10. červen
Svátek má Gita.
2026 – zemřel Jan Málek, hudební režisér a skladatel (narodil se 18. května 1938). Skladbu studoval u Miloslava Kabeláče. Byl hudebním režisérem Československého rozhlasu v Plzni, v letech 1965–1976 dramaturgem Plzeňského rozhlasového orchestru a vedle toho i lektorem a dramaturgem plzeňské elektroakustické laboratoře. V roce 1976 přešel do Prahy a pracoval jako hudební režisér v rozhlase. Zabýval se kompozičními postupy tzv. Nové hudby, ale později se jeho inspiračními zdroji stala stará hudba a folklór. Výsledkem byly stovky úprav lidových písní a melodií. Z inspirací folklorem a starou hudbou vznikaly také jeho vlastní osobité kompozice – Koncert pro dudy, smyčce a bicí komponovaný pro skvělého plzeňského dudáka a rozhlasového redaktora Zdeňka Bláhu, ale také čtyři symfonie, Requiem, Koncertní árie na Dantův text pro baryton a orchestr a jiné. Ze spolupráce se sbormistrem Čestmírem Staškem a jeho Dětským sborem Československého rozhlasu vznikala oblíbená tvorba pro děti – Královničky a další díla na lidové texty nebo dětská opera Vepřové hody na text Karla Miloty.
1935 – narodila se Alena Husková, klavíristka, dirigentka, dlouholetá korepetitorka baletu Národního divadla v Brně (zemřela 6. srpna 2008). V orchestru tam hrála na klavír, cembalo, zvonkohru a elektrofonické varhany. Jejím bratrem byl sóloviolista Slovenské filharmonie Zdeněk Husek, manželem kontrabasista Karel Kopřiva (1930 – 2004). V letech 1965 až 1967 a 1971 až 1975 pobývala v Havaně, kde byl manžel členem orchestru a vyučoval tam.
1926 – narodil se Bruno Bartoletti, italský operní dirigent (zemřel 9. června 2013). Působil od konce 50. let celé půlstoletí v Lyrické opeře v Chicagu, kde byl v letech 1964 až 1999 uměleckým ředitelem a šéfdirigentem a pak ještě do roku 2007 emeritním uměleckým ředitelem. Dirigoval tam na šest set představení 55 oper, včetně americké premiéry Brittenova Billyho Budda v roce 1970 a světové premiéry Ztraceného ráje Krzysztofa Pendereckého v roce 1978. V letech 1965 až 1973 pracoval také v Teatro dell’Opera di Roma a v letech 1985 až 1991 na festivalu Maggio Musicale Fiorentino ve Florencii.
1925 – narodil se Don Costa, americký skladatel (zemřel 19. ledna 1983), aranžér a producent.
1921 – premiéru měla Symfonie dechových nástrojů od Igora Stravinského. Napsal ji v roce 1920 pro soubor dřevěných a žesťových nástrojů jako jednovětou ani ne desetiminutovou kompozici věnovanou památce Clauda Debussyho, který zemřel v roce 1918. Premiéru v Queen’s Hall v Londýně řídil Sergej Kusevickij.
1920 – narodil se Zbyněk Vostřák, český dirigent a skladatel (zemřel 4. srpna 1985). Po válce vyučoval korepetici na pražské konzervatoři a hru partitur na AMU. Krátce byl dirigentem opery v Ústí nad Labem a později i v Národním divadle v Praze. Předtím byl členem Symfonického orchestru Československého rozhlasu jako hráč na bicí nástroje. Až do šedesátých let komponoval v duchu pozdního romantismu. Když se seznámil s novými kompozičními technikami západní hudby 20. století, radikálně změnil kompoziční styl. Používal aleatoriku, věnoval se i elektroakustické hudbě. Od šedesátých let působil převážně jako nezávislý skladatel. Spolupracoval se souborem Musica viva Pragensis, zaměřeným na soudobou hudbu. V období normalizace po roce 1969 jeho hudba prakticky z českých koncertních sálů zcela zmizela a byla uváděna pouze v zahraničí.
1913 – narodil se Tichon Chrennikov, ruský skladatel a pedagog (zemřel 14. srpna 2007).
1911 – narodil se Ralph Kirkpatrick, americký muzikolog a cembalista (zemřel 13. dubna 1984). Po promoci na Harvardu v roce 1931 odcestoval do Evropy a v rámci stipendia Johna Knowlese Painea studoval v Paříži u skladatelky Nadie Boulanger a u průkopnice cembalového obrození Wandy Landowské. Guggenheimovo stipendium mu umožnilo studovat v Evropě prameny ze 17. a 18. století. Po návratu do USA v roce 1938 zahájil festival barokní hudby v Guvernérském paláci ve Williamsburgu ve Virginii a po řadu let tam působil jako poradce a hlavní interpret. V roce 1953 vydal svou uznávanou biografii Domenica Scarlattiho a kritické vydání několika desítek z 550 sonát. Ty jsou označovány Kirkpatrickovým číslem (uváděno jako Kk. Nebo K.). V roce 1940 byl jmenován na hudební fakultu Yaleovy univerzity a zůstal tam až do svého odchodu do důchodu v roce 1976. Jeden ze svých posledních recitálů měl na prvním festivalu staré hudby v Bostonu v roce 1981.
