16. září
Svátek mají Ludmila a Lidmila.
1993 – zemřel František Jílek, dirigent, klavírista a skladatel (narodil se 22. května 1913). V letech 1939–1948 působil jako dirigent opery v Ostravě. V roce 1948 se stal dirigentem opery Národního divadla v Brně a po odchodu Zdeňka Chalabaly do Prahy i šéfem operního souboru.
1980 – zemřela Ludmila Červinková, operní pěvkyně – sopranistka a pedagožka (narodila se 29. dubna 1908). Studovala na pražské a vídeňské konzervatoři, zpívala v Olomouci a v Ostravě a na doporučení Václava Talicha jako sólistka opery Národního divadla v Praze, kde působila až do roku 1966. Kromě spolupráce s rozhlasem a rozsáhlé koncertní činnosti vyučovala operní zpěv na pražské AMU a na Pražské konzervatoři. Jejím prvním manželem byl divadelní režisér Oldřich Stibor, druhým manželem byl Ing. Adolf Říha.
1977 – zemřela Maria Callas, americko-řecká sopranistka, jedna z nejznámějších a nejvlivnějších operních pěvkyň 20. století (narodila se 2. prosince 1923).
1966 – otevřena byla nová budova Metropolitní opery v new Yorku, Metropolitan Opera House in Lincoln Center. Sopranistka Leontyne Price zpívala Kleopatru v premiéře nové opery Antony and Cleopatra od Samuela Barbera.
1940 – premiéru měl Houslový koncert d moll Arama Chačaturjana
1926 – skladatel Oskar Nedbal dirigoval první symfonický program bratislavského studia Radiojournalu. Vysílal se ze sálu Vládní budovy (dnešní univerzitní Filozofické fakulty). Orchestr tvořili pro takové příležitosti hráči Slovenského národního divadla, až do vzniku stálého rozhlasového orchestru, oficiálně v Bratislavě založeného 9. září 1929.
1925 – zemřel Leo Fall, vídeňský operetní skladatel (narodil se 2. února 1873). Hrál v orchestrech ve Vídni, Berlíně a Hamburku, později byl dirigentem v berlínských divadlech. Psal scénickou hudbu ke komediím a po přestěhování do Vídně se nakonec věnoval komponování operet a populární hudby. Největší úspěch zaznamenala opereta Der liebe Augustin z roku 1912, která dosáhla neuvěřitelných 3360 repríz.
1919 – narodil se Milan Harašta, skladatel a dirigent (zemřel 29. srpna 1946). Inspirací mu byl Leoš Janáček, vycházel z lidové písně a zdrojem inspirace mu bylo i dětství prožité na Podkarpatské Rusi a na Slovácku. Komponoval převážně v rozšířené tonalitě, ale v některých skladbách používal i atonalitu. První skladby zkomponoval ve čtrnácti letech a v šestnácti už dirigoval symfonický orchestr. Začal studovat hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně. Po uzavření vysokých škol okupanty v roce 1939 přešel na konzervatoř, kde studoval klavír, skladbu u Václava Kaprála a dirigování u Antonína Balatky a Quida Arnoldiho. Po skončení války učil na hudební škole a přispíval do novin a časopisů.
1887 – narodila se Nadia Boulangerová, francouzská hudební pedagožka, dirigentka a skladatelka (zemřela 22. října 1979). Ovlivnila generace mladých hudebníků, zejména z USA a dalších anglicky mluvících zemí. Mezi jejími studenty bylo mnoho významných skladatelů, sólistů, aranžérů a dirigentů, mimo jiné Grażyna Bacewicz, Daniel Barenboim, Elliot Carter, Aaron Copland, David Diamond, John Eliot Gardiner, Philip Glass, Dinu Lipatti, Igor Markevitch, Ástor Piazzolla a více než 250 dalších. Učila i ve Spojených státech a Velké Británii, ale jejím hlavním zázemím po většinu života byl byt v Paříži. Tam učila po většinu sedmi desetiletí od začátku kariéry až do smrti… Byla první ženou, která dirigovala mnoho významných orchestrů v Americe a Evropě. Dirigovala několik světových premiér. Byla obdivovatelkou Debussyho a žákyní Ravela, chovala jen málo sympatií k Schönbergovi a vídeňským dodekafonistům, byla vášnivou zastánkyní Stravinského.
1858 – narodil se Gustav Schmoranz, český divadelní režisér (zemřel 21. prosince 1930), v letech 1900 až 1922 ředitel Národního divadla v Praze.
1810 – premiéru měla opea Silvana od Carla Marii von Webera. Mezi sólisty byla i jeho budoucí žena Carone Brandt zpívající titulní roli. Dílo mělo premiéru v divadle Nationaltheater ve Frankfurtu nad Mohanem.
1798 – zemřel Antonín Brosmann, skladatel a katolický řeholník (narodil se 7. září 1731). Spolu s Remigiem Mašátem patří k nejvýznamnějším představitelům řádové piaristické hudby. Dochovaly se od něho četné chrámové skladby, které byly rozšířeny po celých Čechách a těšily se značné oblibě. Z větších vokálních děl je autorem kantáty O turecké válce a dvou sepolker. Dochovaný notový materiál je uložený v Hudebním archivu Kroměřížského zámku. Proslul i jako vynikající pedagog. Je autorem řady latinsky psaných teoretických spisů o vyučování zpěvu, řízení hudby a o pravidlech skladby. Navázal umělecké i přátelské styky s významným rakouským skladatelem Karlem Dittersdorfem, který byl v té době arcibiskupským kapelníkem na Jánském Vrchu.
1782 – zemřel Farinelli, vlastním jménem Carlo Broschi, jeden z nejslavnějších kastrátů-sopranistů 18. století (narodil se 24. ledna 1705).
1098 – pokřtěna byla Hildegard von Bingen (Hildegarda z Bingenu), německá benediktinská řeholnice, mystička, přírodovědkyně, lékařka, skladatelka a spisovatelka (zemřela 17. září 1179).
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1966 – v českém éteru se poprvé objevila zpráva o Járovi Cimrmanovi; šlo tehdy o řidiče parního válce, který v nafukovací hale fiktivní rozhlasové Nealkoholické vinárny U Pavouka vystavoval svá umělecká díla.
1921 – první československý prezident T. G. Masaryk poprvé oficiálně navštívil Brno. V uvítací delegaci na brněnském nádraží byl i Leoš Janáček.
1889 – narodila se Mercédès Adrienne Manuela Ramona Jellinek, dcera rakouského podnikatele a automobilového nadšence Emila Jellineka, jehož otec byl vrchním vídeňským rabínem; její jméno nesou na přání otce automobily značky Mercedes-Benz. Prvním, který po ní výrobce Gottlieb Daimler pojmenoval, byl v roce 1901 zcela nový model Mercedes 35 PS.
1817 – Václav Hanka „nalezl“ ve věži kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem zlomek údajného staročeského rukopisu se 14 lyrickými básněmi, jejichž původ byl kladen do 13. století – Rukopis královédvorský. Texty byly považovány za vrcholné dílo raného období české literatury a byly inspirací pro tvorbu mnoha umělců, především pro takzvanou generaci Národního divadla. Spolu s Rukopisem zelenohorským se však brzy stal i Rukopis královédvorský předmětem vleklých sporů o pravost. Oba rukopisy jsou dnes považovány za padělky zhotovené na počátku 19. století.