3. září
Svátek mají Bronislava a Bronislav.
1987 – zemřel Morton Feldman, americký skladatel (narodil se 12. ledna 1926). Byl důležitým představitelem neurčitosti v hudbě, vývoje spojeného s experimentální newyorskou školou skladatelů, do které patřil také John Cage. Feldmanova díla se vyznačují notačními inovacemi, které vyvinul k vytvoření svého charakteristického zvuku. Jeho rytmy se zdají být volné a vznášející se, tónové odstíny jemně rozostřené. Jeho hudba pomalu se vyvíjející hudba je vesměs tichá a klidná, opakuje asymetrické vzory. V dílech komponovaných po roce 1977 navíc zkoumal extrémy trvání – jeho skladby z té doby mají stopáž od dvou do pěti hodin.
1974 – zemřel Harry Partch, americký avantgardní skladatel, hudební teoretik (narodil se 24. června 1901). Patří k nejvýznamnějším průkopníkům mikrotonální hudby 20. století. Zásadně odmítl tradiční západní ladění. Skládal hlavně mikrotonální experimentální hudbu, vytvořil vlastní systém čistého ladění „Just Intonation“ založený na akustických poměrech, který dělil oktávu na 43 tónů, a protože protože tradiční nástroje nedokázaly jeho hudbu zahrát, navrhl a vlastnoručně postavil desítky unikátních, vizuálně úchvatných nástrojů. Mezi nejslavnější patří Chromelodeon, upravené harmonium přizpůsobené pro jeho 43tónovou stupnici, Cloud-Chamber Bowls, bicí nástroj vyrobený z obřích skleněných baněk, původně z vyřazených laboratorních přístrojů, Spoils of War, kompozice bicích prvků včetně dělostřeleckých nábojnic a kovových štítů, nebo Marimba Eroica, obří marimba s masivními rezonátory produkující extrémně hluboké basové tóny. Během Velké hospodářské krize jezdil jako potulný dělník a bezdomovec na střechách vlaků, což silně ovlivnilo jeho tvorbu. Tyto zážitky zachytil v jedné ze svých nejznámějších skladeb The Wayward. Teoretické základy detailně popsal v knize Genesis of a Music.
1963 – zemřel Frico Kafenda, slovenský skladatel a pedagog (narodil se 2. listopadu 1883). Mezi jeho žáky na klavír patřil i slovenský hudební skladatel Eugen Suchoň. Působil v Německu jako dirigent, pokusil se napsat slovenskou národní operu, ale vypukla první světová válka a nedokončil ji. Po válce se vrátil na Slovensko a stal se jednou z vedoucích osobností tamního hudebního života. Byl ředitelem Hudební školy a lektorem na Filozofické fakultě Univerzity Komenského.
1955 – narodil se Vladimír Šlajch, český stavitel varhan a restaurátor. Licenci získal pro všechna slohová období. Od roku 1978, kdy zrestauroval varhany v Zrcadlové kapli Klementina, se věnuje opravě a obnově historických nástrojů i stavbě nových. Unikátní jsou mimo jiné jeho rekonstrukce v kostele sv. Šimona a Judy v Praze, ve Zlaté Koruně nebo v Oseku. Mezi jeho nejznámější práce patří celková rekonstrukce a restaurace unikátních plaských varhan. Stavěl nástroje i do Rakouska, Německa, Spojených států či Japonska. Řadu jeho nástrojů zachytil na nahrávkách český varhaník Jaroslav Tůma.
1945 – zemřel skladatel Jindřich Seidl (narodil se 6. března 1883). Hudbou se zabýval jen ve volném čase. Soukromě studoval skladbu u Karla Steckera a u Vítězslava Nováka. Napsal sedm desítek skladeb, písně a písňové cykly na slova předních českých básníků (Antonín Sova, Jan Neruda, Josef Václav Sládek, Svatopluk Čech), ženské a smíšené sbory, řadu chrámových, komorních i orchestrálních skladeb a dvě opery.
1944 – zemřel František Drdla, český houslista a skladatel (narodil se 28. listopadu 1868). Na Pražské konzervatoři studoval u Františka Bennewitze a Josefa Bohuslava Förstera a na vídeňské pak u proslulého profesora Josefa Hellmesbergera. Proslavil se jako virtuos zejména v zahraničí a psali pro něj skladatelé jako např. Johann Strauss mladší nebo Karl Millöcker. Sám komponoval hlavně komorní a vokální skladby, jednou z nejpopulárnějších je Serenáda věnovaná Janu Kubelíkovi.
1941 – zemřel Kamillo Horn, německý skladatel, harfista, sbormistr, básník, pedagog a kritik (narodil se 29. prosince 1860). Komponoval hudbu orchestrální i komorní, ale nejdůležitější částí jeho díla je tvorba sborová a písňová. Vedle vídeňské konzervatoře studoval soukromě skladbu u Antona Brucknera. Později učil a třicet let byl hudebním kritikem listu Deutsches Volksblatt a sbormistrem hudebního spolku Haydn.
