„Francouzský varhaník David Cassan od roku 2020 už potřetí zavítal na koncert v rámci Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba.“

„Provedl tři rozsáhlé závažné skladby Johanna Sebastiana Bacha, Franze Liszta a Maurice Duruflého.“

„Závěr koncertu tvořila invenčně bohatá improvizace na dané téma, končící v překvapivém pianissimu.“

Již potřetí od roku 2020 vyhověl David Cassan pozvání svatojakubského Mezinárodního varhanního festivalu. Na pátém koncertě letošního ročníku 4. září provedl skutečně festivalový program na nejvyšší interpretační úrovni. Tři rozsáhlé závažné skladby korunoval invenčně nápaditou improvizací, končící ve sotva slyšitelném pianissimu a postaral se o zcela sugestivní a neobvyklé vyznění koncertu. Doufejme, že Davida Cassana na festivalu uslyšíme zase brzy.

David Cassan studoval na konzervatořích v Caen, Paříži a Lyonu pod vedením takových osobností jako je Thierry Escaich, Pierre Pincemaille nebo Philippe Lefebvre. Zvítězil v deseti mezinárodních varhanních soutěžích, mezi nimi v Chartres, St. Albans a v Haarlemu. Jeho bohatá koncertní činnost ho vedla k vystoupením po celé Evropě, Rusku, Číně a Izraeli. Pozoruhodné jsou jeho koncertní výkony ve skladbách J. S. Bacha, francouzských autorů 19. a 20. století, a především ve strhujících improvizacích. Vyučuje varhanní hru na konzervatoři v Nancy a improvizaci v St.-Maur-des-Fossés Je titulárním varhaníkem pařížského protestantského kostela Oratoře Louvre a od letošního roku také v St.-Etienne-du-Mont blízko Pantheonu, památném dlouholetým působením Maurice Duruflého.

Úvodem koncertu zazněla Passacaglia c moll, BWV 581 Johanna Sebastiana Bacha. Je dílem skladatelova mládí a je napsaná ve formě, ke které se Bach ve varhanní tvorbě už nevrátil. Přesto je pokládána za jedno z jeho vrcholných děl. Formálně jsou to variace na stále se opakujícím tématu v basové poloze a se stále se proměňujícími pohyblivými horními hlasy v manuálu. Po nich nastoupí bezprostředně fuga na stejné téma se stálou protivětou. Tento varhanní monument pojal David Cassan jako pestrou zvukovou mozaiku, kde každá z variací byla odstíněna kontrastně registračně. Celkově byla skladba držena dlouho v tichém nenápadném zvuku. Po velmi klidném začátku pedálovým sólem v pomalejším tempu se v dalších variacích proud hudby mírně zrychlil a oživil. Četné zvukové změny nenarušily velkolepou architekturu díla, kterou Cassan znamenitě dotvářel. Fuga po fugové expozici ubrala možná na intenzitě zvuku příliš, což její dokonalé kompoziční jednolitosti příliš neprospělo.

Preludium a fugu na B A C H napsal Franz Liszt v polovině 19. století jako poctu velkému skladateli. Po více než deseti letech se ke skladbě vrátil, vytvořil další verzi a s ní zároveň i verzi klavírní. Francouzský skladatel a varhaník Jean Guillou kombinoval obě varianty a některé části klavírní vložil do varhanního partu. Liszt jako velký pianista klavírní part vyšperkoval různými pasážovými běhy v oktávách, skoky a akordickými kaskádami. Guillou obojí ponechal i pro varhany a pohyblivé části v basu přepsal pro pedál. Vytvořil tak verzi pro většinu varhaníků téměř nehratelnou. V Cassanově podání však úprava Jeana Guillou působila svrchovaně virtuózně, ale tak samozřejmě, jako kdyby o žádnou závratnou technickou záležitost nešlo. Jeho výkon jsme mohli jen obdivovat se zatajeným dechem.

Jak v Lisztovi, tak v následující skladbě Prélude, Adagio et Choral varié na téma „Veni Creator Spiritus“ Maurice Duruflého se David Cassan jevil jako velice nápaditý interpret, který umí využít všech zvukových barev svatojakubského monumentálního nástroje a neotřele je kombinovat.  Bylo na něm vidět, že pochází ze země, která světu přinesla impresionismus v hudbě i výtvarném umění a kde smysl pro barvy je snad vrozený. Duruflého Variace na Veni Sancte Spiritus se často hrávají samostatně. Tři díly Preludium, Adagio a Chorální variace ale spojil Cassan bez přestávek v tak smysluplný celek, že až v jejich skloubení vynikla jejich podmanivá krása. Chorál je v Preludiu pouze tušený jako kompoziční základ, v Adagiu trochu víc v úryvcích zní, ale až ve Variacích je exponován v celku jako téma. Duruflé skladbu napsal jako osmadvacetiletý. Jsou na ní patrné vlivy impresionistů i jejich harmonické výboje. V Preludiu se hudba vlní v pianissimových záchvěvech, kterým interpret přiřazoval jemné zvukové barvy a subtilní výraz. Ve stejně tichém Adagiu kouzlil se zvukem, který přerostl ve velkou gradaci před závěrem. Ve variacích pracuje skladatel vždy s celým chorálem a kontrastně ho zpracovává i v mnoha kánonických spojeních, vrcholících hybnou toccatou. David Cassan zanechal ve skladbě svého dávného předchůdce v kostele St.-Etienne-du-Mont nezapomenutelný výkon. Zdůraznil její subtilní jemnost a vnitřní bohatství nesporné kvality.

Závěrečná Improvizace na dané téma byla na téma Čtení z druhého životopisu sv. Františka od bratra Tomáše z Celana. Popisuje, jak umírá světec, loučí se s bratry, žehná jim a odchází z tohoto světa. Invenčně bohatá improvizace s pozoruhodnými harmonickými spoji byla na začátku spíš radostného charakteru. Gradovala do vrcholu, aby po něm přešla do melodie v tenorové poloze, hrané pedálem. Hudba se stále zpomalovala a vytrácela, až zůstávala stát na jednotlivých akordech, stále zvukově zeslabovaných ubíráním jednotlivých rejstříků, až zmizela v tichu. Zcela výjimečně končí varhanní koncert v pianissimu. O to větší dojem Improvizace zanechala v naplněné bazilice.

Foto: Zdeněk Chrapek