10. září

Svátek má Irma.

2014 – zemřel Václav Hálek, skladatel známý hlavně tím, že mnohé jeho skladby byly inspirovány houbami (narodil se 17. března 1937). Vystudoval klavír a kompozici na Pražské konzervatoři a na HAMU. Věnoval se scénické hudbě, v tomto oboru vytvořil přes 250 děl. Byl členem České mykologické společnosti a podle některých zdrojů zhudebnil okolo 1650 druhů hub. Vydal Hudební atlas hub a věnoval se i zhudebňování rostlinných druhů, stromů a květin, také obrazů nebo lidských hlasů. Inspiraci čerpal i ze svého duchovního života, z mariánských zjevení, liturgických textů nebo lidových písní a latinské poezie. V 60. letech ho navštívil John Cage a u Hálků doma si dal houbovou smaženici.

2010 – zemřel Jiří Novák, houslista (narodil se 5. září 1924), od roku 1947 do roku 1989 primárius Smetanova kvarteta. Před válkou ho učili primárius Českého kvarteta Karel Hoffmann, zakladatel Českého noneta Emil Leichner a Jindřich Feld. Na AMU byl po válce žákem Jaroslava Pekelského, v letech 1945-1947 hrál v Talichově komorním orchestru jako koncertní mistr. V letech 1969–1992 vyučoval na AMU, kde k jeho žákům patřili mimo jiné Jiří Panocha (primárius Panochova kvarteta), Leoš Čepický (primárius Wihanova kvarteta), Jan Kvapil (sekundista Talichova kvarteta) nebo Hana Kotková, výrazná sólistka.

2008 – zemřel Lubomír Koželuha, zpěvák, sbormistr, skladatel a pedagog (narodil se 1. září 1918). Studoval skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Bohumíra Lišky. Zpíval ve Filharmonickém spolku Beseda Brněnská a ve sboru Národního divadla v Brně. Stal se učitelem hudební výchovy v Brně, řídil Slatinský pěvecký sbor, sbor v Brně-Táboře a sbor Veleslavín. Jako pedagog působil hlavně na brněnské konzervatoři, mezi jeho žáky patřil mimo jiné skladatel Pavel Blatný. V 70. letech působil jako ředitel Vejvanovského konzervatoře v Kroměříži a byl inspektorem kultury Národního výboru města Brna. Byl činný i organizačně. Působil v Klubu moravských skladatelů, byl tajemníkem Svazu českých skladatelů v Brně a na všech školách, kde působil, zakládal sbory, pěvecké kroužky i nástrojové skupiny. Jeho skladatelský odkaz je rozsáhlý, zahrnuje řadu písní, sborů, komorních a orchestrálních skladeb a sedm hudebně dramatických děl.

2000 – muzikál Cats (Kočky) Andrew Lloyd Webbera měl v prvním americkém nastudování ve Winter Garden Theatre v New Yorku po 18 letech a po 7485 odehraných představeních derniéru; získal za tu dobu sedm cen Tony Awards, tři Drama Desk Awards a Grammy Award. Londýnská produkce trvala 21 let a odehrálo se 8949 představení – v divadle New London Theatre měl muzikál světovou premiéru 11. května 1981.

1987 – v Bydgoszczi měla opožděnou premiéru vokální skladba Miserere, kterou polský skladatel Henryk Górecki složil v roce 1981 jako protestní reakci na násilné vystoupení režimní milice proti odborovému svazu Solidarita, na vládou schválený útok na aktivisty v Bydhošti. Po vyhlášení stanného práva v Polsku v prosinci toho roku se provedení skladby stalo nemožným. Premiéra se mohla uskutečnit až o šest let později. Dílo zaznělo v kostele sv. Stanislava ve Włocławku a o den později v Bydhošti.

