„Krátce promluvil biskup Martin David s díkem a krátkou modlitbou za osobnosti našich dějin.“

„Nejemotivnější Agnus Dei s prosbou o mír Dona nobis pacem zaznělo s úchvatným sólem Marie Vrbové ještě jednou jako přídavek.“

„Příjemně modulovaný hlas Vítězslava Šlahaře dbal na klasickou výslovnost legendárních recitátorů a skutečných herců velkých scén.“

Dne 17. září se v kostele sv. Václava, nejstarším kostele v Ostravě, konal koncert, na kterém se zakladatel Českého filharmonického sboru Petr Fiala představil jako sbormistr, dirigent i skladatel. Tři svá oratoria spojil v jedno se zaměřením na české historické osobnosti, které byly kanonizovány; jejich život se vtiskl do českého a světového povědomí, i do poezie. Orchestrálních partů se ujali Czech Virtuosi, sólových pak sopranistka Marta Chila Reichelová, altistka Marie Vrbová, barytonista Tadeáš Hoza a dva recitátoři, Marta Dancingerová a Vítězslav Šlahař. V roli doprovodné i sólové přispěl s elektronickými varhanami Martin Jakubíček.

Krátce promluvil biskup Martin David s díkem a krátkou modlitbou za osobnosti našich dějin spolu s produkčním Svatováclavského hudebního festivalu, skvělým organizátorem Ondřejem Jančou. Sbormistr, dirigent a skladatel Petr Fiala poděkoval také básnířce Zuzaně Novákové Renčové, autorce všech textů. 

V Písni sestry Anežky a bratra Františka pro recitátora, soprán, mužský sbor a varhany, začínal dialog hlasů působivým rozložením úvodního akordu. Sbor měkce střídal dynamicky zvládnutá pianissima s deklamacemi a brumendy mužského sboru. Po sestupném glissandu zazněl Františkův tichý chvalozpěv plný víry a z ní pramenící radost, oproti malověrnosti sestry Anežky. Dramaticky a procítěně ji ztvárnila recitátorka Marta Dancingerová. Ve chvílích, kdy přešla ve Františkův chvalozpěv, přebrala její part Marta Chila Reichelová s tak zářivým sopránem, že i jemná iluminace chrámu se rozjasnila. Celkový dojem připomínal čistotu větru a vody pramenící ze studánek. Sotva znatelně se ozval nápěv chorálu Svatý Václave. Když Anežka pronášela slova „a prosím za svůj národ, těžce zkoušený, prosím se všemi, kdo žijí na věčnosti nebo na zemi“ a sbor v unisonu tiše „nedej zahynouti nám ni budoucím“, nikdo nemohl pochybovat o nadčasovosti veršů i celého díla. Skladbu ukončilo varhanní sólo Martina Jakubíčka se svatováclavským nápěvem. Do ticha pak znělo sborové „Amen“.

Do druhého oratoria vstoupil téměř majestátně orchestr a mužský sbor doplnily ženy. Začínala Pocta Janu Sarkandrovi pro soprán, alt, baryton, smíšený sbor a komorní orchestr, opět na slova básnířky Zuzany Novákové Renčové. S kontroverzním, ve víru dějin těžce zkoušeným a umučeným Janem Sarkandrem, ji spojovala zkušenost s pronásledováním a vězněním vlastního otce ve dvacátém století. Její slova nevyznívají jako obžaloba, ale jako naděje z neskonalé víry. Jak jinak lze chápat text „Radujme se navzdory všem hrůzám, ve kterých tone svět, radujme se, neboť jsme pod zástavou našich mučedníků… oni jsou duhou zářící…“? Všichni tři sólisté svůj dobře vedený silný hlasový fond používali neokázale a citlivě, v souladu s dynamikou sboru a zpívaným textem. Altistka Marie Vrbová zpívala s opravdovým citem a se silným působením na posluchače. Stejně užívali svůj bohatý hlasový základ i sopranistka Marta Chila Reichelová a barytonista Tadeáš Hoza, který vtiskl svému partu i punc skutečného dramatu. Každou českou sloku básně uzavíraly latinské části mše. Nejemotivnější Agnus Dei s prosbou o mír Dona nobis pacem zaznělo s úchvatným sólem Marie Vrbové ještě jednou jako přídavek.

Nejdramatičtěji i nejradostněji působilo závěrečné oratorium Křest svaté Ludmily, opět na text Zuzany Novákové Renčové, pro recitátora, soprán, smíšený sbor a komorní orchestr. Příjemně modulovaný hlas Vítězslava Šlahaře měl klasickou výslovnost legendárních recitátorů a skutečných herců velkých scén. Oratorium působilo jako melodram. Dalšími silnými stránkami byla jednotlivá sóla v orchestru – radostná flétna, rozezvučené zvony, rázné i něžné tahy smyčců, skvělé trubky i pozouny, houslové sólo koncertního mistra Jiřího Pospíchala a opět Jakubíčkovy elektronické varhany.

S ohledem na skromné prostory historického kostela sv. Václava se koncert konal v komornějším obsazení sboru, orchestru i míst pro publikum. V plném počtu se skutečnými varhanami si jej posluchači budou moci dopřát ještě v brněnském Besedním domě 30. listopadu 2025.

Foto: Ivan Korč / SHF