1940 – zemřel František Černý, český kontrabasista a skladatel (narodil se 23. ledna 1861). Vystudoval Pražskou konzervatoř a poté Conservatoire de Paris. Po absolutoriu byl kontrabasistou v orchestru Colonne-Lamoureux. V roce 1890 se vrátil do Prahy a působil jako první kontrabasista orchestru Národního divadla v Praze. O deset let později byl jmenován profesorem na Pražské konzervatoře, kde setrval až do odchodu do důchodu. Pro svůj nástroj zkomponoval čtyři koncerty s orchestrem. Kromě toho napsal Suitu pro orchestr a řadu klavírních skladeb. Nejvýznamnější je jeho instruktivní literatura, třídílná škola hry na kontrabas a technická cvičení, 30 Études-Caprices (1923) a Technické studie v palcové poloze (1927).
1914 – zemřel Albéric Magnard, francouzský skladatel (narodil se 9. června 1865). Jeho styl bývá někdy přirovnáván k Brucknerovi. Na Pařížské konzervatoři studoval kontrapunkt u Théodora Duboise, skladbu u Julese Masseneta a instrumentaci u Vincenta d’Indyho a pod jeho vedením zkomponoval své první dvě symfonie. Stal se profesorem kontrapunktu na soukromé hudební vysoké škole Schola Cantorum nedlouho předtím založené d’Indym. Opusovými čísly opatřil pouze dvacet dva svých skladeb, mnoho jich bylo zničeno za 1. světové války, kdy zůstal ve svém domě, aby chránil majetek, ale při obraně byl zabit a dům vypálen. Je pohřben v Paříži na hřbitově Passy.
1912 – premiéru měla skladba Fünf Orchesterstücke, op. 16 Arnolda Schönberga, jeho jediné orchestrální dílo ve volné atonalitě. Dokončena byla roku 1909. První provedení se uskutečnilo však až o tři roky později v Londýně na Promenádních koncertech. Richard Strauss, kterému ji jako dirigentovi nabídl, mu totiž odpověděl: Víte, že Vám rád pomůžu a jsem také odvážný. Ale Vaše skladby jsou tak odvážnými experimenty, co se týče obsahu a zvuku, že si prozatím nemohu dovolit představit je berlínskému publiku, více než konzervativnímu.
1871 – zemřel Václav Emanuel Horák, varhaník, skladatel a pedagog (narodil se 1. ledna 1800). Psal převážně chrámovou hudbu, stylově přecházel od klasicismu k romantismu. Řada jeho skladeb vyšla tiskem a těšila se mimořádné obliby i mimo hranice Čech. Dodnes se hrají nejen v kostelích, ale i v koncertních síních. Jeho učiteli skladby byli Jan Křtitel Kuchař a Václav Jan Křtitel Tomášek. Okolo roku 1830 se stal varhaníkem v kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici. Stal se učitelem zpěvu a hudební teorie na varhanické škole a sestavil několik učebnic zpěvu a harmonie. V roce 1840 byla založena na Slovanském ostrově Žofínská akademie, původně pěvecký spolek zaměřený na pěstování české i zahraniční klasické hudby a Horák byl jejím ředitelem. Učil také na První české reálce. Jako varhaník a ředitel kůru působil ještě v kostelích Matky Boží před Týnem, Panny Marie Sněžné a v kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě. V roce 1859 se vrátil do Týnského chrámu a byl tam ředitelem kůru až do své smrti.
1695 – narodil se Pietro Locatelli, italský houslista a skladatel, je označován za Paganiniho 18. století (zemřel 30. března 1764). Byl považován za zázračné dítě a poslán na studie do Říma, kde se stal žákem Arcangela Corelliho, pak maestrem di capella v Damašku a po kratších působeních v Mnichově a v Berlíně se usadil v Amsterodamu, kde působil jako pedagog. Jeho žákem byl m.j. Jean-Marie Leclair. Komponoval hlavně pro housle, mezi nimi vyniká soubor dvanácti koncertů Arte del violinoz roku 1733, napsal i capriccia vysoké technické náročnosti, tria, concerti grossi nebo sonáty pro flétny. Jeho díla byla virtuózní a obsahovala dlouhé kadence.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1967 – po dlouhé převýchově švédských řidičů se přes noc změnila pravidla silničního provozu ve Švédsku, začalo se jezdiz vpravo
1944 – německá dívka židovského původu Anna Franková, autorka slavného deníku, byla s rodinou odvezena do koncentračního tábora Osvětim
301 – Kameník Marinus na hoře Monte Titano nedaleko Rimini začal stavět kostelík, který se stal základem budoucí nezávislé republiky San Marino ležící uvnitř Itálie, nejmenší a nejstarší republiky na světě