1909 – narodil se Erwin Dressel, německý skladatel (zemřel 17. prosince 1972). Po úspěchu scénické hudby k Shakespearově hře Mnoho povyku pro nic napsal několik oper. Aranžoval rovněž hudbu pro rozhlas, koncertoval jako klavírista a komponoval orchestrální hudbu, včetně čtyř symfonií a koncertů. Je mezi nimi i Koncert pro dva saxofony.
1901 – narodil se Frederick Loewe, německo-americký skladatel (zemřel 14. února 1988), autor muzikálů My Fair Lady, Camelot nebo Brigadoon, které vznikly pro divadla na Broadwayi ve spolupráci s dramatikem Alanem J. Lernerem. Studoval na berlínské konzervatoři u Ferruccia Busoniho a Eugena d’Alberta. Ve třinácti letech vystoupil jako nejmladší klavírista v historii s Berlínskými filharmoniky. Jeho otec Edmond Loewe byl znám jako operetní hvězda vystupující v mnoha divadlech Evropy a Severní i Jižní Ameriky.
1894 – narodil se Pavel Bořkovec, skladatel (zemřel 22. července 1972). Jeho učiteli byli Jaroslav Křička a Josef Bohuslav Foerster a na Mistrovské škole Pražské konzervatoře Josef Suk. Společně s Františkem Bartošem, Václavem Holzknechtem, Išou Krejčím a Jaroslavem Ježkem utvořil roku 1932 hudební skupinu Mánesa (jako dopisující člen se do ní řadil ještě Bohuslav Martinů) – skupinu, která byla ideově spřízněna s programovým prohlášením Devětsilu (1922) a působila v budově výtvarného spolku Mánes, kde pořádala společné umělecké večery s básníky. V letech 1946–1967 učil na Akademii múzických umění v Praze. Mezi jeho studenty patřili Pavel Blatný, Jiří Pauer, Vladimír Sommer, Petr Eben, Jan Klusák, Jan Novák, Jan Truhlář, Radim Drejsl, Miroslav Raichl či Štěpán Koníček. Bořkovec složil dvě opery, dva klavírní koncerty, jedno concerto grosso, balet a pět smyčcových kvartetů.
1865 – premiéru měla opera Tristan a Isolda, sedmé operní dílo Richarda Wagnera, skládané na vlastní libreto od roku 1857 a dokončené v Luzernu 9. srpna 1859. „Nebezpečně fascinující, hrůzně a sladce nekonečná.“ Tak operu charakterizoval Friedrich Nietzsche. Základem je epos o marné lásce rytíře Tristana k Isoldě, příběh ze starověkých mýtů a legend, jehož kořeny jsou patrně v keltské kultuře. Hudba Tristana je jednou z nepůsobivějších a nejvýznamnějších, které byly napsány. Na svou dobu jde o převratné dílo, které ve svých nárocích překonávalo standardní technické možnosti divadelních orchestrů a bylo extrémně náročné i pro přestavitele hlavních rolí. O první provedení opery projevila zájem Dvorní opera ve Vídni. Po sedmdesáti zkouškách bylo však dílo prohlášeno za neproveditelné. Světová premiéra v Mnichově pod taktovkou Hanse von Bülow se konala teprve na zásah Wagnerova příznivce Ludvíka II. Bavorského. Cesta opery k publiku pokračovala pomalu – přes Výmar (1874), Berlín (1876), Königsberg (1881), Lipsko, Londýn a Hamburg. Roku 1886 byl Tristan poprvé uveden v Bayreuthu. Tuzemská premiéra se konala 30. dubna 1886 ve Stavovském divadle v Praze.
1857 – narodil se Bohumil Vojáček, český kontrabasista (zemřel 3. dubna 1934). Syn učitele, na pražské konzervatoři žák Josefa Sládka. Po několikaletém působení v Praze a v německých symfonických orchestrech byl v Kyjevě koncertním mistrem (od 1884) a prof. učiliště Carské hudební společnosti. Byl výborným hráčem i pedadagoem, plodným skladatelem a obratným instrumentátorem.
1849 – zemřel Friedrich Kalkbrenner, německo-francouzský klavírista a skladatel (narodil se 7. listopadu 1785).
1818 – otevřeno Teatro Nuovo v Pesaru, italském rodišti Gioacchina Rossini. Prvním představením byla jeho opera Straka zlodějka (La gazza ladra). Dnes se divadlo jmenuje Teatro Rossini.