„Mohlo by se zdát lehce nepatřičné svěřit zahajovací koncert neprofesionálnímu tělesu.“

„Vynikající výkon českých hostů gradoval Smetanovou Českou písní, neoficiální hymnou českých pěveckých sborů.“

„Dirigent David Lukáš, který se na žádost pořadatelů ujal i role moderátora večera, řídil orchestr a sbory nesmírně energicky a s entuziasmem až nakažlivým.“

Koncertem Litomyšlského symfonického orchestru a pěveckých sborů Otakar z Vysokého Mýta a Bendl z České Třebové odstartoval v pondělí 16. září ve slovenské Levoči sedmnáctý ročník mezinárodního hudebního festivalu Levočske babie leto. 

Mohlo by se zdát lehce nepatřičné svěřit zahajovací koncert události, která si již našla své stálé místo v kulturním kalendáři středoevropské hudební scény, neprofesionálnímu tělesu. Pořadatelé však měli při výběru účinkujících mimořádně šťastnou ruku. Orchestr ze Smetanova rodiště i oba spoluúčinkující pěvecké sbory se jim za důvěru odvděčili výkonem hodným profesionálů.  

Není to tak dlouho, co jsem v jedné facebookové diskusi označil amatérská hudební uskupení za český národní poklad. V pondělí se má slova jen potvrdila. Litomyšlští symfonikové přivezli na Slovensko program k oslavám Roku české hudby sestavený z děl Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a (svého dirigenta) Davida Lukáše.

Dobře naladěni nedělním koncertem ve Spišské Belé zahájili večer výtečně zahraným Dvořákovým Slovanským tancem č. 8 g moll. Na něj pak navázali prvními pěti Biblickými písněmi, op. 99 téhož autora, které představují naprostý kontrast k úvodní svižné a dynamické skladbě. Orchestr ovšem tuto změnu zvládl bravurně a jeho podání bylo procítěné, niterné a vroucné – stejně jako precizní projev barytonisty Leoše Krejčího. Dvořákovu dílu evidentně velmi svědčil i prostor pod mohutnou kupolí levočského evangelického kostela. Potvrdilo se to i v další skladbě z Dvořákova pera – árii Měsíčku na nebi hlubokém z Rusalky, v níž předvedla excelentní výkon sopranistka Lucie Kratochvílová. Ona i Leoš Krejčí pak zazářili jako sólisté i ve dvou částech kantáty Davida Lukáše Pověsti české – Svítání nad českou vlastí a Slovutná kněžno naše. Dílo v novoromantickém stylu koncipované jako pocta české zemi i velikánům české hudby se ve společnosti skladeb těchto velikánů rozhodně neztratilo, a to jak svou samotnou hodnotou, tak kvalitním způsobem interpretace, který se autorovi z pozice dirigenta podařilo orchestru, sborům i sólistům dokonale vtisknout. Věřím, že jsem nebyl v početném publiku jediný, kdo by uvítal uvedení Pověstí českých jako celku. Vhodných příležitostí by se jistě našla celá řada… 

Popřestávkovou část programu otevřela Smetanova Předehra k opeře Libuše. Po vynikající první polovině koncertu bylo jistým překvapením, že skladbu všeobecně známou provázely drobné intonační i rytmické nedostatky v dechové sekci. Drobnou krizi – snad důsledek dlouhého cestování – však vděčné posluchačstvo účinkujícím dozajista odpustilo a optimisté v jeho řadách ji dokonce mohli kvitovat jako kreativní pojetí interpretace dotčených pasáží. V následujících Dvou ukolébavkách z další ze Smetanových oper Hubičky (s opět skvělou Lucií Kratochvílovou coby sólistkou) a ve sboru Květiny bílé po cestě z Dvořákovy Rusalky však byla dřívější jistota všech přítomných na pódiu zpět. Vynikající výkon českých hostů gradoval Smetanovou Českou písní, neoficiální hymnou českých pěveckých sborů a ódou na spolkový život pro naši společnost tak charakteristický, ze které – byť byla podána bez zbytečného patosu – člověka až příjemně mrazilo a přívalem mohutných tónů rozvířený vzduch se v monumentálním chrámu chvěje snad ještě dnes… 

Dirigent David Lukáš, který se na žádost pořadatelů ujal i role moderátora večera, řídil orchestr a sbory nesmírně energicky a s entuziasmem až nakažlivým, takže po zasloužených dlouhotrvajících ovacích vestoje přidaný sbor z Prodané nevěsty Proč bychom se netěšili byl takovým výtryskem čiré radosti, že snad nebylo možné nevzít si z ní pořádný kus na večerní lehce deštivou cestu domů. 

Bez jakékoli nadsázky lze říci, že levočský festival zahájil svůj další ročník strhující reklamou na českou hudbu. Nezbývá než přát mu, aby se všechny jeho další koncerty nesly v podobně pozitivním duchu.

Jaromír Kašpar

Foto: Jaromír Kašpar