„Bachovo kompoziční umění nepůsobí nijak historicky vzdáleně.“

„Interpreti usilovali o co nejhlubší pochopení skladatelova hudebního myšlení.“

„Hudební hodnoty uvedeného gratulačního díla vyniknou ve srovnání s hudebními produkcemi, kterými se nechávají oslavovat někteří ‚panovníci‘ současnosti…“

Program posledního koncertu instrumentalistů z Czech Ensemble Baroque a pěvců z vokálního Silentium! ensemble v rámci cyklu Bacha na Mozarta! byl 14. dubna cele věnován výročí Johanna Sebastiana Bacha. Oba soubory se v pořadu zvaném Bach jubilující představily v příznivém světle.

Od Bachova narození sice uplynulo téměř tři a půl století, avšak již po prvních tónech jeho hudby si posluchač maně uvědomil výrok Igora Stravinského o některých novodobých skladatelích, kteří neuznávají nic vyjma sama sebe, že srovnání s hudbou minulosti by je obrovsky zostudilo. Bachovo kompoziční umění nepůsobí nijak historicky vzdáleně, nýbrž jako něco, co je nám blízké, a tím i současné.

To potvrdili na koncertě nejen výkony interpretů, usilujících o co nejhlubší pochopení skladatelova hudebního myšlení, ale též dva buffoni, kteří v roli Bacha a Mozarta ukázali Mistrovu univerzálnost v rámci evropské kultury. Mozart (Radovan Král) totiž četl Bachovi (Luděk Randár) fiktivní gratulace osobností z doby nejen předbachovské, ale též jeho následníků, s nimiž se sice nemohl fyzicky potkat, kteří však obohatili pohled na jeho dílo z pozic svých oborů. Zcela přirozeně tak vyzněla například interpretace barokní faktury prostřednictvím Einsteinovy teorie relativity.

V úvodu večera zazněla kantáta Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! BWV 214. Bach ji věnoval narozeninám Marie Josefy, choti saského kurfiřta a polského krále Augusta III. Dedikace reprezentantům drážďanského dvora nebyla nikterak náhodná. Skladatel, působící v Lipsku, se totiž díky konfliktům s tamější vrchností ucházel o místo drážďanského dvorního kapelníka. (Nejslavnějším uměleckým výsledkem tohoto úsilí je Mše h moll, BWV 232.) Hudební hodnoty uvedeného gratulačního díla vyniknou ve srovnání s hudebními produkcemi, kterými se nechávají oslavovat někteří „panovníci“ současnosti…

Jakési ryze instrumentální intermezzo mezi dvěma kantátami tvořila Orchestrální suita č. 3, D dur, BWV 1068. Pro některé posluchače tu mohlo být překvapením přirozené tempo v části Air, které celé generace tzv. interpretů deformovaly neúnosným zpomalením patrně v domnění, že tím posilují jeho citovou podstatu. Večer vyvrcholil kantátou Gott fähret auf mit Jauchzen, BWV 43, která se tematikou nanebevstoupení nejvíce přiblížila duchovní podstatě Svatého týdne, v jehož průběhu koncert zazněl.

Výkony interpretů se dají hodnotit z různých pozic. Pro mne je nejdůležitější hledisko, zda mi tito umožní vnímat podstatu hudebního sdělení autora, jinými slovy hudbu samotnou. To je podle mého názoru též umění obou souborů, instrumentálního Czech Ensemble Baroque za řízení Romana Válka a vokálního Silentium! ensemble, který nedávno ustanovila sbormistryně a pěvkyně Tereza Válková. Druhé zmíněné těleso není zase tak nové, jeho základy se rozvíjely v rámci Czech Ensemble Choir.

Obě tělesa jsou sestavena z hudebníků, kteří jsou schopni vystoupit také sólově, což dokázali zejména v áriích. Vyjmenovávat všechny individuální výkony není na tomto místě možné, proto bych za všechny zmínil alespoň mimořádně obtížné sólo clariny (Karel Beránek) v basové árii Er ists, der ganz allein z BWV 43. Být vynikajícím sólistou však u tohoto druhu kompozic samo o sobě nestačí. Tady je nutno ocenit přirozené prolínání jednotlivých nástrojů mezi sebou i s vokálními hlasy, které vytvářejí nádherné zvukově barevné kombinace. Právě v nich vyniká podstata Bachova kontrapunktického myšlení, které skladatel nadřazoval veškerým dalším složkám kompozice, jako je harmonie, melodie nebo rytmika. Zároveň je odvozoval od nejvyšších sfér božských. I taková hudba může přispět k hledání jistot v dnešní Evropě, hledající těžce svoji podstatu. Jakousi útěchu v naší neklidné době navodil závěrečný chorál Du Lebensfürst, Herr Jesu Christ.

Pavel Sýkora

……………

Bach jubilující, sedmý koncert 13. sezóny cyklu Bacha na Mozarta!

14. dubna 2025, konvent Milosrdných bratří, Brno

Czech Ensemble Baroque (dirigent Roman Válek, koncertní mistr Michal Klas), Silentium ensemble (sbormistr Tereza Válková). Sólisté: Lenka Cafourková Ďuricová, Klára Munkšnáblová (soprán), Lucie Karafiátová (alt), Jakub Kubín, František Sliž (tenor), Štěpán Pokorný, Dávid Harant (bas).

Foto: Matěj Okleštěk