„O starou hudbu se zajímáme ne proto, že je stará a že bychom snad chtěli vytvářet nějaké muzeum dob dávno minulých, nýbrž proto, že se nám líbí a chceme ji naopak přinést do naší doby.“

„Podobně jako víno kurzisté mohli koštovat i muziku, neboť nabídka tříd byla bohatá a repertoár znějící na koncertech a přehrávkách skutečně různorodý.“

„Vyvrcholením týdenní snahy byly tři velké koncerty. Na nich se protkli všichni hudební i nehudební účastníci kurzů.“

Pokud jste v sobotu 5. července letošního roku zavítali za rekreací do jihomoravského městečka Valtice, jistě vám neunikly siluety rozmanitých existencí, které se, často obtěžkány podivně tvarovanými zavazadly, pomalu šinuly k internátu Střední vinařské školy. Nyní již můžeme prozradit, že se jednalo o nastávající studenty, pedagogy a jiné účastníky již 37. ročníku Mezinárodní letní školy staré hudby (MLŠSH), kteří dychtivě vyhlíželi své desky, visačky a stravenky, ze kterých další týden, někteří až do neděle 13. 7., budou žít.

Tradiční kurzy, odehrávající se vždy první týden v červenci, letos opět přilákaly více než tři sta studentů z celého světa, kteří mohli vybírat ze tříd sólového zpěvu (o které byl tradičně velký zájem), vokálního ansámblu, barokního orchestru, gregoriánského chorálu, zobcových a příčných fléten, hoboje, fagotu, houslí, violoncella, violy da gamba, loutny a teorby, barokní harfy a varhan a zpěvu při bohoslužbě. Tyto třídy zajišťovalo dvaatřicet lektorů, kteří se specializují na takzvanou „historicky poučenou interpretaci, se kterou souvisí také hra na dobové nástroje. Dlužno však dodat, že dispozice nástroje moderní konstrukce nebyla překážkou k přijetí, což platilo samozřejmě také v dětských třídách. Nicméně, nejen hudbou živ je muzikant, valtická letní škola tak dokonce nabízí kurzy historického tance či herectví. 

Letošní ročník MLŠSH jsem vnímal jako poněkud přelomový. Podobné dlouhotrvající, tradiční akce mívají známou atmosféru a zavedené procesy, které se rok od roku příliš nemění, tento rok však bylo změn víc. První novinkou, kterou mohli pocítit dokonce i ti, kteří nakonec do Valtic vůbec nevyrazili, bylo zavedení nového propracovaného přihlašovacího systému, díky kterému bylo například možné na první pohled zjistit, zda jsou v sólových třídách volná místa, či nikoli. Další novinku mohli na vlastní kůži pocítit účastníci jedoucí do Valtic vlakem: na nádraží v Břeclavi na ně totiž čekala zbrusu nová souprava s fungující klimatizací! V samotných Valticích pak příjemně překvapila (téměř) opravená křižovatka. Zásadním, dopředu známým faktem ovšem byla nemožnost využít prostorů v Základní škole Valtice, která prochází celkovou rekonstrukcí. Tato změna poznamenala průběh kurzů nejvíce, třídy byly rozmístěny velmi netradičně, organizace byla však zvládnuta dobře. K lepší orientaci kurzistů také dobře posloužily strategicky rozmístěné QR kódy.

Již posedmatřicáté kurzy organizuje Společnost pro starou hudbu (SSH), která připravila, v rámci souběžně probíhajícího festivalu Hudební rendez-vous Valtice, přehlídku koncertů a doprovodných akcí, pokrývající rozmanitou historii staré hudby. Již v neděli 6. července vystoupil ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie soubor Societas incognitorum, jehož umělecký vedoucí, dirigent a zpěvák Eduard Tomaštík vybral program vztahující se k 500. výročí narození proslulého renesančního skladatele Giovanni Pierluigi da Palestriny (c.1525–1594). U tohoto koncertu bylo velice zajímavé průběžně se měnící prostorové uspořádání, kde sólisté například využili jako sólový stupínek kostelní kazatelny. Na koncert dva dny poté navázala přednáška hudebního vědce Jana Bati právě o Palestrinovi, jeho slavném díle Missa papae Marcelli, které zaznělo předtím na koncertě, a mýtu o jeho zapojení do Tridentského koncilu. Mezitím v pondělí 7. července navštívil Valtice Miloš Valent a jeho ansámbl Solamente naturali ze Slovenska, který diváky vzal na hudební cestopis po 18. století a zaujal svým temperamentním vystupováním. Zvláště přídavky, které mi na místě evokovaly produkci amerického ansámblu The Baltimore Consort, stíraly hranice mezi takzvanou vážnou a lidovou muzikou. Ve středu řadu hostů doplnil Jakub Kydlíček se svým souborem More maiorum s výběrem hudby přelomu renesance a baroka, který byl však vzhledem k povaze hudby a nástrojovému složení poněkud nešťastně umístěn do bývalé zámecké španělské konírny s její specifickou dlouhou akustikou.

