Radek Baborák: „Postupovat krok za krokem, nesnažit se mít studenta takzvaně hotového v náctiletém věku. A hlavně z něj neudělat talentovaný uzlíček nervů.“

Tomáš Františ: „Ve chvíli, kdy učitel nebo žáček není motivovaný, tak to dře.“

Karel Košárek: „Nejen hrát na klavír, ale hlavně ukázat, jak skvělé je hrát ‚si‘ na klavír.“

Letošní šestý ročník stipendijní Akademie MenART určené dětem a studentům nadaným v uměleckých oborech a jejich pedagogům pomalu spěje do svého finále. Nejvyšší čas vyzpovídat ostřílené i nové mentory klasickohudební sekce, bez výjimky výrazné osobnosti české umělecké scény, se kterými se budou stipendisté setkávat v příštím akademickém roce. 

Se zakládající členkou, sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou KlasikaPlus.cz připravuje obsáhlejší rozhovor, s klavíristou Ivem Kahánkem, který je taktéž s MenARTem spjat od jeho „narození“, vydal portál nedávno rozhovor při jiné příležitosti.

Zbývající, mužské mentorské kolegium, hornistu a dirigenta Radka Baboráka, houslistu a koncertního mistra České filharmonie Jana Fišera, fagotistu Tomáše Františe, violistu a skladatele Jiřího Kabáta, klavíristu Karla Košárka, klarinetistu Irvina Venyše a trumpetistu Svatopluka Zaala KlasikaPlus.cz podrobila rychlému výslechu. Všem položila pět stejných otázek.

Hlavní motto MenARTu zní: „Za každým výrazným umělcem stojí minimálně jeden osvícený pedagog.“ Kdo byl tím vaším?

Radek Baborák: Bylo jich více, na „lidušce“ Karel Křenek, na konzervatoři Bedřich Tylšar. Dále Rudolf Beránek, Hermann Baumann. A musím také zmínit svoje dirigentské mentory, Daniela Barenboima a Seijiho Ozawu. Měl jsem a mám řadu „virtuálních“ pedagogů, mistrů, které jsem nemohl zažít, ale je možné od nich brát mnohá poučení.

Jan Fišer: V mém houslovém školení stáli především tři pedagogové: Hana Metelková (do čtrnácti let), Jaroslav Foltýn (do dvaceti let) a Andrés Cárdenes (do čtyřiadvaceti let). Mimo to jsem absolvoval třikrát letní školu Meadowmount School of Music u Stephena Shippse.

Tomáš Františ: Má umělecká cesta začala v malé vesničce na Hané, tradičně na základní umělecké škole, v hodinách klavíru. Na fagot jsem začal hrát v Prostějově ve třídě Arnolda Prokopa, na konzervatoři v Brně ve třídě Jiřího Nykodýma a nakonec v Praze, na HAMU ve třídě prof. Jiřího Seidla a prof. Františka Hermana, kteří mě ovlivnili nejvíce. Nesmím zapomenout ještě na další, nepřímé pedagogy, osoby inspirující, dirigenty a sólisty. Za všechny bych chtěl jmenovat osobnost mně velice blízkou a jedinečnou, pana dirigenta Jiří Bělohlávka.

Jiří Kabát: Těžko říct, jsem taková houba a snažím se nacucat maximum od každého. Ale pokud bych měl jmenovat jednoho, tak asi Dana Vlachová na Pražské konzervatoři. Nejen, že mě hráčsky „vrátila zpět na koleje“, ale byla i prvním iniciátorem mé kvartetní zkušenosti ve Vlachově kvartetu Praha, čímž se rozpohybovalo vše, co následovalo.

Karel Košárek: Měl jsem na vynikající pedagogy opravdu velké štěstí, každý z nich byl „svůj“ a „osvícený“ v jiném směru, ale právě to bylo pro mě nesmírně obohacující a určující, jak má další hudební cesta bude pokračovat. Na studiích v Americe to byli Harris Crohn a Joaquín Achúccaro, u nás Valentina Kameníková a Kvitoslava Bilinská. Jsem jim moc vděčný.

