„Účinkující nejsou herci v příběhu, nýbrž nezávislé bytosti, které se objevují v sérii krátkých ‚scénických básní‘.“

„Děj se odehrává ve známém prostoru obývacího pokoje. Performeři na sebe zpočátku vůbec nereagují, jako by všichni byli uvězněni ve své osobní bublině.“

„Dílo vyvažuje závažnost tématu jemným humorem, je mnohovrstevnaté, aniž by bylo těžkopádné.“

V polovině září se v Portugalsku setkalo sedm českých a zahraničních umělců, kteří v průběhu desetidenního rezidenčního pobytu nastudovali nový hudebně divadelní projekt, jehož ústředním tématem jsou proměňující se mezilidské vztahy v globální společnosti. Pětice hudebních skladatelů a performerů, video artista a režisér nazvali své nové dílo víceznačně LeavingRoom. Světová premiéra inscenace se konala 27. září v Teatro Helena Sá e Costa v portugalském Portu a již brzy se uskuteční i česká premiéra, a to 22. října na festivalu MusicOlomouc v Uměleckém centru Univerzity Palackého v Olomouci. Další repríza následuje na festivalu Setkávání nové hudby plus 16. listopadu v brněnském divadle Barka.

Multimediální hudební inscenaci LeavingRoom vytvořili společně hudební skladatelé a performeři Dimitris Andrikopoulos, Ivo Medek, Hana Hána, Sára Medková a Vít Zouhar, video artista Lukáš Medek a režisér Rocc a s výjimkou režiséra v ní také všichni vystupují. Inscenace pracuje s očekáváním publika a pohrává si s myšlenkou, čím vším může být hudební divadlo. Několik minut před začátkem představení jsme odvedeni do malé temné místnosti, kde jsou naše sedadla. Dostaneme listy papíru s vysvětlením toho, čeho máme být svědky. Sedadla jsou osvětlena dvěma velkými, téměř oslepujícími žluto-oranžovými pódiovými světly na každé straně. Před námi pódium, zalité světle modrým stropním osvětlením. Uprostřed podlahy jsou dva rovnoběžné perské koberce, vedle nich klavírní židlička s flétnou položenou rovnoběžně s koberci. 

Za nimi je umístěno v šikmé diagonále křídlo s množstvím mikrofonů, jeden vpředu, jeden na straně zezadu mírně nahoře a jeden uvnitř. Kolem tohoto centrálního bodu jsou umístěny tři stoly s notebooky, u každého z nich mikrofon. Dohromady vytváří téměř trojúhelník. Žlutá světla pomalu začínají slábnout, proměňují se v modravý opar, což znamená, že představení právě začíná. Elektronika rámuje počátek a konec představení a různé prvky se vždy objevují dvakrát, což vytváří dojem kruhovitosti a v závěru pocit, že jsme dospěli na stejné místo jako na začátku.

Účinkující nejsou v tomto představení herci v příběhu, nýbrž nezávislé bytosti, které se objevují v sérii krátkých scénických básní. Jejich akce v průběhu představení vedou k vytváření nových hudebních ploch, ale také využívají pocit obeznámení, když pracují s fragmenty již existujících skladeb Johanna Sebastiana Bacha nebo Fryderyka Chopina, a prostřednictvím mnoha manipulací je přivádějí do nových dramatických vrcholů a mnohokrát se dostávají za hranici hluku. Tyto eroze známého, výstižně napodobují způsob, jak funguje komunikace mezi lidmi. Připomínají, jak něco, co již publikum zdánlivě zná, může být předmětem náhlé těžko srozumitelné proměny, jak může být jazyk modelován podle potřeby. 

Děj se odehrává ve známém prostoru obývacího pokoje. Performeři na sebe zpočátku vůbec nereagují, jako by všichni byli uvězněni ve své osobní, uzavřené bublině; bublině nedorozumění. V průběhu představení však pozvolna čím dál více komunikují a sbližují se, hrají přitom s instinkty přátelství a kamarádství, srážejí se a navzájem se ovlivňují. Toto hudební divadlo, inscenované slovinským režisérem a designérem Roccem, připomíná dílo Eugena Ionesca, zejména jeho absurdní drama Plešatá zpěvačka, s podobnými tématy odcizení a nekomunikace, která byla východiskem dramaturgie také tohoto představení. 

V hudební rovině dochází k rozšíření fyzického prostoru LeavingRoom prostřednictvím živě procesované elektroniky Dimitrisem Andrikopoulem a Vítem Zouharem, flétnovou a vokální kreací Hany Hány, violou Dimitrise Andrikopoulose, bicími nástroji Iva Medka a bohatého využití klavíru i hlasu Sárou Medkovou. Tento pocit jakoby rozšířené reality je zesílen projekcí živě vytvářeného videa Lukášem Medkem. Dílo vyvažuje závažnost tématu jemným humorem, je mnohovrstevnaté, aniž by bylo těžkopádné, a je široce otevřené různým výkladům publika. 

Multimediální inscenaci LeavingRoom dokončil mezinárodní tým umělců z Portugalska/Řecka, Slovinska a České republiky v průběhu desetidenní umělecké rezidence koncem září 2024 v Portu. Členové tohoto týmu vytvořili v posledních šesti letech několik společných celovečerních multimediálních děl, která byla uvedena v České republice, Slovinsku, Polsku a USA. Jednalo se o opery MarIscha, TiAmo, Sara’smile a I-ME a multimediální skladbu Tastes. V inscenaci LeavingRoom se umělecký tým, posílený o skladatele a violistu Dimitrise Andrikopoula, dostává do nových a dosud neprobádaných oblastí lidské psychiky. Vzniklo dílo, které rozhodně přispělo k rozšiřování horizontů současné nové hudby.

Ayis Vlahos

…………….

Ayis Vlahos (*2003) studuje hudební vědu se zaměřením na kompozici na Aristotelově univerzitě v Soluni. V současné době absolvuje výměnný program Erasmus na Escola Superior de Música e Artes Espectàculo v portugalském Portu.

Foto: Rocc