1972 – zemřel Vojtěch Bořivoj Aim, skladatel a dirigent (narodil se 13. dubna 1886). Studoval skladbu u Vítězslava Nováka a stal se profesorem Pražské konzervatoře. V letech 1924–1954 řídil mužský pěvecký sbor Typografia. V roce 1956 byl jmenován zasloužilým umělcem.

1942 – zemřel Jan Janák, skladatel a sbormistr (narodil se 5. května 1871). Studoval hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Antonína Dvořáka. V době studií působil jako varhaník v křížovnickém kostele sv. Františka z Assisi na Starém Městě pod vedením Mořice Angera, pak získal místo ředitele kůru v chorvatském Splitu a po návratu do Čech byl varhaníkem a ředitelem kůru v kostele Narození Panny Marie v Klatovech a významným organizátorem hudebního života v západních Čechách. Převzal řízení pěveckého sboru Šumavan a Klatovského orchestrálního sdružení, byl členem Plzeňské pěvecké župy a často řídil i její sbor. Kromě hudby byl činný i literárně. Napsal více než stovku skladeb, těžištěm jeho díla byla sborová tvorba a chrámová hudba. Jeho pravnukem je Miloslav Heřmánek, jevištní výtvarník a vedoucí umělecko-technického provozu Laterny magiky.

1941 – narodil se Christopher Hogwood, britský dirigent, cembalista a muzikolog (zemřel 24. září 2014), přední osobnost v obrození staré hudby na konci 20. století a autorita v její historicky poučené interpretaci. Byl v roce 1973 zakladatelem a do roku 2006 dlouholetým uměleckým šéfem londýnského souboru dobových nástrojů Academy of Ancient Music. V roce 1967 rovněž spolu s Davidem Munrowem založil Early Music Consort, který existoval do roku 1976. V letech 1983 až 1985 byl uměleckým ředitelem festivalu Mostly Mozart v Barbican Centre v Londýně. Působil také v USA: v letech 1986 až 2001 jako umělecký ředitel Bostonské a v letech 1988 až 1992 jako hudební ředitel Saint Paul Chamber Orchestra v Minnesotě. Operní debut měl v roce 1983, kdy dirigoval Mozartova Dona Giovanniho v St. Louis v Missouri. Spolupracoval s operními domy v Berlíně, s milánskou La Scalou, s Královskou švédskou operou, s londýnskou Covent Garden a dalšími. S Opera Australia uvedl Mozartova díla. V roce 2009 v londýnské Královské opeře aby dirigoval Orchestr osvícenství v Purcellově Dido a Aeneas a Händelově Acis a Galatea. V letech 2010 a 2011 dirigoval v Curyšské opeře sérii představení Mozartovy Figarovy svatby. Dirigoval však i modernější hudbu, z důrazem na neobarokní a neoklasicistní školy 30. století, včetně děl Bohuslava Martinů. V roce 2009 proto například uvedl v Teatro Real v Madridu Stravinského Život prostopášníka… Vedle studií v Británii také jeden rok studoval v rámci stipendia Britské rady v Praze u cembalistky Zuzany Růžičkové.

1939 – narodila se Elisabeth Chojnacka, polská cembalistka žijící ve Francii (zemřela 28. května 2017). Platila za přední světovou hráčku specializovanou na interpretaci soudobé cembalové hudby. Vystupovala a nahrávala se souborem Xenakis Ensemble. Svá díla ji dedikovalo na 80 skladatelů. Od roku 1995 vyučovala na salcburském Mozarteu. Z Polska odešla v roce 1962 po skončení studií.

