ČtenářiPlus

ČtenářiPlus

V rubrice ČtenářiPlus vydáváme vaše názory. 

Přispívat může zkusit kdokoliv. Podmínkou je seriózní obsah a forma textu. Jde o prostor určený pro ty z vás, kteří nejsou profesionály v oblasti klasické hudby, ale rádi píší a mají zájem se vyjadřovat ke kulturnímu dění nebo události. Vítané jsou texty, které spadají do kategorií REFLEXE, REPORTÁŽ, GLOSA, ÚVAHA a pod. 

Své texty nám posílejte na mail WEB@KLASIKAPLUS.CZ
Do předmětu uveďte heslo ČtenářiPlus.
Nezapomeňte napsat také své jméno a příjmení, popř. pár informací o sobě.

Těšíme se na vaše příspěvky!

00001

„Díky skvěle zvládnuté technice si posluchač snad ani nevšiml enormní náročnosti nespočetného množství běhů; místo toho zkrátka jen poslouchal tok hudby, což je podle mne u Mozarta velmi žádoucí – a zároveň velmi nesnadno dosažitelné.“

„Autor jasně ukazuje velmi solidní kompoziční techniku, kdy i s prostým tématem pracuje velmi nápaditě v oblastech barvy a imitací, velmi kompaktně a zároveň posluchačsky velmi přístupně.“

„Má druhá návštěva tohoto tělesa. Během relativně krátkého času, který mezi mými dvěma zážitky uplynul, jsem vypozoroval pozoruhodný pokrok.“

Dne 14. listopadu se konal v modlitebně Českobratrské církve evangelické v Praze na Vinohradech koncert studentského projektu Humble Orchestra pod vedením dirigenta Daniela Kadlece. Program sestával ze dvou skladeb. První byl Mozartův Klavírní koncert c-moll, ve kterém se jako sólistka představila klavíristka Klára Skalková, ve druhé polovině pak zazněla premiéra Symfonie č. 1 od skladatele Enrika Štece.

 
001

„Pan profesor Tuček mi pošeptal: Na tu jednou budeme jezdit do Vídně!“

„Eliška okamžitě sedla na vlak a přijela předzpívat. Nabídku dostala už po první árii: Vy jste naše Kostelnička!“

„Už o první pauze bylo znát, že jsou Vídeňáci překvapeni výkonem neznámé pěvkyně. A o druhé pauze už bylo jasné, kdo je hvězdou večera.“

Vídeňská státní opera v neděli vrátila na jeviště letitou, nicméně stále stejně působivou inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa v režii Davida Pountneyho. Pod taktovkou Seijiho Ozawy měla inscenace premiéru v roce 2002 jako koprodukce s Janáčkovou operou Národního divadla Brno. Tenkrát se ve Vídni zpívalo ještě v němčině a roli Kostelničky si na dlouhých devět let doslova přivlastnila fenomenální Agnes Baltsa, miláček vídeňského publika. Současné provedení už zní v češtině. Hudebního nastudování se ujal dirigent Tomáš Hanus, který svým pojetím Janáčka publikum doslova nadchl. A v roli Kostelničky září česká operní pěvkyně Eliška Weissová…

 
000

„Kdybych měla napsat, jaké pocity ve mne tento koncert vyvolal, řekla bych – tajuplnost, klid a vyrovnanost.“

„Pro mne osobně byla vrcholem Rakova koncertu jeho velmi emotivní skladba Živá a mrtvá voda, která vznikla v době covidových lockdownů.“

„Myslím, že mohu mluvit za všechny milovníky ‚klasické‘ kytary – tento koncert nejen naprosto naplnil, ale asi i předčil naše očekávání.“

V Nových Hradech bychom čekali nejen krásný starý hrad, ale město disponuje i zámkem. Na přelomu září a října se v malebném městečku kousek od rakouských hranic už pošesté konal Jihočeský kytarový festival.

 
200

Tématem příspěvku slovenské muzikoložky Silvie Fecskové je soustavné výchovné působení i prázdninové soustředění Komorního orchestru slovenských učitelů. Těleso se schází  jednou do měsíce o víkendu a jednou za rok na týden. Letos v létě tak byli jeho členové ve východoslovenském Bardejově. A na závěr měli koncert.

 
201

„Došlo mi, že nejlepší způsob, jak pochopit Janáčka, je začít ho hrát.“

„Jestli si hodně lidí myslí, že druhé housle mají vždycky lehčí part než ty první, tak se nepěkně pletou.“

„V té chvíli mi taktovka připadala jako kouzelná hůlka Harryho Pottera, která svou magií působila jen čirou radost ze hry a z úchvatného souzvuku flétny a smyčců…“

Víte, jaké hudební akce jsou nejlepší? Takové, ke kterým se musíte neustále vracet, a ze kterých cítíte příjemné rozechvění ještě hodně dlouho po jejich skončení. Letošní Novoměstské Slunohraní (jubilejní desáté, které proběhlo od 3. do 8. července 2022) takové každopádně bylo.