Irvin Venyš: Měl jsem opravdu štěstí na pedagogy a ještě větší, že je nyní mohu nazývat i svými přáteli. Klarinet mi na „ZUŠce“ v Brně představil František Nečas, na Konzervatoři v Brně mne otesával Břetislav Winkler, a na HAMU Jiří Hlaváč a Vlastimil Mareš. Důležitá byla i má „exkurze“ do Paříže za Michelem Arrignonem. Samozřejmě mě formovala spousta dalších osobností.

Svatopluk Zaal: Jména pedagogů Jan Broda a Jan Slabák jsou pro mě synonymem pro osvícené pedagogy, kteří stojí za mým uměleckým růstem. Jan Broda byl pro mě vzorem svou vášní pro hudbu a schopností vést mě k objevování nových hudebních technik. Jan Slabák byl zase inspirací svou kreativitou a schopností přenášet své znalosti a zkušenosti na své studenty. Oba tito pedagogové mě obohatili o mnoho uměleckých dovedností a posunuli mě na mé umělecké cestě dál. Jsou pro mě neocenitelnými průvodci a mentory, za což jim velmi děkuji.

Co považujete za důležité při podpoře talentu v útlém věku?

Radek Baborák: Postupovat krok za krokem, nesnažit se mít studenta takzvaně hotového v náctiletém věku. A hlavně z něj neudělat talentovaný uzlíček nervů.

Jan Fišer: Těch prvků je celá řada. Z pohledu pedagoga, ale i rodiče, je to především trpělivost. Pak samozřejmě důslednost spojená se schopností umět dostatečně motivovat – otevírat lidskou duši a umožnit načerpávat inspiraci, právě třeba ze setkání s profesionály či návštěvou koncertu. Také nezapomínat na radost ze hry. Vedle toho je nabíledni dostatek pódiových zkušeností. Je to velké umění odhadnout vše zmíněné, aby to tvořilo harmonický celek a talent se takříkajíc nezabil.

Tomáš Františ: V útlém věku to musí bavit. Musí to být zábava a radost. Ve chvíli, kdy učitel nebo žáček není motivovaný, tak to dře. Důležitá je odměna, pochvala za sebemenší aktivitu. Není nic lepšího než se na hraní těšit.

Jiří Kabát: V dnešní době hlavně zapálení té pomyslné jiskry – vášně pro hudbu. Upřímně, racionálních důvodů, proč se věnovat opravdovému umění (ne pouze komerčně laděné jednoduchosti) v dnešním globalizovaném a stále se zrychlujícím světě nápadněji ubývá.

Karel Košárek: Být inspirující, podporující a pomocný mladým klavíristům nacházet své vlastní přesvědčivé interpretační pojetí a projev.

Irvin Venyš: Je důležité podporovat přirozenou muzikalitu, nedělat z oboru přílišnou vědu, ale zároveň ukázat nutnost každodenní přípravy, pokud to hudebník myslí s naším oborem v jakékoliv fázi vážně. A samozřejmě skvělá je podpora talentu prostřednictvím projektů jako MenART, ale také systematická podpora výukou talentů na základních uměleckých školách. Tento systém je ve světě ojedinělý, není samozřejmostí a měl by se rozhodně zachovat.

Svatopluk Zaal: V podpoře talentu v útlém věku je důležitá podpora zájmu a motivace dítěte, poskytování příležitostí k experimentování s uměleckými technikami, odborné vedení v tvůrčím procesu, podpora sebedůvěry prostřednictvím povzbuzování a chválení, podpora komunikace a sdílení uměleckých projevů a podpora vzdělávání v oblasti umění a mentorství od zkušených umělců.

Jaký z pedagogických přístupů je vám blízký?

Radek Baborák: Aby spolu s rozvojem techniky byla rozvíjena i muzikalita a všeobecná uměleckost i mladého člověka.

Jan Fišer: Řekl bych, že právě ta určitá vyváženost a pestrost. Já měl to štěstí, že jsem vedle běžných hodin houslí ještě hrál v lidové muzice, kterou ze svých žáků sestavila Hana Metelková. To propojení cvičení stupnic, etud a přednesů spolu se spontánnějším hraním lidových písniček bylo pro mě naprosto zásadní. Myslím, že se to nejen skvěle doplňovalo, ale vzájemně na sebe působilo.

Tomáš Františ: Nejdůležitější je motivace, nalezení toho, proč vůbec hrajeme; vždy je za tím láska a radost.