1919 – narodil se Ladislav Slovák, slovenský dirigent (zemřel 22. července 1999). Vynikal jako interpret děl slovenských skladatelů, ale i Šostakovičových a Prokofjevových symfonií. Studoval na Vysoké škole muzických umění v Bratislavě u Václava Talicha. V letech 1954 až 1955 byl na studijním pobytu v Leningradské filharmonii u Jevgenije Mravinského. Po návratu působil jako šéfdirigent Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Bratislavě a v letech 1961 až 1981 byl šéfdirigentem Slovenské filharmonie. Vedle toho byl v letech 1972 až 1976 dirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

1913 – premiéru měla symfonická báseň Luonnotar, op. 70 Jeana Sibelia, jednověté dílo pro soprán a orchestr. Je ztvárněním volně upraveného námětu z finského národního eposu Kalevala, který vypráví legendu o tom, jak bohyně Luonnotar stvořila Zemi. Premiéra se uskutečnila na Třísborovém festivalu v Gloucesteru v Anglii. Sólistkou byla Aino Ackté, první mezinárodní hvězda finské operní scény. Jí byla symfonická báseň věnována a právě ona pak 12. ledna 1914 zpívala i při finské premiéře v Helsinskách.

1910 – premiéru měla v katedrále v Gloucesteru Fantazie na téma Thomase Tallise, jedno z nejslavnějších děl Ralpha Vaughana Williamse. Je zkomponováno pro dva smyčcové orcehstry a smyčcové kvarteto a má hluboce spirituální, meditativní a nostalgickou atmosféru. Autor se nechal inspirovat renesanční melodií, kterou Thomas Tallis složil v roce 1567 pro žaltář arcibiskupa Matthewa Parkera.

1889 – narodil se Vilém Petrželka, dirigent, skladatel a pedagog (zemřel 10. ledna 1967), autor řady symfonických i komorních děl, mimo jiné i kantáty Námořník Mikuláš na text Jiřího Wolkera. Byl učitelem klavíru, harmonie a kontrapunktu na Filharmonické škole Besedy brněnské, po vzniku brněnské konzervatoře v roce 1919 se na ní stal profesorem skladby. Po válce působil v Brně na Janáčkově akademii múzických umění. Na brněnské Varhanické škole byl na začátku století žákem Leoše Janáčka, v Praze pak studoval skladbu u Vítězslava Nováka a hru na klavír u Karla Hoffmeistera.

1867 – zemřel Simon Sechter, rakouský varhaník, dirigent a skladatel (narodil se 11. října 1788). Byl profesorem skladby na vídeňské konzervatoři, kde mezi jeho žáky patřil Anton Bruckner. Právě ten ho pak po jeho smrti na učitelském postu nahradil. Napsal na osm tisíc skladeb, ale zejména proto, že se snažil každý den složit fugu. Jeho nejznámějšími díly jsou mše a oratoria zkomponované po roce 1825. Je rovněž autorem pěti oper a byl jedním z 51 skladatelů, kteří pro Vaterländischer Künstlerverein složili variaci na valčík Antona Diabelliho.

1857 – narodil se Břetislav Lvovský, kontrabasista a skladatel (zemřel 12. července 1910). Působil jako učitel kontrabasu ve Lvově, v Berlíně a ve Vídni. Podílel se na vzniku kontrabasové školy (Die hohe Schule des Contrabassspiele) svého učitele Fr. Simandla. Přispíval také do pražského hudebního časopisu Dalibor.

1850 – narodil se Johann Baptist Blobner, rakouský pedagog, sbormistr a skladatel, původem z českých zemí (zemřel 19. května 1931). Byl absolventem Učitelského ústavu v Chebu a po celý život pak učil ve 12. vídeňském okrese Meidling. Je vzpomínán jako autor ve své době zlidovělých ländlerů, valčíků a polek a také řady písní, z nichž desítky vešly do školních hodin zpěvu.

1838 – nepříliš úspěšnou premiéru měla opera Benvenuto Cellini, první celovečerní operní dílo Hectora Berlioze. Uskutečnila se na Académie Royale de Musique v Salle Le Peletier v Paříži. Libreto je inspirováno pamětmi florentského sochaře Benvenuta Celliniho.