 
00002

„Nebyl to Martinů sám, ale duch jeho tvorby byl v zachován.“

„Nádherný opus, který nebyl poplatný Otvírání studánek jako neoddiskutovatelnému vzoru, ale přesto v tom nejlepším slova smyslu hovořil jejich jazykem.“

„Kantáta Mikeš z hor přítomné vrátila na začátek, k touze, aby špatné odešlo a zůstalo to dobré, stálé...“

Komorní sbor Martinů Voices na Smetanově Litomyšli uvedl v premiéře komorní kantátu Pochovávání světla skladatele Jiřího Gemrota. Vznikla na libreto Vojtěcha Stříteského, který vyšel z odkazu básníka Miloslava Bureše, spoluautora Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Ke koncertu se vrací pravidelný návštěvník festivalových programů Jaromír Kašpar.

 
05

„Spolu se Skácelovými verši a neokázalými, ale přesto hlubokými a dojemnými texty Vojtěcha Stříteského zněla slova 13. kapitoly 1. epištoly Korintským.“

„Nemám rád potlesky mezi větami, ale tohle bylo jiné – naprosto přirozené a posilující pocit, že publikum i umělci jsou na jedné vlně, vzájemně si působí radost.“

„Souznění až neuvěřitelné...“

Do druhé poloviny vstoupil minulý týden národní festival Smetanova Litomyšl, letos konečně zase v podobě, v jaké jsme na něj byli zvyklí, píše pravidelný návštěvník koncertů Jaromír Kašpar. Dva předchozí ročníky poznamenané pandemií byly zvláštní. A nemyslím to nikterak zle, sám jsem je nejednou označil za nezapomenutelné. Vždyť přinesly neopakovatelnou atmosféru, hudební kouzlo zajímavých prostor i prostranství a samozřejmě i skvělé umělecké zážitky. Přesto je asi většina lidí bude vnímat jako jakési intermezzo – krásnou sice, ale pořád přece jen mezihru – vyplňující ten časoprostor mezi „tenkrát“ a „teď“. A tak už jen procházka po Smetanově náměstí přináší letos pocit radostného rozechvění, očekávání a nadšení, které lze zase číst z nezakrytých tváří…

 
00001

„Hudba se nedá exaktně změřit a mnohem zajímavější na ní je hledat nové možnosti, tvary, artikulace, barvy a vůně, než jen a pouze poměřovat všechno dvourozměrným metrem.“

„Nedokázal bych stát na pódiu a vytvářet hudbu podle partitury jednoho a přitom milovat druhého.“

„Martinů si vytvořil vlastní nezaměnitelný jazyk, ve kterém se snoubí velmi osobité harmonické cítění s rytmizovanou melodikou, kterou je lehčí poslouchat než hrát.“

Letos v červnu se dostalo studentce poličského gymnázia Miriam Kašparové jedinečné příležitosti zúčastnit se mistrovského kurzu uznávaného českého houslisty Ivana Ženatého. Konal se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka ve skladatelových rodných Hukvaldech. Svědectví o výuce spojuje čtenářka s odpověďmi Ivana Ženatého na její otázky.

 
čtvrtek, 16 červen 2022 10:31

ČtenářiPlus: V soukolích vědy

0001

„Vyzbrojený poznatkami a pevnými postojmi, Michal Potemra zanechal za sebou obdivuhodné dielo bibliografa s dôrazom na regionálnu bibliografiu na Slovensku.“

„Mária Potemrová odovzdávala svojim študentom nielen vedomosti, ale aj zapaľovala lásku k viacvrstvovej činnosti v hudobnej pedagogike, kultúre i profesionálnom hudobnom umení. Sprostredkovávala im dotyky hudby a inšpirovala múzou.“

„Svojich študentov doviedla na viaceré významné hudobné festivaly do Bratislavy, Budapešti, Viedne, Prahy, Brna či Varšavy. Naučila ich samozrejmej návšteve koncertov či operných predstavení a ich analytickému vnímaniu.“

Nedávna vedecká konferencia v Štátnej vedeckej knižnici v Košiciach – pri príležitosti storočnice narodenia manželov Potemrovcov, historika a bibliografa Michala Potemry a muzikoložky a hudební pedagožky Márie Potemrové – potvrdila pozoruhodnú skutočnosť: ako záujem o vedu, hudbu a históriu môže spojiť životné cesty dvoch ľudí a zároveň osloviť mnohých v ich okolí.

 
Macura2

Stanislav Macura (6.3.1946–26.5.2022) patřil mezi několik výrazných dirigentských osobností, které spatřily světlo světa krátce po druhé světové válce a do českého hudebního života vstoupily v sedmdesátých letech minulého století. Začal se brzy objevovat u pultu předních orchestrů. Posluchačům i kritice imponovalo nejen jeho přesné a čitelné gesto, ale především porozumění a náročnost, s jakými přistupoval ke každému dirigentskému úkolu. Výsledkem byly koncerty, kterým Macura vtiskl typické, originální rysy své umělecké osobnosti a na kterých obecenstvo zaujal projevem naplněným hloubkou a silou výrazu. 

 
Strana 1 z 3