Jiří Kabát: Ač hodnotově jsem velmi konzervativní, v přístupu k dětem to vidím spíše progresivně. Ano, nevyhneme se jistému drilu a náročné práci, ale hlavní musí být pořád to, že cvičení, produkce a vše okolo dítě stále baví a naplňuje.

Karel Košárek: Empatie, rozvoj správných způsobů tvoření tónu a ukázání, jak krásné je nejen hrát na klavír, ale hlavně jak skvělé je hrát „si“ na klavír. 

Irvin Venyš: Osobně jsem mile přísný, anebo přísně milý.

Svatopluk Zaal: Jako pedagogovi mi je blízký přístup založený na vzájemném respektu, inspiraci, odborném vedení, přátelské atmosféře a zábavné formě. Věřím, že vzájemný respekt mezi pedagogem a žákem je základem pro efektivní výuku a podporu rozvoje talentu. Inspirace a odborné vedení jsou nutné pro předávání znalostí a podporu tvůrčího myšlení. Přátelská atmosféra v učebně vytváří prostředí pro otevřenou komunikaci a důvěru mezi pedagogem a žákem. Zábavná forma výuky pak podporuje radost z učení a motivuje žáky k aktivnímu zapojení do výuky.

V čem spatřujete největší přínos Akademie MenRT?

Radek Baborák: Že se jedná o edukační, a ne soutěžní aktivitu. To je mnohem správnější motivace pro děti. Ne to věčné a nesnášené soutěžení, přehrávky a konkurzy, ale osobní kontakt s dospělým světem hudebníků. Tak je možnost se něco naučit. A celý tým MenART jede a šlape skvěle, takže i to je inspirace pro podobné pozitivní aktivity.

Jan Fišer: Myslím si, že je skvělé podporovat a inspirovat mladé hudebníky, kteří se třeba jednou stanou našimi pokračovateli nebo budou aspoň velmi poučenými milovníky a podporovateli klasické hudby, divadla, tance či výtvarného umění. Máme naprosto skvělý systém základního uměleckého vzdělávání a jakýkoliv podnět, který může pozitivně ovlivnit a pozvednout úroveň, je ohromně cenný.

Tomáš Františ: V rámci Českého spolku dvouplátkových nástrojů máme jedinečnou zkušenost v propojování muzikantů různého věku, různých zkušeností, úrovní a talentů. To si myslím nabízí i MenART, ale v daleko širším a hlubším záběru. Je to pro žáčky a učitele jedinečná příležitost získat informace, inspiraci a odvahu k vlastnímu uměleckému rozvoji.

Jiří Kabát: Určitě v setkávání mezi sebou, sdílení zážitků, učení se jeden od druhého, a to i mezi pedagogy a mentory. Krásně to napsal kolega Jan Zemen ve vztahu k soutěžím ZUŠek a myslím, že se to dá aplikovat i na MenART: „Pojďme si říct, že by bylo dobré vnímat celou soutěž trochu jinak. Ono to totiž není zdaleka jen o pořadových číslech a rozdaných cenách. Je to taky o dětech a jejich pohledu na věc. Je to o velké odvaze každého soutěžícího. Je to o spoustě prožitků, emocí a taky zážitků s ostatními. Je to taky povzbuzení, že na té cestě nejsme sami a že je víc lidí, kteří vidí smysl v provozování hudby na vysoké úrovni. Naši žáci toto všechno vědí. Fungují jako super parta a vzájemně se drží a podporují. Přesně takhle, myslím, vznikají kamarádství na celý život.“

Karel Košárek: Přínos pro stipendisty je jednoznačně v inspirujícím tvůrčím prostředí, v možnosti sdílení své práce jak s vynikajícími osobnostmi různých uměleckých oborů, tak i s talentovanými vrstevníky, a též prezentaci výsledků práce na prestižních pódiích.

Irvin Venyš: Jakákoliv energie vložená do mladých talentovaných lidí je obrovským přínosem budoucnosti. V dnešní konzumní zkratkovité době je pro mladé jedince určitě přínosné, že se rozvoji činnosti, kterou mají rádi, v tomto případě hraní na hudební nástroj, výtvarné umění, či tanec, se zájmem soustavně věnuje tým lidí – rodiče, pedagog a mentor. To, že snad někdy mentoři patří k lidem, na které společně rádi „chodí“ je jistá nadstavba, která může ještě více motivovat v přípravě. 

