„Lukáš Sommer si dokáže hrát.“

„Věčný boj člověka se zvířátky o úrodu znají dobře především děti z vinařského kraje.“

„Je to roztomilý kaleidoskop nadýchaných a perlivých rytmů, organicky propojených s vtipným textem, snad i proto, že jsou hudba a text dílem jednoho autora.“

Festival Hudba Znojmo je široce žánrově rozkročený, a zasahuje tak velký okruh publika. Opera je zde žánrem oblíbeným, tentokrát se k barokní opeře přidala i opera dětská. V Městském divadle ve Znojmě se naplnilo hlediště malými diváky, kteří nadšeně sledovali spolu se svými rodiči či prarodiči hravé dílko Lukáše Sommera s názvem Ezopotámie. Světová premiéra se konala v neděli 20. července a byla skutečně světová. Inscenátoři i účinkující jsou studenty JAMU.

Opera je útvarem komplexním, a tedy i pro mnohé dospělé těžko pochopitelným. Natož pak, aby jí rozumělo dítě. Mnoho malých diváků tak bylo od vnímání opery odrazeno návštěvou těžkého klasického titulu. Vytvořit dílo pro děti pochopitelné a uchopitelné je daleko těžší úkol. Lukáš Sommer, snad právě proto, že je kytarista, netrpí zjevně touhou být slavným operním skladatelem, ale dokáže si hrát. (Rozhovor s autorem o jeho novém díle čtěte ZDE.) A to je pro úspěšný útok na dětské vnímání podstatná podmínka. 

Opera s názvem Ezopotámie odkazuje na Ezopovy bajky, ale ty použity nejsou. Autor vytvořil vlastní dva příběhy z dnešního života, tedy pro dnešní děti pochopitelné. Věčný boj člověka se zvířátky o úrodu znají dobře především děti z vinařského kraje.  Dvě Myši bojují se Sedlákem, ten se spojí s Lasicí (v textu, v programu poněkud méně pochopitelně s Kolčavou), která ho ale přelstí, spojí se naopak s myšmi a společně mu vybílí spíž. V druhé bajce je Vinař sužován dvěma nenasytnými Vrabci, opět je tu najatá Lacice (Kolčava) jako Security, zachránce. Nejprve uzavře smlouvu s Vinařem, ale pak se spojí s Vrabci proti němu. Ale pak všechna zvířátka uznají, že krást se nemá, a s Vinařem se smíří. „Všechno se počítá, říkají myši, na dobré skutky i vrabci slyší…“  Sedlák je poněkud méně chápavý, Vinař je naopak silně ovíněný, neboť musí degustovat. Naučení tady nechybí a nechybí ani veselý synkopovaný rytmus, vtip, humor a dobrá nálada.

Příběhy jsou proloženy odlehčenou hudbou, postavenou na barokním kánonu, klasicistních recitativech i na názvucích slovácké lidové. Nechybí ani karikatura španělského rytmu či valčíku, a dokonce si Myš i Lasice zazpívají gospel o „kejtičce“ či blues o šunčičce, která je domácí. Vtipná je čimčarující písnička vrabců i koktajících a kdákajících slepic. Je to roztomilý kaleidoskop nadýchaných a perlivých rytmů, organicky propojených s vtipným textem, snad i proto, že jsou hudba a text dílem jednoho autora. Dirigent Dominik Pernica (rozhovor s ním čtěte ZDE) řídil orchestr, složený z dvanácti klasických nástrojů, a ani hráči orchestru se věkově příliš nevzdálili od dětského publika. Celá opera byla totiž realizována ve spolupráci s Komorní operou JAMU a účinkující, včetně inscenačního týmu, jsou všichni tamními studenty. 

Režisérem projektu je Jonáš Benda, výtvarnicí jednoduché, ale funkční a hravě působící scény je Jitka Pohořáková. Prosté, ale nápadité a barvité kostýmy vytvořila Viktorie Vágnerová a produkci inscenace zajistil Samuel Mikeš. Představení má spád a vtipné gagy a jednoduchými prostředky se nahrazují jiné rekvizity. Koště je současně mikrofonem, barevné velké kostky jsou bedny na jídlo, hraje tu nákupní vozík a podvodnice Lasice (či Kolčava) je noblesní dáma s kožešinovou štolou i ohonem na místo vlasů, elegantní a vychytralá.

Představitelé jednotlivých rolí si své výkony užívali a zhostili se jich s noblesou, zejména Marie Bednářová jako Lasice – Kolčava, ta navíc s příjemným mezzosopránem. Andrej Prachár projevil sympatický komediální talent a přirozeným barytonem ztvárnil nejprve méně chápavého sedláka, ve druhé části poněkud více prací a vínem zmoženého vinaře. Kouzelnou „dvojkou“ nejprve myší, poté vrabčáků, převlékajících se za slepice, byly dvě sopranistky Kateřina Burešová a Nela Drozdová. Zvonivé a dobře se nesoucí menší soprány spolu ladily a skvěle si obě nahrávaly vtipné skeče. Kolčavu doplňovala tři Kolčavata Evelína Batyr, Magdaléna Vančurová a Justýna Lazárková, dívenky asi dvanáctileté, správně rozpustilé, typově přesně odpovídající.

Vznikla milá a vtipná inscenace, která všechny přítomné děti zaujala a rozveselila. Děti byly ovšem na divadlo připravené, před představením se konala před divadlem výtvarná dílna, kdy děti vykreslovaly a vystřihovaly zvířátka předkreslená v programu. Kdo nestihl vymalovat obrázky před představením, mohl v klidu doma.

Divadlo není velké, necelých tři sta míst v hledišti, ale je útulné a půvabné, takže se nenásilně vtíral i estetický zážitek. Dá se říct, že tato dětská opera se bude jistě dětem líbit i nadále a že zaplňuje díru na trhu – dětských oper je totiž jako šafránu. Jistě bude mít divácký ohlas, a tedy i delší životnost. Jestliže pořadatel operu objedná, bude mít zaručený úspěch.

Foto/zdroj: ilustrační - ze zkoušky / Zuzana Findová