 1829 ve Stavovském divadle v Praze. Na znovuobjevování a propagaci rozsáhlého autorova odkazu mají v 21. století zásluhy muzikolog Tomáš Spurný a spolek Trautzlova umělecká společnost.

Ta vznikla s cílem podporovat obnovu a rozvoj autentické kultury v Ústeckém kraji. Netradičními projekty přispívá ke kulturnímu a společenskému dění a zároveň usiluje o vytváření pocitu odpovědnosti za dědictví minulosti. V regionu, jehož paměť i tradice byly v minulém století zpřetrhány, podporuje badatelské a publikační aktivity, pobízí k nové umělecké tvorbě a také rozvíjí osvětovou a popularizační činnost. Vznikla jako platforma pro setkávání a spolupráci hudebníků, básníků, výtvarníků, zájemců o kulturní a společenské dění a také těch, kteří by je chtěli v jejich činnosti podpořit.

Perkmon svým námětem o bájných horských bytostech a strašidlech, o hornících, sociálních problémech své doby i o lásce a pokušení má podle Trautzlovy umělecké společnosti ty nejlepší předpoklady stát se „krušnohorskou národní operou.“Na uvedení díla je navázáno zpracování archivních materiálů, přebásnění německého libreta do češtiny, nastudování a několikeré provedení na neobvyklých pódiích i studiová nahrávka; její vydání chce napomoci představení Perkmona jako jednoho ze skvostů česko-německé hudební historie.

Foto: Wikipedia / Jiří Wolf – Archiv autora - Krušnohorské noviny / CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/), Wikipedia / volné dílo, František Renza