Svatopluk Zaal: Největší přínos Akademie MenART spatřuji v podpoře uměleckého růstu a rozvoji osobnosti studentů prostřednictvím inspirace, motivace, odborného vedení, podpory kreativity a vytvoření přátelského prostředí. Akademie MenART poskytuje studentům místo, kde mohou rozvíjet svůj umělecký potenciál a osobnost. Inspirace a motivace, které zde studenti nacházejí, je hnací silou pro jejich tvůrčí proces a umělecký rozvoj. Odborné vedení pedagogů pomáhá studentům ve zdokonalování dovedností a objevování nových uměleckých směrů. Přátelské prostředí Akademie MenART pak vytváří atmosféru důvěry, podpory a spolupráce mezi studenty a pedagogy, což přispívá k jejich celkovému uměleckému a osobnostnímu růstu.

Čím vás osobně spolupráce s Akademií MenART a mladými talenty obohacuje?

Radek Baborák: Já mám to privilegium vést orchestry a soubory základních uměleckých škol. Takže obohacení je o to větší a nesmírné. Vidět – jak ve městech, tak v regionech –, že je spousta zapálených pedagogů, ředitelů; vidět jejich úspěšnou snahu o budování škol, shánění nástrojového vybavení, zájezdů do ciziny a mnohé další, to je radost. A samozřejmě ty stovky dětí, co jsem mohl za pár let poznat, ať už smyčcové orchestry, obrovské dechovky, speciální soubory fléten, saxofonů a tak dále. To je pro mě také návrat do dětství a pohled do budoucnosti. Vím, že s mnohými se jednou potkám na koncertech. A to je to nejlepší publikum. To, které se hudbě aktivně věnovalo. Za ně díky!

Jan Fišer: Doufám a věřím, že setkávání obohacuje nejen stipendisty, ale i jejich pedagogy, kterým jsou lekce věnované také. Tím, že se pravidelně pedagogicky nikde jinde neangažuji, snažím se nabídnout pohled aktivního hudebníka. Snažím se inspirovat tím, co jsem se dosud naučil. A veškerá zpětná vazba obohacuje mě. Právě to, že se musím zamýšlet nad množstvím podnětů, je velmi občerstvující a motivující i pro moji další práci.

Tomáš Františ: Těším se, že budu moci být kreativnější v práci se studenty. Budeme hrát různé hudební styly a pokusíme se vystoupit ze zaběhlého vnímání hry na hoboj a fagot. (úsměv)

Jiří Kabát: Je to radost, opravdová radost! Děcka jsou super, pedagogové zapálení, rodiče aktivní, hodně mě to nabíjí! 

Karel Košárek: Je to naplňující práce se skvělými lidmi, ve výborné atmosféře a prostředí, a také rozšíření a skvělá zpětná vazba k tomu, co dělám profesně sám.

Irvin Venyš: Budu se opakovat, ale rád se setkávám s mladými lidmi, jejich pedagogy a rodiči a sleduji, jak celé kouzlo vývoje mladého hudebníka vzniká na samém počátku. S mladými, talentovanými, zapálenými hudebníky si člověk osvěží svůj vlastní vztah k hudbě. V neposlední řadě byl minulý ročník setkáváním milých osob, ať už na straně týmů jednotlivých mladých umělců, tak celého realizačního týmů a umělců dříve narozených. 

Svatopluk Zaal: Spolupráce s Akademií MenART a obecně s mladými talentovanými jedinci mě osobně obohacuje mnoha způsoby. Je pro mě inspirativní a motivující, protože vidím jejich nadání, vášeň a snahu rozvíjet svůj umělecký potenciál, kreativitu a odhodlání. Také mi poskytuje příležitost sdílet své znalosti, zkušenosti a uměleckou vášeň s dalšími lidmi a přispívat k jejich růstu. Výměna nápadů, spolupráce na projektech a vidět jejich pokrok a úspěchy mě naplňuje radostí a hrdostí. Celkově mě spolupráce s nimi a Akademií MenART obohacuje o nové perspektivy, inspiraci a posiluje mé nadšení pro umění a vzdělávání. Je pro mě velkou poctou být součástí uměleckého putování začínajících a pomáhat jim objevovat a rozvíjet jejich talent.

Foto: Facebook MenARTu, Facebook / Dechový orchestr ZUŠ Přelouč, Facebook Tomáše Františe