Zbytek koncertů již obstarali lektoři a frekventanti letní školy. Ve středu předvedli své umění lektoři, po celý pátek a sobotu pak probíhaly třídní přehrávky. Za všechny bych jmenoval dvě, které bylo možné navštívit v kostele sv. Augustina u bývalého kláštera milosrdných bratří. Třída ansámblového zpěvu pod vedením britské zpěvačky Poppy Holden se s náročným repertoárem vypořádala skutečně se ctí, což musíme ocenit i proto, že se jistě zpěváci kvůli intenzivnímu programu nemohli příliš společně sezpívat na místě. Následoval společný koncert tříd gregoriánského chorálu (David Eben) a středověkých ansámblů (Corina Marti), které představily program sestavený z děl vyjadřujících touhu po míru. Během vystoupení se mohlo dokonce zapojit i obecenstvo, a to do kánonu Da pacem, Domine („Dej pokoj, Pane“) raně barokního německého skladatele Melchiora Francka (c. 1580–1639). Zde se mi úplně nepozdávalo, že by v kánonu nebyl prostor ani jednoho volného taktu k nádechu, a proto mi to jako aspirujícímu hudebnímu vědci nedalo a později jsem si dohledal originální zápis skladby, který se do dnešních dnů dochoval pouze jako fotografie Melchiorova zápisu v kondolenční knize jistého doktora z Koburku ze 2. září 1629. V tomto prameni je možné pozorovat, že dnes cirkulované přepisy díla skutečně opomíjejí pomlku délky jedné semibrevis (tedy jednoho taktu) na konci fráze… Takovéto zkoumání pramenů je vlastně podstata historicky poučené interpretace, ale nechtěl bych vyvolávat mylný dojem – my staromuzikanti se o starou hudbu (tedy především hudbu vrcholného středověku, renesance, baroka a klasicismu) zajímáme především ne proto, že je stará a že bychom snad chtěli vytvářet nějaké muzeum dob dávno minulých, nýbrž proto, že se nám tato muzika jednoduše líbí a chceme ji naopak přinést do naší doby a navázat na její tradici. Proto to není ode mne kritika, ale spíše pozorování, jak se v praxi stará hudba proměňuje a zůstává tak nadále živou. 

Vyvrcholením týdenní snahy všech zúčastněných byly tři velké koncerty: páteční ve farním kostele a dva sobotní, nejprve ve španělské konírně a večer v zimní jízdárně. Na nich se protkli všichni hudební i nehudební účastníci kurzů. Z pátečního programu zmiňme třídu ansámblů zobcových fléten, které pod vedením Marka Špeliny provedli dvousborovou skladbu benátského skladatele Andrea Gabrieliho (c. 1547–1612), a také sborovou třídu, která si připravila výběr z méně známých skladeb českých autorů 1. poloviny 18. století. Skladby vybral a od varhanního pozitivu vystoupení řídil varhaník a dirigent Robert Hugo. Sobotní vystoupení korunoval společný hudebně-dramatický program orchestru, sboru a herecké a taneční třídy, ve kterém zazněla díla Williama Shakespeara, Molièra, Georga Friedricha Händela, Jean-Philippe Rameaua a Jean-Baptiste Lullyho. Zvláště bych vyzdvihl výkon frekventantů se sólovými výstupy: Veroniky Surkovové na barokní buben a tenoristy Jana Venclíka.

Valtice jsou městem vína a vinných sklípků. Letošní chladnější počasí znemožnilo návštěvníkům maximálně využít jejich chladící potenciál, nicméně koštování různých druhů i ročníků probíhalo po večerních koncertech stejně intenzivně jako léta minulá. Podobně jako víno ale kurzisté mohli koštovat i muziku, neboť nabídka tříd byla bohatá a repertoár znějící na koncertech a přehrávkách skutečně různorodý. Hypotetický frekventant mohl navštěvovat dopolední hodiny gregoriánského chorálu, po poledni se zapojit do vrcholně barokního orchestru (třída Marka Štryncla) a k večeru rozjímat nad renesančními a raně barokními písněmi při zpěvu na bohoslužbě (třída Ondřeje Šmída). Nedělní mší svatou, jejíž hudební stránku – zhudebněné ordinarium od českého barokního skladatele Jiřího Melcelia (1624–1693) – jsme nacvičovali po celý čas letní školy, byl hudební koštovací týden také symbolicky zakončen. Když jsem se v neděli po poledni vracel zpět do všedního života, uvědomil jsem si, že jsem i letos zdaleka nevyužil veškerého potenciálu, který mi každoročně letní škola, jakož i samotné Valtice, nabízejí. Znamená to ovšem, že má velký smysl se do Valtic a na MLŠSH každoročně vracet, nejen zpět do starých kolejí a ke stejným kamarádům, ale také objevovat novou hloubku a dálavu, které jsme tam zatím nepoznali. Takto si již třicet let zvykla jezdit paní Marie Benová, kterou velmi dobře znají kurzisté ubytovaní na internátu vinařské školy, neboť jim mimo jiné hlídá klíče od pokojů a pomáhá s překotným tiskem zapomenutých i nových not. Když jsem se jí ptal, jak ona vnímá tyto kurzy a proč se, jsouc již v důchodu, stále každý rok vrací, řekla mi: „Ta škola sem už nějak patří, bez toho by to nebylo ono.“ Díky tedy všem organizátorům, včetně předsedy SSH Marca Niubo, že myslí na nás účastníky i na paní Benovou a neopomene ji každoročně pozvat.

Příští ročník se koná od 4. do 12. července 2026. Ať již na letní školu či do valtických sklípků, přijeďte koštovat!

Ondřej Dobisík

Foto: Renata Hasilová