1794 – narodil se François Benoist, francouzský varhaník, skladatel a pedagog (zemřel 6. května 1878). V roce 1819 se stal varhaníkem a profesorem hry na varhany na pařížské konzervatoři, funkci zastával celé půlstoletí. Mezi jeho studenty patřili César Franck, Camille Saint-Saëns, Charles Lecocq, Georges Bizet, Louis Lefébure-Wely, Léo Delibes a Adolphe Adam.

1714 – narodil se Niccolò Jommelli, italský skladatel (zemřel 25. srpna 1774). Jeho první opera, komedie „L’Errore Amoroso“, měla premiéru v zimě roku 1737 v Neapoli v Teatro Nuovo a měla značný úspěch. První vážnou operou byla „Ricimero rè de’ Goti“ provedená v římském divadle Argentina na počátku roku 1740. Tato opera silně zaujala Henry Benedicta, vévodu z Yorku. Benedict se stal později kardinálem a jeho přímluvou si skladatel získal i přízeň Vatikánu. Komponoval opery rovněž pro portugalský dvůr. Napsal celkem sto čtyři oper, z velké části na libreta Pietra Metastasia; byly uváděny ve všech hlavních hudebních centrech Itálie. Vedle toho složil patnáct oratorií, osmnáct mší, pašije, serády, četná intermezza, pastorale, kantáty, žalmy a moteta, koncerty, sonáty a komorní hudbu. Jeho Miserere je považováno za mistrovský kus. Obohatil operu o rozsáhlé ansámblové a sborové party a po vzoru francouzské opery a skladatelů, jako byl např. Jean-Philippe Rameau, často zařazoval baletní intermezza. Recitativy psal častěji s doprovodem orchestru než jen cembala.

1684 – zemřel Johann Rosenmüller, německý barokní hudební skladatel (narodil se roku 1619), který se podílel na šíření italských hudebních stylových podnětů směrem na sever. Od roku 1651 působil jako varhaník v kostele Nikolaikirche v Lipsku, později v bazilice svatého Marka v Benátkách a na konci života na dvoře vévody Antona Ulricha z Brunšvicku-Wolfenbüttelu.

1659 – narodil se Henry Purcell, anglický bní skladatel (zemřel 21. listopadu 1695), považovaný za jednoho z největších ve své zemi. Je autorem stovky písní, tragické opery Dido a Aeneas, duchovních děl a množství scénické hudby. Před mutací byl sboristou v Královské kapli, poté se stal asistentem stavitele varhan Johna Hingstona. Nejstarším dílem, které lze s jistotou identifikovat jako jeho, je óda ke královým narozeninám, napsaná v roce 1670, kdy mu bylo jedenáct. V roce 1679 byl jmenován varhaníkem Westminsterského opatství, hlavního anglikánského chrámu v Londýně, a téměř výhradně se věnoval komponování duchovní hudby. Pak byl i varhaníkem v Chapel Royal… Ke dni svaté Cecílie v roce 1694 vzniklo Purcellovo Te Deum a Jubilate Deo. Jedná se o první anglické Te Deum s orchestrálním doprovodem. Dílo se každoročně hrálo v katedrále svatého Pavla až do roku 1712, poté se střídavě hrálo s Händelovým Utrechtským Te Deum a Jubilate až do roku 1743, kdy byla obě díla nahrazena Händelovým Dettingenským Te Deum… Opera Dido a Aeneas tvoří důležitý milník v dějinách anglické dramatické hudby. První doložené uvedení je datováno rokem 1689. Nikdy se však v té době nedostala k uvedení do divadla. Stejně jako v Blowově Venuši a Adonisovi se děj neodehrává v mluveném dialogu, ale v recitativech italského stylu…. Purcell je pohřben vedle varhan ve Westminster Abbey.

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

1977 – ve Francii došlo k poslední oficiální popravě gilotinou

1799 – vznikla Umělecká škola Společnosti vlasteneckých přátel umění, dnešní Akademie výtvarných umění