„Za velkými okny žlutě svítilo malé nádvoří se stánky a štěbetajícími dětmi.“

„Hluboká empatie vzbuzuje aspoň na chvíli pocit odpuštění neodpustitelného a tím i osobní očistu.“

„Harmonie je plná průzračné, čisté severské energie a modlitby vyjádřené Arvo Pärtem slovy: Pane, dej nám pokoj v našich dnech, neboť není nikdo krom Tebe, kdo by se za nás bral. Jen Ty, náš Bůh.“   

V barokním Freskovém sále brněnské Staré radnice uskutečnil Diversa Quartet pod hlavičkou brněnské umělecké společnosti Ensemble Opera Diversa koncert s názvem Da pacem Domine. Připadl na neděli 15. prosince a byl příjemným vybočením ze zažitých hudebních rituálů, ač je měl téměř na dotek. Nechyběl mu svěží vánek severu i současnosti. Na programu byl Péteris Vasks, Alfred Schnittke, Dmitrij Šostakovič, Pavel Zemek Novák a Arvo Pärt, po jehož skladbě Da pacem, Domine, byl koncert pojmenován. Českou premiéru měly skladby Péterise Vaskse, Pavla Zemka Nováka a Arva Pärta. 

Letošní koncert smyčcového kvarteta Diversa Quartet svým programem navazuje na letitou iniciativu souborového provozu realizovat večery k Památce všech věrných zemřelých, tedy s dušičkovou tematikou. Ač termínově odložen, samotné dramaturgické pojetí není přísně liturgické, nýbrž ověnčené tématem smutku a vzpomínkových dedikací, směřující ke smířlivé katarzi, hodil se tak i k aktuálnímu adventnímu času. 

Záměr přivést tak citlivou hudbu do barokního freskového sálu v čilém centru města s mnohdy předimenzovanými zvuky tržištního pódia, se nakonec ukázal spíše jako přednost, možná i díky dobré práci pořadatelů. Samotný sál byl osvětlen jen velmi jemně, tónován barevnými odstíny, které se měnily dle charakteru skladby. Za velkými okny žlutě svítilo malé nádvoří se stánky a štěbetajícími dětmi. Snad trochu rušivě působila architektonicky hodnotná, ale do baroka nezapadající prosklená tržnice s dobovými zářivkami. Hudba je však mocná čarodějka a nepatřičné dojmy hbitě smazala. 

Od prvních tónů Elegie, první věty ze smyčcového kvartetu č. 4 bylo patrno, že lotyšský skladatel Péteris Vasks reflektuje své pocity při vzpomínce na krveprolití minulých staletí. Vibrující flažolety prvních houslí Barbary Tolarové přenášely metodu hry i energii ostatním nástrojům. Skladba byla krátká, ale výrazná a zněla v české premiéře. 

Na ni navázal Smyčcový kvartet unisono č. 6 „Zvony světla“ Pavla Zemka Nováka věnovaný památce Pavla Haase. Skladba začíná flažoletovými glisandy sólových druhých houslí Jana Bělohlávka.  Rychle se přenášejí do ostatních nástrojů, nejvýrazněji však do violoncella Ivy Wiesnerové při náhlém skluzu do nejhlubších poloh. 

Zatímco housle i violoncello drastickými glissandy připomínají ochabující dech mučených, viola se nevzdává. Silnými údery prstů tvoří výrazné, artikulované tóny, než i ty utichnou. Vzpomínka na hromadně umučené vězně koncentračních táborů, mezi nimi i skladatele Pavla Haase, je zřetelná. V tu chvíli se jeví ty lehké zvuky současnosti z nádvoří jako milosrdné. Hluboká empatie vzbuzuje aspoň na chvíli pocit odpuštění neodpustitelného a tím i osobní očistu. 

Letošní rok vzpomínek na Pavla Haase se vyrovnává i s jeho tehdy nutnou rozpolceností – rozvodem zachraňoval manželku a chtěl být věrný hudebnímu poslání, ale věděl, že transportem jde na smrt. To vše kvartet vyjadřoval a viola Davida Křivského tu měla hlavní slovo.

Následoval Smyčcový kvartet č. 11 f moll o sedmi větách Dmitrije Šostakoviče. Rozehrává v sólu prvních houslí rozvernou písničku o dvou až třech tónech přecházejících do dalších nástrojů s občasným glissandovým zavýsknutím. Jako by se dětský hlásek přenesl z nádvoří přes Šostakoviče do sálu. Tónů přibývalo, některé v „con sordino“ občas měnily barvu a pak náhle, zcela náhle jako dětská hra, končily. 

Podobně hravou podobu měl i Kronos Quartet, Collected Songs, Where Every Verse is Filled With Grief od Alfreda Schnittkeho. Z jeho charakteristik uvedených v programu lze souhlasit jen s jeho silně emocionálním vyzněním. Byl opravdu tichý, vznešený, ne však „záměrně kýčovitý a až rozpačitě opulentní“. Nebyl sice ani veselý, ale jen muzikantsky příjemný a hravý. Byl také proveden v české premiéře. 

Další českou premiérou byla verze středověké antifony Da pacem Domine v úpravě pro smyčcový orchestr od současného estonského skladatele klasické hudby Arva Pärta. Jde o velmi jemnou skladbu plnou harmonických souzvuků, dle mínění některých badatelů o skladbu věnovanou obětem teroristického útoku v Madridu v roce 2004. Sám Arvo Pärt ji však psal, jak nejednou uvedl, jako univerzální modlitbu za mír a ochranu v neklidných dobách. Její harmonie je plná průzračné čisté severské energie a tiché prosby vyjádřené slovy: Pane, dej nám pokoj v našich dnech, neboť není nikdo krom Tebe, kdo by se za nás bral. Jen Ty, náš Bůh.

Foto: Marek Olbrzymek